Snad každý z nás se při čtení pohádek setkal s bludičkami. Automaticky jsme je zařadili mezi pohádkové postavy vedle čertů, hastrmanů, víl a dalších bytostí, které údajně existují jen v lidské fantazii. Avšak co když jsou skutečně reálné?

fotografie: Pixabay

V případě bludiček se prý jedná o světýlka, objevující se v noci, především pak v močálech a bažinách, ale někdy také rovněž i na hřbitovech. Tato světýlka měla pocestné zavádět do močálů, kde většinou nacházeli smrt. Ve slovanské mytologii mají být bludičky duše lidí, kteří zemřeli násilnou smrtí, ale může prý jít i o duše čarodějnic a podobných hříšníků nebo též o duše nekřtěňátek. Tato mámivá noční světýlka se vyskytují po celé Evropě.

Spatřit „světlo mrtvoly“, jak se bludičce v některých krajích také říká, vznášet se ve tmě  vzduchem, může být varováním před vaší vlastní blížící se smrtí nebo i před smrtí někoho vám blízkého. Někdy se také vznáší nad místem, kde brzy dojde k úmrtí. Častěji však bývá bludička viděna, jak putuje od hřbitova k domu osoby, která je blízko smrti, a tak opisuje opačným směrem cestu, kterou se vydá pohřební pochod. Vyskytuje se rovněž nad střechou domu, kde někdo zemře.

U nás se s bludičkami setkáme nejvíce na Šumavě. Místní pověsti vypráví o pocestných, kteří na bludičky pokřikovali. Malá namodralá světýlka se následně proměnila v červené ohnivé koule a těžce pokřikujícího člověka zranila.

Například na Hoříně, mezi Holýšovem a Honezovicemi na Plzeňsku, kde se rozkládá rozlehlý les, ještě nedávno docházelo k paranormálním jevům. V místě, kde najdeme staré mohyly na pravěkém pohřebišti, se často objevovaly desítky studených světel, jejichž výskyt prý navíc provázela jakási podmanivá melodie. Kdo se nechal tímto zjevením zlákat, mohl se snadno zřítit z blízkých skalnatých srázů…

Mámivá světýlka se dále vyskytovala kupříkladu v údolí říčky Křemelná a byla dokonce předmětem zájmu StB v 70. letech minulého století. Tehdy se prý tajné oddělení StB, zabývající se využitím parapsychologických jevů, rozhodlo do této oblasti vyslat na průzkum skupinu pěti specialistů (geolog, parapsycholog, meteorolog, psycholog a radiační specialista). Posledně jmenovaného, totálně vyčerpaného, dehydratovaného, se značnými zhmožděninami a popáleninami neznámého původu našel řidič autobusové linky jednoho kalného rána poblíž Křemelné, když ho ležícího málem přejel.

Při výslechu řidič popisoval nezvyklé světelné jevy kolem zmíněného kopce, což ovšem přičítal lomu paprsků v mlze. Specialista do konce svých dnů skončil na bohunické klinice v separaci jako invalida, měl jen pár světlých okamžiků a neustále projevoval tendenci zběsile utíkat při náhlém rozsvícení světel na pokoji, při bouřce se před blesky ukrýval pod postelí, nesnesl ani reflektory automobilů, světlo baterky zřízenců ho přivádělo k šílenství a vytí hrůzou.

Podle výpovědi skupina prý po několika nocích spatřila rej světýlek v potoce pod Křemelnou. Meteorolog se tomu hlasitě podivil a následně prý začalo peklo. Všichni zúčastnění se v panice rozdělili do dvou skupin, on prý utíkal pryč s postarším geologem. Měli chvíli „štěstí“, neboť světýlka se soustředila na první skupinu, která běžela do kopce, zatímco oni dva na opačnou stranu. Z dálky zaslechli nejdříve výkřiky nejvyššího úžasu a strachu, dále zoufalé volání - a pak už jenom ječení a slabou záři. Potom nastal klid.

Bez hnutí seděli oba muži v mlází. Dařilo se jim potlačit dýchání po ostrém běhu, ale geolog měl voperovaný peacemaker, který po té námaze velmi hlasitě tikal. V tom hrozném tichu to připomínalo bicí hodiny. Pak se náhle po jejich levici objevilo světýlko. Geolog po něm máchl rukou a vzápětí na něm vzplál kabát. Meteorolog sám už na nic nečekal, zvedl se a prchal v nejvyšší hrůze pryč. Dál si již na nic nepamatoval...

napsal Petr Matura

zdroje: wikipedia.org, badatele.net, kpufo.cz, E.Ebůrková: Kam za příšernými strašidly a jejich rejdišti aj.