Město Pelhřimov najdeme v západní části kraje Vysočina. Leží v údolí říčky Bělé v Křemešnické vrchovině. Původní osada z 13. století vznikla pravděpodobně na místě dnešního Starého Pelhřimova. Později bylo jméno přeneseno na osadu kolem kostela sv. Víta a Hrnčířské ulice.

Pelhřimov náměstí: foto Petr Matura

Nejstarší místní pověst o založení Pelhřimova byla zapsána roku 1675 městským syndikem Karlem Arnoštem Pichmanem. Vypráví o tom, že předkové si před mnoha sty lety stavěli domy právě na blízkém vršku, kde dnes leží vesnice Starý Pelhřimov. Všechen materiál potřebný na stavbu se musel vozit do kopce.      

Jedna ze známých variant pověsti o založení města přímo vypráví následující konkrétní příběh. Kdysi dávno byla založena osada na nedalekém vršku. Byl odtud dobrý rozhled, obyvatelé věděli o každém, kdo projel po nedaleké obchodní stezce. Velmi často tam však nepříjemně foukal vítr a pro stavební materiál jezdili stále dál do níže položených míst. Také vody nebyl na kopci dostatek. Jednoho dne zajeli osadníci do údolí říčky Bělé, kde ve stínu stromu ležel muž. „Kdo jsi, poutníku?“ optali se osadníci. „Jsem biskup Pelegrin a jdu do Říma. Kdo jste vy a co zde děláte?“ odpověděl muž. Osadníci vyprávěli o stavbě osady i nesnázích, které jejich dílo doprovázely. Biskup jim odvětil: „Proč nepostavíte osadu rovnou tady? Je zde voda, dřevo i úrodnější půda.“ Mnozí z osadníků pak začali znovu stavět na novém místě, v údolí. Později jednali o tom, jak město pojmenovat. Vzpomněli si na moudrou poutníkovu radu, a tak na jeho památku pojmenovali město Pelhřimov.

foto Petr Matura

Známá je pak rovněž také i místní legenda o Malomocné studánce. Pověst se vztahuje k období třicetileté války. Menší posádka švédského vojska, které mělo hlavní stan na hradě Lipnici, byla do Pelhřimova umístěna v březnu 1645. Velitelem pěti set rejtarů byl mladý a prudký plukovník Olof Atterbom. Uložil měšťanům, aby mu zaplatili pět set kop míšenských jako výpalné a dobře se o jeho vojáky starali, jinak se jim zle povede.

Plukovník Atterbom celé noci pil, hýřil, hrál karty a pro své pobavení vymýšlel též i kruté žerty na účet pelhřimovských měšťanů. Protože jiným měšťanům se švédskou posádkou se většinou vedlo ještě mnohem hůře, snášeli pelhřimovští měšťané vše poměrně pokorně. Nemohli však Atterbomovi odpustit, že napájí svého koně ve studánce Křenovce, které si neobyčejně vážili pro její neobvykle čistou a dobrou vodu. Ale plukovník je jen se smíchem odbýval, vždyť prý i jeho kůň chce být zdráv jako oni.

Potom však plukovník onemocněl malomocenstvím, na které tehdy nebyl žádný lék. Atterbom si nechal zavolat moudrého muže jménem mistr Matouš a prosil jej, aby ho vyléčil. Mistr Matouš mu doporučil, aby pil vodu z Křenovky a omýval se jí. Švédský plukovník se tak nakonec skutečně uzdravil, studánky si začal vážit a nechal okolo ní postavit roubení. Studánce se od té doby začalo říkat "Malomocná".

U silnice směrem na Jihlavu, naproti nynější nemocnici, zase stával křížek spojený s pověstí o loupeživém knížeti. Na tomto místě byl údajně kdysi vybudován hrad a v něm sídlil zlý kníže, který loupil po celém okolí. Král proto vyslal vojsko, aby jej potrestal. Královští vojáci hrad obsadili, všechny loupežníky pobili, jejich vůdce popravili a na tom místě vztyčili kříž. Kníže pro své zločiny ani po smrti nedošel pokoje a v noci zde prý údajně až dodnes pobíhá v podobě černého kocoura, který příšerně mňouká...

napsal Petr Matura

zdroje : vysocina.rozhlas.cz, regionvysocina.cz, pelhrimov.mnoho.info aj.