Létajícího, bludného Holanďana vidělo během posledních čtyř staletí mnoho lidí. K setkání s touto „lodí duchů“ dochází nejčastěji na jih od mysu Dobré naděje. Loď má prý černý trup, avšak údajně vydává zvláštní světlo – a vždy mívá napnuté všechny plachty. Někteří námořníci jsou přesvědčeni o tom, že kdo zahlédne tuto loď, velice brzy ztroskotá a zahyne…

fotografie: Pixabay

První písemný záznam spatření lodi učinila roku 1835 posádka britské lodi. Námořníci uvedli, že spatřili loď, která se k nim nebezpečně přiblížila a poté zmizela… Dokonce rovněž i posádky německých ponorek se v průběhu druhé světové války této lodi velmi bály. Přízrak byl údajně spatřen východně od Suezu. Jeden z admirálů prý následně napsal, že posádka bude raději čelit veškeré síle spojenecké flotily v severním Atlantiku než druhému setkání s tímto fantomem… 

Za člověka, po kterém tato přízračná loď získala jméno, bývá obvykle považován holandský kapitán jménem Vanderdecken, jenž žil v 17. století. Pověst vypráví, jak se jednou jeho loď u mysu Dobré naděje dostala do prudké bouře. Kapitán měl tehdy přísahat před Bohem, že buď dopluje do přístavu pod Stolovou horou – nebo ať je navždy proklet. Jeho loď však nakonec ztroskotala a on byl za své rouhání před Bohem odsouzen plavit se po moři až do konce světa. V některých podáních pověsti je tato událost zasazena do roku 1641, kdy se v těchto místech údajně potopila holandská loď. Existuje však hned několik podob tohoto bájného příběhu.

Jiná verze nám předkládá vyprávění o kapitánovi, odsouzeném Bohem bloudit až do dne Posledního soudu. Bludný Holanďan byl podle této verze kapitánem, jenž trval na tom, že se pokusí obeplout mys Dobré naděje navzdory prudké bouři a protestům pasažérů i členů posádky. Nakonec se objevila jakási postava, dle některých verzí sám Bůh, dle jiných anděl boží, aby kapitána varovala. Kapitán bez varování na postavu vystřelil a proklel ji. Za trest byl odsouzen plout a soužit námořníky až do soudného dne. Proto velí přízračné lodi, která věčně obeplouvá mys Dobré naděje a přitom láká další lodě do záhuby.

Hlavním hrdinou jiné podoby tohoto mýtu je zase kapitán Bernard Fokke, jenž měl podle legendy uzavřít smlouvu s ďáblem, díky níž měl dokázat doplout do Indie za devadesát dní. Za trest byl odsouzen k tomu, aby se navždy plavil ve vodách okolo jižních mysů.

Buď jak buď, jistá je skutečnost, že tento legendární příběh zaujal mnoho umělců. Jeho nejznámějším uměleckým zpracováním je opera Richarda Wagnera „Bludný Holanďan“ (Der Fliegende Holländer), která měla premiéru v roce 1843. Například ve Wagnerově opeře, napsané na toto téma, je kapitánu Vanderdeckenovi jednou za sedm let dovoleno vystoupit na souš, aby se pokusil získat lásku ženy, jež ho jako jediná věc na světě nakonec dokáže spasit.

Pro přízračná zjevení lodí mají jistě mnozí z nás rovněž také i racionální vysvětlení, jako kupříkladu nespolehlivost pozorovatele, nedostatečnou viditelnost či fata morgánu neboli zrcadlení, optický jev v atmosféře, při němž lze vidět obraz vzdáleného, ovšem neexistujícího předmětu, který se zrcadlí ve vzduchu atmosféry díky teplotní inverzi. Fata morgána se často projevuje tam, kde se jedná o rozsáhlé rovné homogenní plochy, tedy i nad vodními hladinami. Avšak některými z těchto pozorovaných zjevení byly nepochybně též opuštěné plachetnice, volně unášené mořskými proudy právě zejména ve vodách nedaleko mysu Dobré naděje, kde se jim dokonce i říkalo „kapští zbloudilci“...

napsal Petr Matura

zdroj: kol. autorů: Almanach tajemna, internetové zdroje