Zříceninu hradu Volfštejna (německy Wolfsburg) najdeme na Tachovsku, konkrétně nad obcí Černošín. Hrad byl založen na výběžku Vlčí hory ve výšce 609 m n. m. Vlčí hora u Černošína na Tachovsku patří také k nejvýznamnějším mineralogickým vzácnostem západních Čech. Lesklé krystaly augitů a amfibolů se dají dodnes najít pouze jen během procházky kupříkladu i v čerstvých krtincích.

Zřícenina Volfštejn: foto Petr Matura

Volfštejn ležel na důležité spojnici, která vedla mezi Stříbrem a Planou dále na Cheb. Postaven byl zřejmě kolem poloviny 13. století a slohově patřil k typu sasko-hesenských hradů. O vzniku hradu se nezmiňuje žádná písemnost, a tak se jeho stáří odhaduje jen podle architektonického stylu stavby. Hrad je unikátní tím, že nebyl nikdy přestavován. Tak, jak jej postavili jeho původní majitelé, zde stojí již sedm století. My dnes hrad můžeme obdivovat také díky Spolku o záchranu hradu Volfštejn, jež pečuje o jeho obnovu.

Prvním  písemně zmiňovaným majitelem je jistý Beneda, podle jména potomek bratří Oldřicha a Benedy ze Svojšína. Beneda zažaloval roku 1316 u zemského soudu Dluhomila a Bedřicha z Brodu, protože zavraždili jeho otce Ctibora z Volfštejna. Oba bratři pak museli za vraždu uhradit pokutu 600 hřiven stříbra. Za husitských dob byli páni z Volfštejna horlivými katolíky a získali tak od císaře Zikmunda mnoho výhod. Jako pustý je hrad uváděn již od roku 1527.

Zřícenina Volfštejn: foto Petr Matura

K tragické události zde došlo v roce 1930. Tehdy se tři černošínští výrostci vydali na hrad Volfštejn, aby vylezli na věž, která tehdy ještě byla až do dálky zcela zřetelná. Vápnem na ni chtěli namalovat hákový kříž. Jeden z nich vylezl až do výšky 18 metrů, kde se neopatrně pustil, zřítil se dolů a mrtev byl následně dvěma dalšími donesen do Černošína.

K hradu se také vážou zajímavé pověsti. Nejznámější z nich vypráví o tom, jak se mladý Vilém z Volfštejna v Praze spřátelil s Janem Žižkou z Trocnova. Oba usilovali o tutéž ženu, ona se však nakonec provdala za Volfštejna, a tak začalo nepřátelství mezi oběma soky. Během husitských válek Žižka obléhal Volfštejn. V té době však Vilémova žena zemřela a on se svou dcerou uprchl tajnou chodbou do lesů. Žižka je objevil v lesním domku. Když mu však Vilémova dcera vyšla v ústrety,  byl prý tak okouzlen její krásou a odvahou, že se s Vilémem údajně usmířil.

Zřícenina Volfštejn: foto Petr Matura

Posledním majitelem hradu Volfštejn byl postarší Jindřich, který opatroval svého bratrance Roberta. Oba muži byli svobodní, avšak Jindřich toužil po sňatku. Přivedl si mladou a krásnou Johanu, jež se ale následně zalíbila také i Robertovi. Ten jí vyznával lásku a prosil o opětování, avšak Johana měla ráda Jindřicha. Jednoho večera se svěřila svému manželovi, který bratrance z Volfštejna vyhnal.

Robert odešel do Prahy, kde chystal odplatu. Velice rychle se dostal do králových služeb a svého soka zapletl do spiknutí proti vladaři. Jindřich přišel o své statky a dokonce byl uvržen do vězení na Pražském hradě, odkud se mu však podařilo uniknout. Vrátil se na svůj hrad, ale ten již patřil Robertovi. Johana bohužel zemřela hrůzou při obléhání a jediné, co mu zůstalo, byla zachráněná dvojčata. Chlapci Heřman a Fridrich se později proslavili během třicetileté války, kdy bojovali ve službách Švédů.

Zřícenina Volfštejn: foto Petr Matura

Další pověst se váže k hradní věži, o níž se tradovalo, že se nejedná o věž ledajakou, neboť již po dlouhá staletí má podivný tvar. Snad jako jediná v českých zemích je kónická. Svědkem podivné události v souvislosti s touto věží byl například pocestný, který v okolí hradu jednoho pozdního večera zaklepal na malé okénko staré chaloupky. Byl celý promočený a prosil o nocleh. Lidé tam bydleli dobří a muže vzali pod svou střechu. Venku stále prudce pršelo a temné mraky každou chvíli ozářilo světlo blesků. Avšak to nehorší již bylo pryč. Ale ještě dříve, než pocestný přišel, otřásl se celý kraj po strašlivém zahřmění. To mělo být znamení, že bouřka ustává.

Děti se sesedly ke stolu a maminka přinesla jim i nečekanému hostovi trochu horké polévky. Z talířů se poklidně kouřilo a poutník začal vyprávět, jak právě tehdy, když se ozval ten nejsilnější hrom, stál pod pustým hradem Volfštejnem. Ukrýval se prý v hustém lese a udiveně sledoval, co se stalo, když z nebe sjel zářící blesk přímo nad věží hradu. Z blesku údajně odlétlo několik jisker, které dopadly přímo na věž - a tam se proměnily v maličké ohnivé skřítky. Mužíčci, kteří měli místo tělíček plamínky, se začali klouzat z vrcholu věže dolů a vyhlazovali tak deštěm nasáklou stěnu věže tak dlouho, dokud nevyhasli. Věž se v některých místech ztenčila natolik, že je teď nahoře užší než dole, dopověděl svůj tajemný zážitek pocestný. A od těch dob se prý pokaždé, když se přímo nad věží zablýskne, objevují ohniví skřítci a sjíždějí z věže dolů. Proto má tedy údajně věž svůj zvláštní tvar...

napsal Petr Matura

Zdroje: hrady.cz, hamelika.cz, cernosin.cz, hradyplzenskehokraje.estranky.cz.