Nedaleko města Kadaň se nachází zřícenina hradu Hasištejn. Jméno hradu pochází z německého Hassenstein, což v překladu znamená ,,skála nenávisti“. Hrad byl založen počátkem 14. století na skalním ostrohu u vsi Místo Fridrichem I. ze Šumburka. Hrad chránil horské průsmyky. Dodnes se dochovala kamenná válcová věž, na kterou vede 116 schodů a z níž je nádherný výhled do okolí.

hrad Hasištejn: foto Petr Matura

Hasištejn byl poprvé zmiňován v zákoníku Majestas Carolina, pořízeném z podnětu Karla IV. v roce 1348, jako hrad královský, který vladař vůbec nesměl prodat a zastavit ho bylo možné maximálně na devět let.

Na hradě se také v roce 1461 narodil Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic, který se jako patnáctiletý vydal do Itálie a v roce 1482 se stal doktorem obojího práva. Po návratu do Čech se stal proboštem vyšehradské kapituly, ale nedal se vysvětit a do úřadu nakonec nenastoupil. Když si v roce 1490 rozdělili bratři jmění po otci, vypravil se Bohuslav na svou velkou, skutečně životní cestu po Středomoří. Navštívil Itálii, řadu řeckých ostrovů, Palestinu a Jeruzalém, pak Egypt, Malou Asii, Sicílii, africké Kartágo a po více než ročním putování se v roce 1491 vrátil do vlasti.

Bohuslav byl velkým humanistou, věnoval se studiu astronomie, přírodních věd a byl také básníkem. Za jeho života byla na hradě jedna z největších knihoven v Čechách. Nacházela se zde údajně prý rovněž i alchymistická laboratoř. Bohuslav Hasištejnský zemřel v roce 1510.

Po Bohuslavově smrti začal hrad chátrat, bratři si panství rozdělili, ale většinu z něj do roku 1606 konfiskací získala královská komora. Když se o hrad nikdo nestaral, stal se po svém zániku vydatným zdrojem stavebního materiálu pro okolní osadníky. Na konci 19. století se hrad dostal do vlastnictví Emanuela Karsche, který nechal odstranit suť a zpevnit zdi. Z bývalé palácové budovy udělal restauraci a nejvyšší věž upravil na rozhlednu.

hrad Hasištejn: foto Petr Matura

O vzniku názvu hradu pak vypráví tato legenda: „Stalo se to v době, kdy pán hradu odjel na válečné tažení. Měl dceru, kterou svěřil do opatrování starému kaplanovi. Komu ostatně jinému, než božímu muži? Dlouhou dobu byl pán hradu pryč. Dívka se mezitím nejen stihla zamilovat do rytíře, který se ke hradu zatoulal a poskytli mu v něm přístřeší, ale dokonce se rozhodla vzít si ho za muže. Starého kaplana požádala, aby je oddal. Ten znal dívku od doby, kdy se narodila - a měl pro ni slabost. Tak dlouho ho přemlouvala, až nakonec navzdory příkazu jejího otce souhlasil a v hradní kapli dívku a rytíře oddal.

Když se pán hradu konečně vrátil, bylo všechno dokonáno. Zjistil, že na jeho hradě vládne cizí muž, o kterém nic nevěděl, avšak jeho dcera si ho vzala za muže. Dostal takovou zlost a tak ho posedla nenávist, že rytíře nechal zabít a svou dceru zazdít do jedné ze stěn hradu. Řadu dní pak poslouchal její nářek a prosby, ale zůstal neoblomný. Když její křik ustal a konečně mu došlo, co vlastně způsobil, sedl na koně a skočil s ním do propasti. Od těch dob mohou návštěvníci hradu slyšet divné zvuky. To bloudí hradem duše bývalého pána a jeho nešťastné dcery s jejím mužem.“

Podobně jako na jiných hradech, i pod hradem Hasištejn se má nacházet záhadné podzemí. To prý hlídá zarostlý stařec s velkým psem. Pokud kolem nich proklouznete na Velký pátek, kdy se dle pověstí otevírají vstupy k pokladům, spatříte zde honosné komnaty zářící nesčetnými světly, množství panstva i služebnictvo v nablýskaných livrejích.

Jiná verze pověsti zase vypráví o obrovském muži s velkým psem, který v podzemním sklepení pod hradem hlídá velký poklad. Vypráví se tu o dvou bratřích z Bystřice, kteří chtěli poklad vyzvednout. Po dlouhém a namáhavém kopání se jim zjevil zmíněný přízrak a vyděšení bratři utekli. Možná se však nejedná o pouhou legendu a v určitou dobu zde dochází k projekci z minulosti...

Také další pověst je zajímavá. Vypráví o stařeně, která se na Velký pátek vydala do kostela ve Volyni, ale cesta jako kdyby neměla konce a ona chodila stále dokola. Vyčerpaná vstoupila do zříceniny a usnula u vchodu do sklepení. Probudila ji obrovská rána a v tu chvíli z ruin povstal hrad v plné své bývalé kráse. Žena na nádvoří viděla nastrojené obyvatele hradu a při pohledu do sklepení málem omdlela, neboť sklep byl plný pokladů. Sešla tedy dolů a chtěla si nabrat, když vtom spatřila přísně hledícího starce - a ona najednou nedokázala udělat ani krok. Najednou se ozvaly zvony z blízkého kostela. Utekl totiž celý den a byla již Bílá sobota. V tu chvíli se znovu ozvala rána, zjevení zmizelo a stařena se ocitla zpět na mechu u hradeb zříceniny... Z posledních sil došla domů, kde však v horečkách z rozrušení zemřela.

 

napsal Petr Matura

zdroje: hrady.cz,regionturist.cz, hasistejn.cz, obec-misto.cz aj.