Někdo si může říci, že andělé patří do říše pohádek a legend, které mají původ v křesťanské věrouce, ale jejich původ je daleko starší a v nějaké formě věřily v tyto bytosti snad všechny národy světa. Na jednom se všechny kultury shodnou. Andělé mají daleko silnější vibrace než my lidé a díky nim nejsou většinou pro člověka postřehnutelní ani viditelní. Jejich křídla, tak často zobrazovaná na nám známých obrazech například v kostelech, symbolizují rychlý přesun mezi dimenzemi. Mají to být bytosti s vyrovnaným mužským a ženským principem, takže jsou bezpohlavní. Přesto se mohou zjevit těm, kteří mají to štěstí, v jakékoliv podobě.

fotografie: Pixabay

I andělé mají různé úrovně a úkoly, stejně jako lidé, a tak existují nejen naši andělé strážní, ke kterým se můžeme obracet o pomoc v osobních záležitostech, ale i andělé, kteří mají na starosti kupříkladu květiny nebo zvířata či konkrétní záležitosti. Asi nejznámější je archanděl Michael jako ochránce před zlem a Satanem.

V posledních letech se víra v tyto neviditelné pomocníky lidí pomalu vrací nezatížena dogmaty náboženství, a tak se na ně může obracet každý, kdo alespoň trochu věří v pomoc těchto bytostí. Možná si stále říkáte, že je to jen o víře. Ale jejich pomoc není vázána pouze na naši víru v ně…

Jeden americký obchodník měl tento zážitek: ,,Jako kluk jsem byl nadšený fotbalista. Jednou, když jsem si hrál v předzahrádce, přeletěl mi balon na ulici a spadl do kanálu. Vyběhl jsem ven, abych ho vylovil, ale když jsem se skláněl, objevil se přede mnou velký zářící anděl a rezolutně mi přikázal: Nedělej to! Já ho poslechl - a kdybych to býval neudělal, asi bych spadl do kanálu a utopil se.“

Šestnáctiletá Karin zase podnikla se svými rodiči výlet na kole. Karin jela rychleji a jako první odbočila k řece, kde na rodiče chtěla počkat. V místě, kde byl proud nejsilnější, kotvil člun. Byla zvědavá a chtěla se podívat na palubu, ale uklouzla a spadla do vody. Když přijeli její rodiče, otec ihned skočil do vody za ní, ale nepodařilo se mu dceru chytit. V zoufalství se začal modlit a prosit Boha, aby ji zachránil. Stal se zázrak. Karin se vynořila z vody a bezpečně dosáhla na břeh. Karin vzpomíná, že cítila, jako kdyby byl u ní někdo neviditelný. Silné ruce ji uchopily za ruce a nohy a tak jí pohybovaly, že plavala. Dodnes věří, že jí pomohl anděl strážný.

V anglické obci Wimbourne tehdy dvaačtyřicetiletá ošetřovatelka Hope Priceová píše knihu s názvem „360 občanů popisuje svoje zážitky s anděly“. Sama jednoho viděla na vlastní oči. Před sedmnácti lety měla těžce nemocného jedenáctiměsíčního syna. Denně se modlila u postýlky za jeho uzdravení. Jednoho dne se malý Luke najednou usmál, začal klidně dýchat a zahleděl se ke stropu. Když se tím směrem podívala i Hope, viděla na stěně jasné světlo a v bílém třpytu hlavu a ramena anděla.

I když Hope věřila v anděly a její vizi by někdo mohl vysvětlit jako záležitost silné víry, co její jedenáctiměsíční syn? Těžko mohla svojí vírou ovlivnit také to, že i on něco vnímal - a zejména jeho rychlé a zázračné uzdravení svědčí o možné přítomnosti někoho, kdo vyslyšel volání zoufalé matky.

Takových podobných případů, a to i daleko méně uvěřitelných, existují tisíce po celém světě bez ohledu na to, jaké náboženství lidé vyznávají nebo jestli jsou ateisté. A tak, až nám někdy případně osud nebude zcela příznivě nakloněn, si možná i my vzpomeneme na svého neviditelného ochránce a on nám podá pomocnou ruku...

 

Napsal Petr Matura

zdroj: Léonard Ruben: Klíče ke komunikaci s anděly strážnými, nakl. Fontána