Předkolumbovská Amerika by se dala docela dobře nazvat krajinou bez času. Čím více toho archeologové, etnografové a další vědci o prastarých indiánských kulturách vědí, tím jsou výsledky jejich bádání zmatenější. Nejhorší na celé věci je však to, že neexistuje žádná jednotná časová linie, kam by se daly jednotlivé kultury i archeologické nálezy plynule zařazovat.

Nazca, Peru: Unsplash

Nevíme ani, kdy bylo postaveno třeba známé Tiahuanaco nebo Sacsayhuaman, kdo, kdy a hlavně proč vytvořil gigantické obrazce na pláni Nazca nebo trojzubec v zálivu Pisco, chybí dobrá vůle i peněžní prostředky na skutečně podrobný výzkum a hlavně datování černých kamenů z Icy. Ve hře jsou přitom ne stovky, ale tisíce a snad i desetitisíce let. Z obrovského oceánu nedatovaných nálezů tak nad hladinu vyčnívají pouze jednotlivé ostrůvky zdánlivě bez vzájemné souvislosti. Jedním z nich je Paracas.

Světlovlasé mumie

Poměrně dlouho se předpokládalo, že jedinými původními obyvateli Ameriky byli indiáni, vyznačující se poměrně malými postavami, silnými, rovnými, černými vlasy a kulatým tvarem lebky. V roce 1862 však byly v Paracasu objeveny a také vůbec poprvé popsány mumie tamějších obyvatel, které tomuto univerzálnímu popisu naprosto neodpovídaly. Byly zřetelně vyšší, jejich lebky měly podstatně protáhlejší tvar a jejich vlasy byly jemné, kučeravé a světle hnědé, místy dokonce doslova plavé. Mumie z Paracasu byly pomocí metody C14 byly datovány přibližně do třetího století př. n. l. a naprosto se vymykají ustáleným představám o vzhledu předkolumbovských obyvatel Ameriky. „Indiáni" z Paracasu se totiž i rysy obličeje spíše blíží podobě bilých Evropanů než například amazonským indiánům. I když je existence "bílých" mumií již přes sto let objektivním a nezpochybnitelným faktem, mají i dnešní vědci sklon tento objev ignorovat, přestože mají k dispozici stále modernější a dokonalejší vědecké metody.

Dr. Erika Hagelbergová z Cambridge se například věnuje analýze DNA z kosterních pozůstatků obyvatel Tichomoří, přičemž si dala si za úkol zjistit, odkud kam a kdy které skupiny tamějších obyvatel migrovaly. Podstata její práce spočívá v tom. že Asiaté mají v DNA zcela typický řetězec, tzv. „asijský marker" a bylo by tedy velmi zajímavé zjistit, zda a v jaké míře se tento marker vyskytuje u mumií z Paracasu, případně do jaké míry se DNA těchto mumií shoduje s jinými skupinami obyvatelstva, například právě s Evropany.

Jenže dr. Hagelbergová z celého tichomořského pobřeží Jižní Ameriky zkoumala pouze vzorky z pouště Atacama v severním Chile a na můj přímý dotaz, jak je to s mumiemi z Paracasu, případně proč nebyly do výzkumu také zařazeny, prostě neodpověděla.

Trojzubec v zálivu Pisco: Unsplash

Nazca, Ica, Pisco, Paracas ...

Pozoruhodný a ojedinělý nález paracaských mumií ještě více vynikne, když si při pohledu na mapu uvědomíme, že k slavnému poloostrovu Paracas ze severní strany přiléhá ještě slavnější záliv Pisco s tzv. Trojzubcem, obrovskou kresbou vysekanou (?) do skály nad zálivem. Kresba je 250 metrů vysoká a ramena Trojzubce jsoumísty široká až 380 cm. V témže zálivu rovněž nachází tzv. „Děrná páska". Jeden z tamějších svahů je totiž ozdoben pásem, ve kterém jsou vyhloubeny jámy, vždy po osmi vedle sebe. Ze vzduchu celé toto dílo potom skutečně vypadá jako moderní děrná páska.

První letecké fotografie otiskl National Geographic již ve třicátých letech, vědci však toto naprosto unikátní dílo zatím ignorují. O jeho smyslu a účelu se můžeme jen dohadovat a samotné tyto dohady by vydaly na obsáhlou studii. Asi 180 km vzdušnou čarou od Paracasu a zálivu Pisco se nachází dnes již světově proslulá planina Nazca. I když její výzkum trvá téměř šedesát let, dosud žádná teorie nedokázala komplexně vysvětlit význam tamějších obrazců a čar a je otázkou, zda se to vůbec kdy podaří. Nové objevy jako by přitom situaci spíše komplikovaly, než osvětlovaly.

Další bílé mumie

Což platí i pro nález nález tzv. čačapojských mumií na severovýchodě Peru, k němuž došlo v roce 1997. Na fotografii pořízené A. Vašíčkem má jedna z více než čtyř set dochovaných mumií skutečně světle hnědé vlasy, ovšem v jiných zprávách o tomto pohřebišti se o tom, že by mumie byly bílé, nehovoří. Opět nám chybí vědecké studie a rozbory. V každém případě však čačapojské a paracaské mumie dělí nejen 850 km vzdálenosti, ale také 1700 let. Čačapojové totiž byli inckými současníky a jejich souvislost s paracaskou kulturou je tedy velmi nejistá. Existovaly tedy v předkolumbovské Americe dvě na sobě nezávislé neindiánské kultury? Nebo jich bylo snad ještě více?

 Kde chybí fakta, nastupují spekulace, třeba i o Atlantidě jako původní společné vlasti amerických neindiánských obyvatel. Je proto na odbornících, aby to klubko záhad kolem Paracasu začali pomalu rozplétat. Jenomže ti se k tomu jaksi nemají…

napsala Jitka Lenková

zdroj: zahadno.bloger.cz