Zříceninu hradu Hauenstein (Horní Hrad) najdeme poblíž obce Krásný Les v Karlovarském kraji. Tento středověký hrad byl pravděpodobně založen ve 2. polovině 13. století králem Přemyslem Otakarem II., aby střežil okolí. V 16. století, za Šliků, byl přestavěn na renesanční sídlo. V 19. století získal díky rodu Buquoyů novogotickou podobu a jeho okolí bylo upraveno do podoby anglického parku s řadou romantických staveb.

fotografie: Petr Matura

V roce 1947 byl zámek Buquoyům zabaven a začal být využíván jako ubytovna jáchymovských dolů či domov pro mladistvé. Ale to jen do roku 1958, kdy byl definitivně opuštěn a začal chátrat. Roku 2000 ho získal soukromý majitel, který jej postupně opravuje.

Hauenstein, jak se dříve hrad nazýval, v naší řeči znamená jakousi palici na kámen, tedy místo, kde se kutalo do země. Pro tento účel zde byl hrad postaven. Střežil ona důlní díla, v nichž se dolovalo stříbro, ruda i drahé kamení. Vždyť nedaleko hradu ústí mnohá štola, a tak za bouřlivých nocí u věže, kde se horské větry rády prohánějí, bývá prý slyšet ozvěna těžké důlní dřiny a v kopcích nad hradem se občas v temných nocích komíhají světélka.

Pověst vypráví, že v dobách, kdy páni z Hauensteina bojovali se Sasy, Vilém, pán z Hauensteina, jednoho dne Sasy proklel. V tu chvíli se u něj objevil neznámý cizinec, který mu slíbil neprorazitelnou hradbu. ,, Hradbu kol celého nádvoří ti postavím, když ty dokážeš koňmo se mnou držet při práci krok. Práce pak musí být skončena do slunce východu. Zmeškáš-li někde v hvozdě a k bráně severní přibudeš pozdě, tak jsi mi duší propadl, Viléme, a s tebou i celé tvé pokolení.“

fotografie: Petr Matura

Z nebe padaly kameny a stavba nového opevnění pokračovala velkou rychlostí. Vilém sotva s ďáblem udržel krok. Nakonec však začalo svítat, aniž by ďábel celou hradbu dostavěl. Pověst říká, že část opevnění, které sám ďábel postavil, stále stojí. U cesty, která vede údolím potoka okolo Horního Hradu, leží volně stojící kámen – ten poslední, který ďábel ani nestihl na stavbu opevnění donést, protože již začalo svítat. Dodnes se mu říká Bludný nebo také Čertův balvan.

Další pověst nás zavede do dob třicetileté války. Tehdy nebyl ušetřen obléhání ani Hauenstein. Švédové se snažili hrad dobýt za každou cenu. Povedlo se jim však obsadit pouze Zámecký vrch, nacházející se pod hradem. Proto se rozhodli pro prudký útok, ale chrabrý hauensteinský velitel se svou družinou vpadli tajnou chodbou nepříteli přímo do zad. V lítém boji hrad uhájili, ale došlo k nemalým ztrátám na životech. Smrtelně zraněn byl i samotný velitel.

K dalšímu útoku se Švédové již neodhodlali a odtáhli. Kapitánova duše však v místních chodbách prý stále bloudí a má za úkol chránit hrad před veškerým nebezpečím. Pomáhají mu v tom i přízraky jeho věrných vojáků, kteří bitvu také nepřežili. Za temných nocí lze údajně v podzemí slyšet bitevní vřavu. Pod ochranou ducha chrabrého kapitána jsou podle legendy prý údajně až dodnes úplně všichni, kdo pracují na záchraně hradu.

Další děsivá legenda pak pochází z poměrně nedávné doby. Na Horním Hradě se před několika lety pod okny jižního paláce, kde se nachází Rytířský sál, našlo tělo mladíka se smrtelným zraněním na hlavě. Mladý muž bydlel v nedaleké vesnici a na Horním Hradě trávil mnoho času. Jezdil sem na motocyklu, který byl po jeho smrti nalezen nedaleko od hradu. Co se mu tehdy přesně stalo, to se dodnes neví. Jisté však je, že podle mnohých svědectví bývají občas slyšet kroky, nesoucí se kamenným schodištěm. Cosi občas vyděsí i kočky, které se rády scházejí právě v tomto paláci. Ty pak s kvílením utíkají pryč. A dobrovolníci, kteří občas pomáhali opravovat hrad, prý měli často zlé sny a velmi těžký spánek...

napsal Petr Matura

zdroje: hrady.cz, hornihrad.cz, karlovarsky- kraj.webnde.cz aj.