Hrad Drštka se nachází poblíž obce Skořice na Rokycansku. Malé pozůstatky zřejmě čtvercové obytné věže najdeme poblíž bývalého vojenského újezdu. České jméno hradu se prý podle odborníků odvozuje od staročeského dřiešcie (větvoví) nebo dřieždie (řídký listnatý les, křoví). Jeho německé názvy vykládá přesvědčivě Václav Bok tak, že název Lozumberk (Losenberg) lze odvodit z polohy hradu na vyčnívajících skalách („los"). Jméno Ramsperk (Ronšperk) je pak odvozeno od heraldického zvířete majitelů hradu, Dobrohostů z Ronšperka, berana (středohornoněmecky „ram").
Místo, kde stával hrad: foto Petr Matura
Historie hradu Drštka, původně zvaného Ronšperk, souvisí s rodem Dobrohostů z Ronšperka, kteří měli na počátku 14. století statky na Mirošovsku. Z let 1353 - 1376 se zachovaly zmínky o Dobrohostovi, patronu kostela ve vsi Skořice. Pravděpodobně on dal vybudovat malý, ale pevný hrad Drštku jako středisko panství s několika vesnicemi. Nejstarší zpráva o hradu z roku 1390 totiž říká, že jej tehdy drželi jeho čtyři synové. V letech 1407 - 1438 je doložen Zdeněk z Drštky, jinak ze Dvorce. Za husitských válek vládl hradu Drštce Břeněk z Drštky. Hrad se stal roku 1427 vedle Radyně a Lopaty důležitou oporou Zikmundových vojenských akcí na Plzeňsku.
Dobrohostové z Ronšperka prodali v polovině 15. století hrad Drštku a roku 1459 koupili hrad a městečko Poběžovice a přenesli na ně název Ronšperk z hradu Drštky. Od té doby hrad Drštka střídal majitele, kteří zde už nebydleli, a rychle chátral. V polovině 16. století, když hrad s mirošovským panstvím koupili Gryspekové, byl už zříceninou.
K hradu se vážou i zajímavé pověsti. Jedna z nich vypráví o strašném půlnočním zjevení. Tehdy z hradu vycházejí kostlivci, v rukou drží křížky a kropenky a skály se zříceninou se otřásají pod válejícími se ohnivými koly a koulemi.
Zbytky zdiva: foto Petr Matura
Místní legenda také vypráví o ukrytém pokladu. Ten prý kdesi v okolních skalách ukryli lapkové, kteří na hradě sídlili. Tajemství, kde je poklad uložen, si však měli vzít s sebou do hrobu. Na to dobře navazuje vyprávění o velkých černých psech, kteří se nečekaně zjevují a zase mizí. Jak je známo, černí psi se často objevují právě v místech, kde jsou uloženy poklady nebo kde se nacházejí vchody do podzemí. Může se jednat o nějaké astrální strážce místa?
Avšak asi nejznámější místní pověst vypráví o třech půvabných pannách, které prý občas přitančí na skálu. Neděje se tak za bouřlivých nocí, ale když je teplo a slunečno. Jsou oblečené do lehounkých šatů a hlavy mají kryté bílými plenami. Tančí divoce a stále rychleji a pro chvíli divokého tance prý údajně i odkládají z hlavy pleny.
Původní podoba hradu: foto Petr Matura
Jednoho dne sem právě v takový čas zabloudil pocestný a byl jejich tancem okouzlen. Protože měl dojem, že mu takový zážitek nikdo nebude věřit, sebral pleny a rychle kráčel pryč. Panny si však i při divém tanci všimly, co se stalo. Volaly tedy na něj, ať jim vrátí, co mu nepatří, že umí kouzlit a zbavit ho všech nemocí. Pocestný byl ale člověk neústupný, a tak jen zavrtěl hlavou a utíkal dál. Když však šel z kopce, začal lapat po dechu a postupně modral. Rychle tedy odhodil ukradené pleny – a teprve pak se mohl opět nadechnout. Polekaně pelášil pryč a za ním se do dálky ozýval až strašidelný smích...
napsal Petr Matura
zdroj: hrady.cz, wikipedia.org., brdy.up4.cz, aj.
Vaše názory
Pro vložení komentáře se prosím přihlašte nebo zaregistrujte.