Zříceninu hradu Choustník najdeme nedaleko města Tábor v Jihočeském kraji. Hrad založil Beneš z Choustníka v druhé polovině 13. století, když získal od krále zdejší statky výměnou za Poděbrady. Roku 1332 postoupili potomci Beneše sídlo Rožmberkům. Roku 1614 je hrad již pustý.

zříceninu hradu Choustník: foto Petr Matura

Ke jménu hradu se váže romantická pověst o vladykovi Vokovi. Tento šlechtic prý žil v Čechách za panování knížete Boleslava II. Vok měl dceru Adélu, která byla velmi krásná. Pečoval o ni, jak jen mohl, a domníval se, že ji zahrne štěstím, přivede-li jí bohatého, urozeného ženicha. Adéla  se však zamilovala do chudého Všebora, jenž byl manem jejího otce. Proto k otcově nelibosti odmítla bohatého hraběte, který se ucházel o její ruku. Když se otec zdráhal provdat ji za Všebora, uprchla s ním.

Vladyka Vok truchlil pro Adélu několik let. Konečně opustil svůj hrad, který svěřil do péče purkrabího, a vydal se na cestu, aby po zmizelé dceři pátral. Projel mnohými krajinami, navštívil mnoho měst i odlehlé hrady, vyzvídal, nemá-li kdo tušení, kam zmizel jeho poddaný Všebor s unesenou dívkou. Nikde však nenarazil na jejich stopy. Rozhodl se tedy vrátit na svůj hrad. V zamyšlení ani nezpozoroval, že se vzdálil od vyjeté cesty. Zrychlil kroky, aby se dostal z lesa k lidským příbytkům, ale tma padla tak rychle, že mu nezbylo, než přečkat noc v lese.

V neklidném spánku se dočkal rána, sebral síly a putoval dále. Konečně les prořídl a před jeho očima se objevila černá, vysoká skála, na jejímž temeni stála dřevěná tvrz, obehnaná palisádami. Zamířil tedy k tvrzi a před branou zavolal prosebným hlasem: „Otevřete a dopřejte pohostinství unavenému poutníkovi.“

Otevřeli, uvítali vladyku jako vzácného hosta a uvedli ho do domu. Spatřil tam krásnou paní ztepilé postavy a jasných, laskavých očí. Poznal hned, že je to jeho dcera Adéla. Adéla však otce nepoznala, neboť měl dlouhé, prošedivělé vousy, spadající mu hluboko na prsa. Zato však neušlo starcovo vzrušení Všeborovi. Vytušil, že je to sám vladyka Vok. Domníval se, že je kdosi zradil a že sem vladyka přišel v přestrojení.

Zříceninu hradu Choustník: foto Petr Matura

Vok poděkoval za pohoštění a spěchal na svůj hrad. Sešikoval vojsko a vytrhl proti tvrzi v lesích, hodlaje ji dobýt a potrestat únosce své dcery smrtí. Všebor však mezitím nechal v lese kolem tvrze udělat záseky. Když dorazil Vok k tvrzi a vyzval Všebora, aby se vzdal, Všebor odmítl a chystal se odrazit útok. Adéla se však vypravila do otcova tábora, vrhla se k otci a vyprosila sobě i Všeborovi odpuštění.

Manželé nadále zůstali na tvrzi skryté v lesích. Časem ji přestavěli na pevný kamenný hrad a podle Vokových vousů, jež uvedly Adélu v omyl, jej nazvali Voustník. Z toho slova vzniklo prý údajně jméno Choustník, jímž je hrad nazýván dodnes. Zvláštní je, že podobná pověst se traduje v různých obměnách i na jiných hradech, takže je docela možné, že se něco podobného kdesi skutečně odehrálo.

V podzemí tohoto hradu se má navíc dodnes nacházet poklad. Jedna ze známějších pověstí například vypráví o chudém krejčíkovi, který prý údajně žil ve vesnici pod hradem. Krejčí se  potýkal s velkými dluhy a byl velmi nešťastný. Jednou, když procházel kolem zříceniny hradu, potkal starou ženu, nesoucí těžkou nůši. Rozhodl se jí pomoci. Stařena si to namířila přímo na hrad, což zamyšlenému muži nepřišlo v té chvíli vůbec divné. Když dorazili na místo, rozhlédl se teprve krejčí okolo sebe - a stařena nikde. Když se podíval, co vlastně nese, nestačil se divit, protože nůše byla plná zlata.

Může mít rovněž i tato pověst reálný základ? Možná ano. Z historie víme, že v těžkých válečných časech byly hrady v podstatě takovým velkým trezorem, kam si šlechtici uschovávali své cennosti, pocházející mnohdy z loupeživých výprav. Například právě Rožmberkové, kteří obývali Choustník, za husitských válek nashromáždili mnoho majetku. O tom, že pod hradem se skutečně může nacházet neprobádané podzemí, svědčí i další pověst o hradní studni. Kachna, kterou tam vpustili, vyplavala prý z rybníka Jordánu u Tábora.  

Na hradě možná také straší, protože Oldřich II. z Rožmberka zde po porážce svého vojska Táborskými nechal uvěznit některé kněze podobojí z okolí a mnoho z nich se prý dočkalo krutého mučení. Jejich duše tak zřejmě dodnes nenachází svůj klid...

napsal Petr Matura

zdroj: hrady.cz, M.Wágnerová:Tajemství zřícenin v Čechách a na Moravě, aj.