Nedaleko města Chrudim se nachází nevelká, avšak romantická zřícenina hradu Rabštejnek. Najdeme ji na malém skalním ostrohu. Dnes jsou ruiny hradu snadno přístupné od silnice z blízké obce Rabštejn a v brzké době se možná dokonce dočkají i malého hradního muzea.

zřícenina hradu Rabštejnek: foto Petr Matura

Samotný hrad se původně nazýval Rabštejn a připomíná se poprvé roku 1390, kdy je zmiňován jako majitel hradu Matyáš z Rabštejna. První přímý doklad o hradu pochází však z roku 1405, kdy ho po smrti majitele hradu Jana z Orle získává jako odúmrť král Václav IV. Hrad střídal majitele a roku 1540 ho spolu s pěti vesnicemi kupuje město Chrudim, kterému je ale za účast v protihabsburském povstání záhy zkonfiskován. Na hradě se ještě vystřídalo několik dalších majitelů, ale již v roce 1585 je pustý. Až ve druhé polovině 19. století ho dal František Josef Auersperk upravit v duchu romantických představ, ale později hrad opět zpustl.

Také k hradu Rabštejnek se váže několik zajímavých a strašidelných pověstí. Například v časopisu Paleček z roku 1880 se nachází krátký článek, kde autor článku popisuje vzpomínky z dětství. S kamarády jako chlapci prý navštívili zříceninu a jeden z nich pro zábavu házel do jakési skuliny kamení. Ze skuliny se údajně měla vynořit jakási hlava a hocha tak vylekat, že utíkal pryč. Až v bezpečí měl vše povědět ostatním, kteří nic neviděli.

K hradu se váže i strašidelná pověst o pytlákovi. Je to již dávno, co se mladý pytlák vydal do obory v blízkosti pevných zřícenin hradu Rabštejnka. Mládenec v podvečer vykročil ze vsi směrem ke hradu, pomalu se procházel po lese a hledal vhodná místa pro nastražení ok. Brzy však na celý kraj padla tma a vysoko nad ruinami hradu svítil stříbrným světlem měsíc v úplňku. Josífka, jak všichni mládenci říkali, najednou cesta přivedla přímo k Rabštejnku.

Všechno vypadalo náhle tak tajemně a strašidelně. Josífkovi se zdálo, jako kdyby se ocitl na zcela jiném místě, každičký kámen mu připadal cizí. Vtom hrozivě zapraskaly větve starého stromu a odkudsi z daleka bylo slyšet houkání sýčka. Zanedlouho se přímo před ním objevila dvě zářící světla. Rychle se přibližovala a zakrátko Josífek zjistil, že to jsou lidské oči. Avšak postava, která se k němu blížila, nebyla živá. Zářící oči seděly v bledé tváři a ruka, která se ho dotkla, byla studená jako led. Josífek se roztřásl strachem a poté, co duch začal promlouvat, vzal do zaječích. Utíkal, klopýtal o kořeny stromů i kameny a za sebou stále slyšel ten dutý hlas, jež říkal: "Již nikdy se neopovažuj přiblížit k mému sídlu a do okolních lesů s takovými nekalými úmysly. Trest nejvyšší by tě neminul."

zřícenina hradu Rabštejnek: foto Petr Matura

Pytlák přiběhl do vsi celý uřícený a zavítal do hospody, kde polomrtvý strachem usedl za stůl. Dlouho nepromluvil ani slovo, až tu začal pomateně vyprávět o strašlivém přízraku, který ho zastihl pod zříceninami. Od těch dob již nikdy Josífek nelíčil pasti a do lesa se bál ještě předlouho po této hrůzyplné noci vkročit. Mezi lidmi se tenkrát povídalo, že přízrak, který Josífek viděl, byl duch bývalého hradního pána, milovníka lovů a lesní zvěře.

Zajímavé je, že jakási ,,velká, bílá světla“, připomínající oči, viděla rovněž i jedna z návštěvnic hradu, která však tuto pověst původně neznala, takže jí nemohla být ovlivněna. Každopádně pokud se zříceninu rozhodnete navštívit kvůli ,,tajemnu“, doporučuji nějakou klidnější dobu, jelikož hradní pozůstatky jsou poměrně hojně navštěvované, a to zejména díky své snadné dostupnosti.

 

napsal Petr Matura

zdroj: wikipedia.cz, hrady.cz, carokraj.cz, hrad-rabstejnek-na-chrudimsku.webnode.cz