Jméno hradu Vikštejn asi dnes velkému množství turistů nic neřekne. Přitom se kdysi jednalo o mohutný hrad. Jeho rozvaliny najdeme v opavském kraji v blízkosti řeky Moravice. Vikštejn patrně nechal postavit Vítek z Kravař, purkrabí na Hradci - a dal mu jméno Vítkov. Později z německého pojmenování vzniklo dnešní jméno Vikštejn.

Vikštejn: foto Petr Matura

Právě k zakladateli hradu Vítkovi z Kravař se váže jedna pověst. Tento šlechtic si liboval v turnajích, což byla tehdy oblíbená zábava šlechty. Proto byl na hradě často slyšet dusot kopyt a řinčení zbraní.

Jednoho dne, když byl turnaj v plném proudu, se dostal do sporu s rytířem Tunklem. Byl to velmi agresivní a vzteklý muž, a tak, když ho dal Vítek vyhnat, začal osnovat pomstu. Jednoho dne využil Vítkovy nepřítomnosti, vtrhl do hradu a Vítkovu ženu vyvlekl na cimbuří věže. Marně ho nevinná žena prosila o milost. Na hradbách ženu zneuctil a pak ji prý několikrát proklál mečem. Zohavené tělo následně hodil do řeky Moravice. Od té doby se prý v podobě Bílé paní každoročně zjevuje, oblečena v zkrvaveném bílém rouchu, na vikštejnském cimbuří.

Vikštejn sklepení: foto Petr Matura

Další podoba legendy vypráví, že tu bloudí duch Magdaleny, ženy Adama Oderského, jíž patřila v polovině 16. století půlka hradu. Druhou polovinu vlastnil Mikuláš Bravantský. Tito dva se do sebe zamilovali a Magda se nastěhovala k Mikulášovi. Samozřejmě to nezůstalo bez odezvy a Adam vytáhl proti Bravantskému. Ten mu nejenže nedal Magdu zpět, ale navíc ještě začal loupit po okolí. V tu chvíli ho prohlásili za zemského škůdce, což nebyla žádná legrace. Vikštejn oblehlo na 300 ozbrojenců, ale milenci podzemní chodbou prchli. Ztratili se údajně v Polsku. Na hradě se pak podle této verze má zjevovat právě Magda, kterou prý celý život trápila ztráta hradu, a tak se na něj vrací alespoň po smrti… Někteří badatelé si však myslí, že tato žena neuprchla, nýbrž že ji podvedený manžel nechal zaživa zazdít, aby ji jednak potrestal - a jednak zabránil ostudě.

To však není jediná záhada. V 19. století byla při archeologickém průzkumu nalezena kostra ženy ve sklepním výklenku. Tady byla zřejmě zaživa zazděna. Nejednalo se však údajně o jedinou kostru ženy, která zda měla být nalezena. Můžeme se tak pouze domnívat, zda se jednalo o trest – nebo jestli chtěli stavitelé, podle dávného zvyku, posílit těmito lidskými oběťmi pevnost a odolnost hradu.

Vikštejn: foto Petr Matura

Ochrana však nevydržela věčně. Roku 1648 totiž slezský zemský velitel Gonzaga nechal hrad vyhodit do povětří. Roku 1657 byl hrad opraven Vilémem Alexandrem Oderským z Lidéřova. V letech 1774 až 1776 byl v blízké Dubové postaven zámek a hrad byl ponechán svému osudu. Postupně se tak změnil ve zříceninu.

Další dochovaná pověst vypráví, že v hradní kapli prý také býval obraz, který měl chránit Vikštejn před hromy a blesky. Vikštejnu skutečně jako kdyby se rozběsněné živly vyhýbaly. Právě pod tímto obrazem se modlíval za svého pobytu zde i Valdštejn. Jeho nepřátelé vyslídili, kdy do kaple chodí, a když v určenou hodinu spatřili klečet před obrazem bílou postavu, vypálili na ni několik ran. Ukázalo se však, že zahubili mladou paní vikštejnskou.

Ve sklepeních hradu, z něhož má také vést podzemní chodba k řece Moravici, je prý ukryt rovněž i zlatý poklad, který doposud ještě nikdo neobjevil...

 

napsal Petr Matura

zdroj: hrady.cz, wikipedia.cz, novinky.cz, E.Martínková: Pověsti hradů a zámků.