Postavu krvelačné šlechtičny Alžběty Báthoryové zná snad každý. Napsáno o ní bylo mnoho knih a natočeno několik filmů. Asi nejznámějšími díly jsou román od Joža Nižnánského ,,Čachtická paní“, který se dočkal i pokračování, a film Juraje Jakubiska ,,Bathory“, jež líčí tuto dámu v poněkud jiném světle, než bylo obvykle zvykem.

Co však víme o skutečném životě této ženy? Alžběta Báthoryová se narodila pravděpodobně 7.  srpna 1560 v Nyírbátoru v dnešním Maďarsku ve velmi mocné rodině.  Alžbětin strýc Štěpán Báthory byl dokonce polským králem a velkolitevským knížetem.

Čachtice: Pixabay

8. května 1575 uzavřela Alžběta ve Vranově nad Topľou sňatek s Františkem Nadásdym, který vynikal velmi prudkou povahou a rovněž i silou. Nádasdy se proslavil v boji proti Turkům a v roce 1578 se stal hlavním kapitánem uherských vojsk. Nádasdy se prý k Turkům choval velmi krutě.

V manželství se narodilo pět dětí, z nichž dvě brzy zemřely. František Nádasdy umírá 4. ledna 1604 v Sárváru a Alžběta zůstává na vše sama. Možná tehdy u ní propukly nějaké psychické potíže, vyvolané stresem.

O tom, že Alžběta trpěla nějakou duševní poruchou, asi nikdo nepochybuje. Podle badatelů mohla být na vině genetická zatíženost, jelikož oba její rodiče pocházeli ze stejného rodu, který se ve 14. století rozdělil na dvě větve, takže příbuznost byla vzdálena nejméně sedm generací. Nebyl tedy již třeba papežský dispenz, a tak otázka dědičné poruchy nebo příbuzenské degenerace je jen jedna z možností. Zajímavé však je, že většina členů rodu trpěla epilepsií - a někteří i sklonem k sadismu.

Podle historika Františka Musila si František Nádasdy na svém dvoře vydržoval váženého lékaře jménem Pistalocius. Tento lékař prý obdržel od Nádasdyho panství Darufalva. Toto panství údajně dostal za léčení Alžběty Báthoryové. Musela tedy trpět něčím závažným, když byl lékař odměněn tak královsky. Mohla to být nějaká duševní nemoc - nebo se jednalo jen o pouhou náhodu? Buď jak buď, není vůbec jisté, že Alžběta spáchala vše, co se jí klade za vinu.

Nemá zřejmě smysl popisovat krvavý příběh, který většina z nás zná ze zmíněného románu a filmu. Byla však Alžběta Báthoryová skutečně takové monstrum? Postavu Báthoryové, koupající se v krvi, například vytvořil až ve dvacátých letech 18. století jezuita Ladislav Turóci. Nikdo neví, jak tento jezuita ke svým informacím přišel, ale pravděpodobně si vše vymyslel. Tato informace se přitom objevila jen v prvním vydání v Trnavě v roce 1729 a v dalších dvou již uvedena není. Je jen náhoda, že první vydání využil filosof, spisovatel a kazatel Matěj Bel z Očovej jako podklad pro svůj spis? A jelikož byl považován za seriózního autora, převzali od něj informace zahraniční i domácí autoři.

Vraťme se však k osudu Báthoryové. V roce 1610 je Alžběta údajně přistižena palatinem Jurajem Turzem při mučení. Následuje soudní jednání, při němž vypovídají nejbližší z řad služebnictva, přítomného u mučení dívek. Šlechtična je údajně měla pálit rozžhavenou lžící či mincí, vpichovat jim špendlíky do rtů, propichovat prsty a  zašívat ústa, aby nebyl slyšet jejich křik.

„Když byla paní nemocná, že nemohla nikoho bít, přitáhla si děvčata k sobě a kusy masa jim zuby vytrhávala z tváří a ramene,“  říká služebná Dora Sentešová. A Ujváry zvaný Ficko doplňuje: „Paní jim dva ukazováky strčila do úst a tak dlouho jim je roztahovala, dokud se netrhala.“

V lednu 1611 se konal ve Velké Bytči soud s přisluhovači kruté hraběnky. Ujváry zvaný Ficko byl odsouzen k setnutí hlavy, Helena Jó a Dora Sentešová skončily na hranici – předtím jim však ještě kat železnými kleštěmi uštípl prsty na rukou. Za pár dní pak byla odsouzena a zaživa upálena Majerníková z Myjavy, obviněná z čarodějnictví a přípravy jedů, které si u ní hraběnka objednávala.

Alžběta byla odsouzena k domácímu vězení a na příkaz krále se schylovalo k dalšímu soudu. K tomu však nedošlo, protože Alžběta umírá 21. srpna 1614 na čachtickém hradě. Unikla tak přísnému trestu -  nebo bylo vše vykonstruováno? Je zvláštní, že svědci byli velmi rychle odsouzeni a popraveni, ale hraběnka nebyla nikdy předvedena před soud...  Jisté je, že krutost vůči poddaným v té době byla běžnou praxí, a tak ani hraběnka zřejmě nebyla výjimkou. Vysvětlení by mohl přinést nález jejího hrobu. Měla totiž u sebe mít deník, kam si prý zapisovala jména svých obětí, ale tato informace stojí pouze na svědectví jednoho ze sluhů.

Někteří badatelé se také domnívají, že hraběnka byla otrávena, aby pravda nevyšla na povrch. Její hrob by se měl nacházet v čachtickém kostele sv. Ladislava, kde však nebyl dosud nalezen, a to i přes velké úsilí různých badatelů. Jiná verze tvrdí, že Báthoryová nezemřela na hradě, ale mocní příbuzní ji tajně odvezli do Maďarska, kde dožila.

Doufejme, že se badatelům a historikům podaří rozluštit osudy této šlechtičny, která zřejmě nenachází klid a občas se prý až do dnešní doby zjevuje na čachtickém hradě. Není bez zajímavosti, že zjevení údajně zachránilo jakousi turistku před pádem, když ji vyděsilo natolik, že nevstoupila na nebezpečné místo. Každopádně si Alžběta Báthoryová svá tajemství stále ještě bedlivě střeží...

 

napsal Petr Matura

zdroj: Wikipedia.org, alzbeta-bathory.cz, Miloš Jesenský: Největší záhady Slovenska