Dnešní tzv. Werichovu vilu, jež najdeme na pražské Kampě, měla prý podle pověsti kdysi proklít žebravá cikánka, která se nepohodla s tehdejší majitelkou domu. Je možné, že by tato kletba přetrvala až do dnešních časů? Anebo se zde projevuje nějaká geopatogenní zóna? Právě tyto zóny, mající neblahý vliv na lidský organismus jak po fyzické, tak i po psychické stránce, bývají v blízkosti vod mimořádně časté...

foto Petr Matura

Tato vila stojí téměř až u samé řeky Vltavy. Známý ostrov Kampa na řece Vltavě v Praze zůstává až do konce 15. století neobydlený. V té době zde pouze bují hustý porost. Stavět se tady začíná až v poslední čtvrtině 16. století. Z tohoto období pozdní gotiky pochází právě rovněž i sklepení dnešní Werichovy vily.

Vila v průběhu času vystřídá mnoho obyvatel. Prvním z těch veřejnosti známých je český kněz, filolog a historik, zakladatel vědecké bohemistiky a slavistiky Josef Dobrovský (17. srpna 1753 – 6. ledna 1829). Během pěti let strávených na Kampě (1798 – 1803) zde píše svá stěžejní díla, „Slavín“ a „Slovník německo-český“. V parku Kampa na Malé Straně, právě u Werichovy vily, stojí i pomník Josefa Dobrovského, jeho busta. A navracet se sem má prý Dobrovského duch až do dnešních dnů. Ostatně, „Modrý abbé“, jak mu často přezdívali, bývá prý dodnes viděn na nejrůznějších místech, například údajně i v prostorách Národní knihovny České republiky na pražském Mariánském náměstí nebo v budově Národního muzea v Praze.

Dobrovského kroky ve vile později slýchávali i další dva její významní obyvatelé, český divadelní a filmový herec a scénárista Jan (František) Werich (6. února 1905 – 31. října 1980) a český básník a překladatel Vladimír Holan (16. září 1905 – 31. března 1980). Těm se zde však již nedařilo tak dobře, jako právě svého času Josefu Dobrovskému...

foto Petr Matura

Po návratu ze Spojených států amerických v roce 1945, kde jako antifašista strávil spolu s Jiřím Voskovcem a hudebním skladatelem Jaroslavem Ježkem období druhé světové války, zde původně Jan Werich, po kterém dnes vila nese rovněž i své pojmenování, bydlí právě společně s hercem, dramatikem a textařem Jiřím Voskovcem (19. června 1905 – 1. července 1981). Když se však Voskovec rozhodne v roce 1948 emigrovat, do jeho dvoupokojového přízemního bytu se stěhuje právě básník Holan s manželkou a těžce nemocnou dcerou. Již tak depresivního Holana v roce 1950 stíhá na příštích 12 let zákaz publikování. Básník zde v té době přežívá za zataženými černými závěsy, píše po nocích a svoji inspiraci hledá převážně v alkoholu…

S Werichovými, kteří obývají vyšší podlaží v domě, pak dobře nevychází ani paní Holanová. Werichovu manželku Zdenu (1. června 1906 – 14. dubna 1980) považuje, více méně však údajně oprávněně, za poněkud „podivínskou“.

Rovněž i Jan Werich, veřejnosti znám jako „laskavý klaun“, se prý v té době chová poněkud rozporuplně. Například ve Velharticích, kam Werich jezdil na chalupu, někteří z pamětníků vzpomínají na jeho nedůtklivé, podrážděné chování. Co však mohlo takto rozpoltit Werichovu osobnost? Vliv tehdejší těžké doby, pobyt v prokletém domě s depresivní atmosférou u geopatogenních zón - či vrozená psychická indispozice? Nebo snad všechno dohromady?

foto Petr Matura

V dubnu 1980 umírá Zdena Werichová, manželka herce Jana Wericha, na rakovinu. Poslední říjnový den téhož roku zde stejná nemoc dostihne rovněž i Jana Wericha. Květen následujícího roku se zase stává osudným pro jejich dceru Janu. Po smrti Wericha a jeho ženy Zdeny v roce 1980 a jejich dcery Jany následujícího roku se dům vylidňuje. Všechny záměry na zřízení muzea či čehokoliv jiného v prostorách vily pak po dlouhou dobu ztroskotávají. Souvisela snad i tato skutečnost s jejím někdejším prokletím? Budova postupně chátrá a při povodni roku 2002 zde voda dosáhne až po stropy v přízemí a dokončí zkázu již tak dost chatrné a poničené budovy.

30. června 2017 byla však nakonec vila po rozsáhlé rekonstrukci konečně zpřístupněna veřejnosti a byla zde otevřena stálá expozice o herci Janu Werichovi. Podkroví vily slouží pro pořádání výstav, přednášek a jiných kulturních a společenských akcí. Ve starobylém sklepení se pak můžeme setkat s tajemným Golemem a jeho historií, snad na památku „rekvizity“ ze slavné české historické filmové komedie „Císařův pekař – Pekařův císař“. Nejenom pro malé návštěvníky se tu otevírá možnost vymodelovat si z hlíny svého vlastního malého Golema pro štěstí. Někteří z návštěvníků zde tyto své výtvory i ponechávají… Blýská se tak snad konečně této tajuplné budově na lepší časy?

napsal Petr Matura

zdroj: werichovavila.cz, archiv autora