Při svém pátrání po historických osobnostech obdařených mimořádnými vlastnostmi, schopnostmi nebo dovednostmi magického charakteru bylo jen otázkou času, kdy narazím na kouzelníka Žita působícího na dvoře Václava IV. Zároveň se hned ale vynořuje otázka. Šlo o osobnost historickou, anebo legendární?

Kniha Staré pověsti české - Alois Jirásek, Věnceslav Černý, 1932: cs.wikipedia, volný zdroj

Zřejmě nejpodrobněji vypočítává jeho kousky Alois Jirásek ve svých Starých pověstech českých. Žito podle něj dokázal toto:

Uměl přimrazit člověka na místě.

Uměl měnit svoji podobu, přesněji měnit oblečení, které měl na sobě, aniž kdokoliv postřehl, jak to dělal. Konkrétně „ke králi šel třeba v soukenném šatě, hrubě sešlém, v úzkých nohavicích s podešvy. Když stanul před králem, byl pojednou v hedvábné sukni, v pestrých nohavicích a mosazné zobáky na střevících se mu jen blyštěly jako nějakému kasalickému švihákovi. Tak před králem stanul, a když odcházel, změnil se přede všemi, aniž se převlékl, a měl hned na sobě řasný poutničky plášť,“ píše Jirásek. Kromě toho prý uměl měnit i svoji podobu v obličeji.

Při hostině proměnil ruce králova šaška nejprve v koňská kopyta a poté ve volské paznehty, takže nešťastný šašek si nemohl rukama brát jídlo, což přítomné rozesmálo až k slzám. Nakonec šaškovi  zase vrátil lidské ruce.

Proměnil třicet víchů slámy v krásně vykrmená prasata a prodal je lakomému pekaři Michalovi. Varoval ho, že prasata nemají ráda vodu. Pekař toho nedbal, prasata nahnal do brodu a ta se proměnila opět ve víchy slámy, které vzala voda.

Když si to šel pekař se Žitem na hrad vyřídit, našel kouzelníka, jak tvrdě spí vsedě u zdi. Hrubě ho proto zatahal za nataženou nohu a tam zůstala v ruce. Žito potom po pekaři Michalovi žádal náhradu za utrženou nohu. Nakonec zas dokázal nohu vrátit na místo, jako by nikdy nebyla utržena.

Dvěma konkurenčním švábským kouzelníkům, kteří se vyklonili z okna, aby viděli, co se děje na nádvoří, přičaroval rozložité parohy, takže po nějakou dobu zůstali v oknech uvězněni.

Roztáhl si ústa tak, že mohl spolknout jednoho ze švábských kouzelníků a také ho do sebe nasoukal, aby ho za chvíli vyplivl do kádě s vodou. Toto je považováno za jeho nejznamenitější kousek.

Jezdíval na dvoukolém vozíku taženém šestispřežím černých kohout, přičemž první pár byl nejmenší, prostřední o něco větší a poslední pár hned před vozíkem, největší.

Tolik seznam kouzel, které provedl. První zprávy o Žitovi se objevují ale až o mnoho let později, v díle olomouckého biskupa Jana Dubravia (vlastním jménem Jan Skála z Doubravky a Hradiště, cca 1486 –  1553) a tehdy tolik oblíbeným předlouhým názvem začínajícím slovy „Historiae Regni Boiemiae, de rebvs memoria dignis…“ čili Dějiny království českého o věcech pamětihodných…“ Bohužel toto latinské dílo, pokud vím, nikdo zatím nepřeložil do češtiny jako obdobné dílo jeho slavnějšího pozdějšího kolegy tohoto autora Bohuslava Balbína (1621-1688), takže konkrétní text této zmínky nám zatím zůstává utajen.

V žádné dobové kronice však kouzelník Žito zmíněn není, takže lze předpokládat, že Dubravius zachytil, ústní tradici, čili co se povídalo mezi lidem. V té době, možná ještě později, došlo k pokusům o zvěrohodnění této postavy jejím ztotožněním s jistým Jindřichem Žitem z Jivan (1373 – 1419), který za své služby získal hrad Přimdu, a upřesněním lokalizace, kde Václav IV. svého kouzelníka objevil na hostinec U modré štiky v Karlově ulici kousek od Karlova mostu.

Daleko pravděpodobnější však bude ten vývoj, že popsané „povedené kousky“ si získaly takovou oblibu, že po generace přežívaly v ústním podání, aniž by byl jasný jejich zdroj (mohl být třeba i mimoevropský, třeba orientální, čerpající z tradice příběhů Tisíce a jedné noci) a že rovněž postava kouzelníka Žita k nim byla v českém prostředí připojena až později. Můžeme se také ptát, proč se kouzelník jmenuje tak obyčejně a když už musel mít „obilné jméno“, proč to není třeba pšenice nebo oves, když ječmen už obsadil legendární král Ječmínek? A existuje zde souvislost mezi kouzelným „Sezame, otevři se“, když sezam je rovněž obilnina? O pravděpodobnosti této teorie svědčí i to, že některé Žitovy triky převzal v pověstech do svého repertoáru legendární doktor Faust, Naopak k Žitovi zřejmě až Jirásek připojil zmínku, i Žito zaprodal duši peklu a proto mohl takové kousky provádět a že nakonec i jeho čert odnesl do pekla.

Pokud jde o podstatu jeho kouzel samotných, některá by zřejmě současní iluzionisté napodobit dokázali, jiná nejspíše ne. Zatím se nikdo ani nepokusil sestavit funkční kohoutí spřežení, což by při pověstné agresivitě a nesnášenlivosti těchto opeřenců bylo rovněž kouzlo samo o sobě. V tom zůstal kouzelník Žito, i kdyby byl jen legendární postavou, jedinečný a nepřekonatelný.

napsala: Jitka Lenková

zdroj.: wikipedie, archiv autorky