Zámek Bojnice patří mezi nejznámější slovenské památky. Původně dřevěný hrad byl ve 13. století přestavěn na kamenný. Do roku 1321 byl ve vlastnictví Matúše Čáka Trenčianského. V době, kdy byl v držení rodu Thurzovců, dostával hrad charakter renesančního zámku. Dnešní podoba je výsledkem rozsáhlé novogotické přestavby z let 1889 - 1910.

zámek Bojnice: foto Petr Matura

Zásluhu na jeho dnešní podobě má Jan Pálfi, kterého inspirovaly přestavby francouzských zámků. Sídlo bylo přestaveno v duchu gotiky. Náhlá smrt Pálfiho, který zemřel ve věku 79 let ve Vídni v roce 1908, měla za následek, že stavba nebyla nikdy dokončena.

Právě Jana Pálfiho obestírá mnoho tajemství. Tento tajemný muž byl zapřisáhlý odpůrce moderní techniky. Jeho odpor ke všemu novému zabránil i stavbě železnice. Většinu svého života strávil v cizině, kde nakupoval drahá umělecká díla.

Pálfi nebyl nikdy ženatý, ale o to více si užíval. Lékaři totiž zjistili, že byl ve třetím stadiu syfilisu. Jeho tělo bylo nakozervováno pěti litry konzervačního roztoku, zašito a převezeno na zámek Bojnice, kde bylo v kryptě uloženo do cínové rakve.

Pálfi po sobě samozřejmě také zanechal poslední vůli, ale máloco z ní bylo splněno a jeho dědici okamžitě rozprodali, co mohli. Možná i proto nedošel tento zvláštní muž klidu. V roce 1912 byl z Innsbrucku přivezen nádherný sarkofág z růžového mramoru, do kterého uložili cínovou rakev. Ani tehdy nesplnili poslední vůli výstředního šlechtice. Ten si totiž přál, aby sarkofág byl umístěn v předsíni, avšak dědici jej uložili do středu rodinné hrobky.

V roce 1957 zjistila jedna ze zaměstnankyň zámku, že po stěnách sarkofágu vytéká jakási tmavohnědá mazlavá tekutina, která po čase vyschne a změní se v jakousi tmavou hmotu. Časem z hrobky vytekly až dva litry této podivné substance. Podle analýzy z Ústavu epidemiologie v Prievidzi nebyla však tato látka nikterak nebezpečná a chemická analýza stanovila, že tekutina obsahuje zejména železo, cín, měď, nikl a další látky. Mělo se prý jednat o ,,mineralizované zbytky tělních tekutin a rozpuštěné zbytky rakve a předmětů v ní uložených“.

foto: Petr Matura

Do sarkofágu byla zavedena sonda, která zjistila, že rakev s tělesnými ostatky spočívá na ocelových nosnících, což není zvykem. V podstavci je jakási dutina, která zatím nebyla zkoumána. Ukrývá snad rakev nějaké tajemství? Zvláštní je rozhodně skutečnost, že v rakvi se nachází pouze kostra, což je v rozporu s výtokem neznámé tekutiny.

Výtok z rakve se zastavil v září  roku 1995. Tehdy právě premiéři Klaus a Mečiar podepsali dohodu o vyrovnání kulturního dědictví mezi Českou republikou a Slovenskem. Na jejím základě se na Bojnice vrátil vzácný oltář florentského mistra Narda de Cioneho z poloviny 14. století. Pálfi ho získal v Itálii roku 1873. Roku 1933 byl odvezen do Prahy a vystaven ve Šternberském paláci.

Tento oltář patřil mezi nejcennější věci Pálfiho sbírky a zjevně ho chtěl mít u sebe i po smrti...

Na zámku mimo jiné dochází také k dalším paranormálním jevům. Své by o tom mohli vyprávět zaměstnanci bezpečnostní agentury. Ve skříni na vrátnici se například sám od sebe otáčel klíč nebo začal poskakovat šálek s kávou. Na chodbě často bývají slyšet kroky a z věže byl slyšet rachot. Také na chodbách občas někdo zahlédne mihnout se jakousi průhlednou bytost. Služební pes často štěkal do jinak prázdné místnosti, jako kdyby někoho zaháněl pryč.

Bojnice mají též rozsáhlé podzemí. Pod hradem totiž kdysi protékal termální pramen, který spojoval travertinový výběžek, na kterém hrad stál, s nedalekým hradištěm. Tento kráter byl upraven na 27 metrů hlubokou studnu, která ústí do kruhové jeskyně. Ta sloužila již ve středověku jako úkryt. Právě sem rád chodil výstřední Pálfi. Nacházela se zde dvojice malých jezírek, na jejichž hladině byly vidět jakési přeludy.

Další z vchodů, který se také nacházel v hradní studni, prý údajně vedl až do několik kilometrů vzdáleného kláštera v Prievidzi. Bojnický zámek jistě skrývá ještě celou řadu záhad a určitě stojí za vaši návštěvu.

napsal Petr Matura

zdroj: wikipedie, kniha M.Jesenský: Největší záhady Slovenska, internet