Pevnost Josefov ležící na východě Čech je často nazývána sestrou pevnosti Terezín. Byla totiž vybudována společně se sesterským městem Terezínem na příkaz císaře Josefa II. v 80. až 90. letech 18. století v odezvě na změnu severní hranice habsburského mocnářství potvrzenou po sedmileté válce Hubertusburským mírem. Vystavěno bylo na místě tehdejšího Plesu.

pevnost Josefov: foto Petr Matura

Projekt pevnostního města Plesu vypracoval francouzský vojenský inženýr v habsburských službách Claude Benoît Duhamel de Querlonde (1721–1808), který stavbu také mezi lety 1780–1783 řídil. Po něm vedení stavby na počátku roku 1784 převzal rakouský inženýr Franz von Lauer (1735–1803).

Při příležitosti korunovace císaře Leopolda II. českým králem byl Ples povýšen na královské svobodné město. Dva roky poté nechal císař František II. pevnostní město přejmenovat na Josefov (německy Josefstadt) na počest svého strýce Josefa II. V roce 1789 vypukla Velká francouzská revoluce, která donutila Prusy a Habsburky přenést se přes dosud nesmiřitelné vzájemné nepřátelství. Ples tedy ke svému původnímu účelu tehdy použit nebyl. Ani za napoleonských válek se přes opakovaná uvedení do bojové pohotovosti neuplatnil jinak než jako arest pro zajaté Napoleonovy vojáky.

pevnost Josefov: foto Petr Matura

Jako „žalář národů“ sloužila pevnost i v dalších letech. Zadržováni zde byli například italští a uherští revolucionáři a turečtí vojáci. Mezi zdejší významné vězně patřil i revolucionář a dobrodruh Anton Schütte, kterému se z Josefova podařilo téhož roku uprchnout. Ve zdejších zdech se snad právě proto usadila negativní energie a do dnešních dnů zde dochází k paranormálním jevům.

Například ve spletitém podzemí Josefova můžete zcela jistě narazit na mnoho duchovních entit, a to i za bílého dne i během běžné prohlídky, jak dosvědčuje mnoho návštěvníků. Snad nejznámějším zjevením je duch tesaře Ignáce Pábila z Pardubic, který i s množstvím dalších řemeslníků přišel na stavbu pevnosti, tehdy vojenského objektu.

Každý, kdo pracoval na této stavbě, musel složit slib mlčení. Pábil si však z neznámých důvodů schoval plánek s náčrtem opevnění, který se u něj našel. Záhy došlo k soudu a byl oběšen 3. prosince 1783. Jeho tělo prý viselo na šibenici jako výstraha až do roku 1784. Jedna z verzí pak vypráví, že jeho ostatky byly posléze zazděny do jedné z podzemních chodeb. Zda byl skutečně pruským agentem, nebo chtěl plány zpeněžit - či se snad jednalo o pouhou nešťastnou náhodu, se již nedozvíme. Jisté je, že jeho duše nemá klid až do dnešních dnů.

vojenský hřbitov Josefov: foto Petr Matura

Jeho ducha údajně potkávali vojáci v 19. století, kteří se vraceli z města do kasáren. I dnešní průvodci prý mají občas podivné zážitky, i když jsou na prostředí zvyklí a neovlivňuje je tolik atmosféra pevnosti. V podzemí se také zjevoval duch majitele jednoho bývalého hotelu, než ho nakonec zažehnal kněz. K paranormálním jevům dochází i v bývalé pevnostní nemocnici. Jeden návštěvník si například chtěl odpočinout na schodech, když si k němu přisedl mladý muž ve vojenské uniformě, který na něj dokonce promluvil - a pak prý zmizel. Mohl to být jeden z mužů, kteří v nemocnici zemřeli?

Na blízkém vojenském hřbitově se prý objevují přízraky vojáků, kteří zemřeli daleko od domova a možná proto nenachází klidu až do dnešních dnů. Na hřbitově je také pohřben vrah Rudolf Mlejnek, který zavraždil svého přítele Antonína Václavíka kvůli stříbrným hodinkám, jehož tělo zakopal a utekl. Za svůj čin byl odsouzen k trestu smrti oběšením a pohřben byl právě na vojenském hřbitově.

Toto nejsou zdaleka jediné případy, které se na tomto místě odehrály, a tísnivou energii, která na člověka padne při vstupu do chladných zdí josefovské pevnosti, vnímá snad každý. Jaká další tajemství se asi nacházejí ve 45 kilometrů dlouhých podzemních chodbách?

napsal Petr Matura

zdroj: pevnostjosefov.cz