O zjevení přízračných černých psů se píše v mnoha pověstech u nás i ve světě. Můžeme zmínit například pražský Vyšehrad, kde se za temných nocí zjevuje přízrak velikého černého psa s řetězem kolem krku, který je rozžhavený do rudé barvy. Člověk, který by se ho dotkl, by na místě shořel na hromádku popela. Takový žár z řetězu vychází. Černý pes běhá každou noc dolů od kaple sv. Martina a ztrácí se v rohu bašty, kde je zazděna Jeruzalémská brána. Tam se pes promění v ohnivý kotouč a valí se stále dolů.

fotografie: Pixabay

Snad ještě více se těchto děsivých zjevení vyskytuje v Anglii. K dramatickému setkání mělo například dojít ve východní Anglii v městečku Bungay v neděli 4. srpna 1577. Tehdy se nad městečkem přehnala bouře. V kostele se náhle objevil obrovský černý pes, který běžel kostelem, proběhl mezi dvěma lidmi, kteří tu klečeli na kolenou- a oběma zároveň zakroutil krkem. Poté narazil na jiného člověka, jehož ,,ťal pazourou do zad s takovou silou, že ten se celý zkroutil jako kus kůže sežehnutý prudkým ohněm“.

Další důkazy své přítomnosti tento pes zanechal v kamenech kostela, stejně jako na kostelních vratech, která byla rozervána a zničena. Stopy po jeho pařátech později zmizely, ale podobné se dochovaly v sousedním Blythburghu, kde se černý pes objevil téhož dne.

Zvláštní je, že popis pustošení připomíná účinek kulového blesku. Bouři dosvědčují bungayské farní záznamy z roku 1577 a vydání Kroniky dějepisce Raphaela Holinsheda z roku 1587. Zmínku o psu zde však nenajdeme.

Obyvatelé východní Anglie věřili v přízrak velkého černého psa s ohnivýma očima jako talíře. ,,Shuck“ nebo také ,,Shock“ se někdy objevuje dokonce bez hlavy, jindy byl neviditelný, měl spalující dech či neslyšný krok a velice často byl předzvěstí smrti.

Angličtí puritáni ho označovali za pekelníka, jehož na boží příkaz vyslal ďábel. V některých oblastech Norfolku a Suffolku se lidé ,,starého Shucka“ bojí dodnes. Ernest Whiteland se jednoho podzimního večera roku 1938 vracel z Bungay domů do Ditchinghamu, když náhle spatřil psa velkého jako tele, s chlupatým černým kožichem a rudýma očima, které blikaly jako ohýnky. Whiteland ustoupil stranou, aby zvíře nechal projít. Nato přímo před jeho očima zjevení zmizelo.

Ve Walesu je zase v noci možné potkat na opuštěných cestách Gwyllgiho. Říká se mu také „Pes temnoty" nebo „Černý pes osudu". V devonském folkloru zase existuje stvoření zvané „yell hound" (tedy něco jako „křičící pes"). Je to velký, černý, bezhlavý pes - duch nekřtěňátka - který se v noci prochází po devonských lesích a vydává kvílivé zvuky. Dalším přízrakem z irských legend je „Dobhar-chu" (přeloženo „vodní pes"), jakýsi hybrid psa a vydry, který je velice krvelačný a dokonce jeho existenci potvrzuje náhrobek jisté ženy, která se stala jeho obětí. Také ostrov Man má svého přízračného psa. Říká se mu Mauthe Dhoog nebo Moddey Dhoo (černý pes) a ten, kdo ho uvidí, brzy přijde o život.

fotografie: Pixabay

Je jen náhodou, že zjevení černých psů se vyskytuje v takovém množství legend? V naší zemi většinou černí psi hlídají ukrytý poklad. Někteří badatelé si myslí, že toto děsivé zjevení má svůj původ v pohanských dobách Keltů a Vikingů. Právě legendy o výše zmiňovaném „Černém Shuckovi“ kolují po anglickém venkově zřejmě již od dob Vikingů a jeho jméno je pravděpodobně odvozeno od anglosaského slova „scucca", které znamená „démon". Další možností je pak odvození jména od slova „shucky", které je v místním dialektu výrazem znamenajícím „chundelatý" či „chlupatý".

Skutečnost, že tato zjevení nejsou jen dávnou legendou, může dosvědčit zážitek spisovatelky a astroložky Olgy Krumlovské, která vzpomíná: ,,Asi před třemi lety se mi stala poměrně zvláštní věc. Jela jsem tramvají a přestupovala jsem do druhé tramvaje, když se náhle ozval řidič, aby si paní v černém saku se psem vystoupila. Žádný pes však v tramvaji nebyl, a tak jsme po sobě koukali. Ptala jsem se ho, zda mluví na mě. Řidič odpověděl, že ano. Já žádného psa neměla, tak vystoupil a říkal, že ve zpětném zrcátku viděl, jak nastupuji s velkým černým psem. Možná však mohl být řidič pouze jen unavený...“ Zvláštní také je, že v pověstech Prahy se vypráví o duchu černého psa, který se prohání nejčastěji ulicemi Trojická, Pod Slovany a Podskalská.

Měli nakonec duchovní pravdu, když varovali před tímto zjevením jako ,,ďábelským“? Jak vidno, nemusí se jednat pouze o legendu, kterou můžeme odkázat do říše pohádek...

 

napsal Petr Matura