Nedaleko města Lázní Bělohrad se nachází romantické a mnohými legendami opředené místo Byšičky. Místo nese název po obci Byšice, která pravděpodobně zanikla za třicetileté války. Ze zaniklé obce se do dnešních dnů zachoval pouze kostel Petra a Pavla. Tento kostel patří mezi nejstarší církevní památky podzvíčinského kraje. První zmínky o románském kostelíku máme z roku 1267.

kostel sv. Petra a Pavla: foto Petr Matura

O tomto místě se vypráví skutečně zvláštní legenda o tom, že na místě, kde se dnes nachází kostel, mělo v dávných dobách být veliké město. Lidem se v něm velmi dařilo, a tak prý časem zpychli a své domy si dokonce zdobili zlatem a stříbrem. Pro svoji pýchu a lakotu však zcela zapomněli na kostel, stojící na nedalekém vrchu.

Jednoho dne se konala jakási velká slavnost. Lidé se veselili ve městě i na okolních loukách, když tu od Kumburka začala přicházet temná mračna a začal dunět hrom. Lidé utíkali do města, do svých domovů, ale ani tady nenašli útočiště, země totiž začala pukat a za ohromného hřmění a velké temnoty se město propadlo. Když se vše uklidnilo a ráno vysvitlo slunce, nezbylo po pyšném městě vůbec nic. Jen na nedalekém vrchu zůstal stát kostel. U vchodu do tohoto kostela můžeme dodnes spatřit zvláštní kámen se dvěma důlky. O něm se vypráví, že jsou to otisky kolen svatého Petra, modlícího se při zániku obce Byšice za jeho záchranu.

otisky kolen sv.Petra: foto Petr Matura

Jaký má tato legenda reálný základ, to se zřejmě již nedozvíme. Možná na tomto místě skutečně mohlo stát nějaké město. Nebo pověst vznikla až po jeho zániku během třicetileté války? Zvláštní kámen u vchodu do kostela pak nejspíše poukazuje na nějaký pohanský původ, ale kdo ví?

U kostelíka žil dokonce i poustevník. Sídlil zde od roku 1851 a jmenoval se Augustýn Hoření. Tento muž byl původně rolník, který měl již dost světského života, a tak si přál odejít do ústraní. Útočiště tu našel v bývalé márnici. Chodíval v černém rouchu opásaném po vzoru františkánů provazem. O kostel se vzorně staral a právě on založil také i křížovou cestu. Zemřel roku 1880 ve věku 79 let.

Toto romantické místo inspirovalo mimo jiné i Karla Jaromíra Erbena. Právě sem umístil děj balady „Svatební košile“, i když je velmi pravděpodobné, že celá balada má své kořeny v dalekých Velharticích, kde se vypráví pověst, která zřejmě Erbena inspirovala právě k napsání této strašidelné balady. Samotný Erben sice uvádí, že pověst, z níž vyšel, se v Čechách vypravuje ve dvojím podání, ale konkrétní místa, se kterými má být spojena, nezmiňuje.

domek Karla Jaromíra Erbena: foto Petr Matura

Erben byl totiž, jak je známo, rodák z blízkého Miletína - a svůj kraj velmi miloval. A právě v nedalekém Miletíně najdeme mnoho zajímavých památek. Jednou z nich je například zčásti zpřístupněné miletínské podzemí, které je zřejmě daleko rozsáhlejší, než dnes víme. Z něj by podle legend měly ústit tři tajné chodby: do hradu Pecka, do Bílých Poličan a na miletínský zámek. V okolí se nachází také bývalé popraviště z doby Přemysla Otakara II. Právě toto ponuré místo Erbena inspirovalo k napsání balady „Dceřina kletba“.

podzemí Miletín: foto Petr Matura

Pro milovníky záhad a ctitele Karla Jaromíra Erbena je velmi zajímavé projít celou místní tzv. Erbenovu stezku, jež nás provede nejen výše zmíněnými místy. Přivede nás například rovněž i ke kostelu sv. Jakuba Většího v Červené Třemošné, který bývá zase dáván do souvislosti s Erbenovou baladou „Poklad“.

 

napsal Petr Matura