Zřícenina hradu Okoř zřejmě patří mezi naše nejromantičtější stavby tohoto druhu. Ne nadarmo pronikla i do známé trampské odrhovačky.

Hrad s výstavnou kaplí zde stál již ve 2. polovině 13. století. Jeho nástupce byl pak založen před rokem 1359 jako sídlo bohatého pražského měšťana Františka Rokycanského. V době vzniku patřil k nejvýstavnějším objektům v zemi. Velká pozdně gotická přestavba proběhla na konci 15. století, kdy vzniklo nové opevnění. Hrad byl poničen za třicetileté války, poté barokně přestavěn. Opuštěn byl po roce 1773, v 19. století ještě sloužil jako obydlí chudiny. V té době už byl předmětem zájmu romantických umělců, patří tak k nejčastěji zobrazovaným českým hradům.

fotografie: autor Jitka Lenková

Kolem roku 1260 vznikla na hradě raně gotická kaple. Ještě pozoruhodnější je fakt, že tato kaple byla zabudována do přízemí hradní věže. Učitel Karel Procházka ve svých zápiscích zaznamenal, že právě v oknech hradní kaple, tehdy uzamčené, spatřilo dvanáctileté děvče zázračné zjevení, tajemnou postavu ženy v červeném rouše. Považovali ji za patronku kaple, sv. Maří Magdalénu. Stalo se to večer 21. července 1675.

Jedna z legend vypráví, že se na hradě a také v lesíku táhnoucím se k Tuchoměřicím zjevuje vždy o půlnoci postava, která se pomalu blíží od hradu k lesu a zpět, než hodiny odbijí první hodinu nového dne. Tou postavou je duch hradního pána Sukoráda, který zde dostihl a zavraždil svoji dceru Julianu a jejího milence, mlynáře Vnislava Koldu. Milenci v sobě totiž našli zalíbení, což se otci, který samozřejmě počítal pro svoji dceru s výhodným sňatkem, vůbec nelíbilo. Když zjistil, že po dobrém si Juliana svůj románek vymluvit nedá, uvěznil ji ve věži s tím, že zde bude tak dlouho, než přijde k rozumu.

Když se o uvěznění své milé dozvěděl Vnislav, neváhal a pokusil se ji v noci vysvobodit.  Potichu přelezl hradby, Juliana mu spustila z okna slabý provazec prostěradla a on k němu přivázal pevné lano. Po něm pak vyšplhal na věž, přepiloval mříže a stejnou cestou oba mladí lidé z hradu zmizeli. Už záhy se za mladou dvojicí vydala družina v čele s rozzuřeným otcem. Netrvalo dlouho a Juliana s Vnislavem byli obklíčeni v lese, jen na dohled od hradu. Nepříčetný otec nejprve kuší zastřelil vlastní dceru a pak mečem probodl jejího milence. Na místě jejich smrti byl po čase postaven pozdě se kajícím otcem pomník, který se do dnešních časů již nedochoval. Později zde nedaleko vyrostla i poustevnická chýše, ve které Sukorád dožil. Údajně byl jeho duch spatřen několika svědky ještě poměrně nedávno.

fotografie: autor Jitka Lenková

Další pověst vypráví, že v rozsáhlé zřícenině je zakopán velký poklad. Dodnes však nebyl nalezen, nebo se k nálezu nikdo nepřiznal. Zajímavé však je vyprávění o tom, jak se v minulém století prokopali hledači pokladu do zasuté hradní síně a nalezli zde na stěně nápis svých neúspěšných předchůdců „Letha Panie 1456 kopali jsme zde…“ - doprovázený vyrytou střelou.

Pod hradem se má také nacházet několik podzemních chodeb, což potvrdili i proutkaři. Okoř však má i svá místa s pozitivní energií. Spisovatelka Olga Krumlovská ve své knize ,,Místa, která léčí“ zmiňuje jako nejpozitivnější místo na dnešním hřišti přímo před hradem. Toto místo má prospívat lidem trpícím žárlivostí, nedůvěřivostí a bázlivostí. V samotném hradu se podle ní nachází několik dalších příznivých zón, takže pobyt na hradě je velmi pozitivní.

 

napsal Petr Matura