Hrady a zámky jsou obecně bohaté na paranormální jevy díky své často pohnuté historii. Je jasné, že v každé době se rodilo a umíralo a všechny tyto lidské osudy ve zdech starých sídel možná zůstaly zaznamenány až do dnešních dnů. Jsou však místa, která přinášela smůlu a tragédie snad už od svého počátku.

Takovým místem je Zelená Hora u Nepomuka, která je dominantou celého kraje. Čtenáři ji asi budou znát díky románu Miroslava Švandrlíka ,,Černí baroni“ a také ze školních lavic díky  Rukopisu zelenohorskému. Ten objevil v roce 1817 zámecký úředník Josef Kovář. Rukopis obsahuje údajný Libušin soud. Tento nález významně pozitivně ovlivnil myšlení národa v období označovaném jako Národní obrození. O jeho původu a pravosti se dodnes vedou spory. Stejnojmenný vrch je také spojen se svatovojtěšskou legendou.

fotografie: autor Petr Matura

Po zničení cisterciáckého kláštera, který se rozkládal na místě dnešní obce Klášter, získali klášterní majetek bratři Bohuslav ze Švamberka a Hynek Krušina ze Švamberka. Roku 1454 koupil zelenohorský majetek Zdeněk ze Šternberka. Ten svolal na hrad roku 1465 katolické panstvo, které se uskupilo v Jednotu zelenohorskou, jež vystoupila proti králi Jiřímu z Poděbrad. Synové Adama ze Šternberka, Vilém, Zdeněk, Ladislav a Jan, si roku 1560 rozdělili panství na dva díly. V roce 1726 koupil Zelenou Horu Adolf Bernard z Martinic, který ji připojil k plánickému panství. V letech 1784 – 1852 vlastnili zámek Colloredo-Mansfeldové, dalšími majiteli byli v letech 1852 –1931 Auerspergové. V roce 1939 byl zámek zkonfiskován státem. K devastaci areálu docházelo ve 2. polovině 20. století, kdy zde sídlila armáda. Po roce 1989 převzala zámek obec Klášter. Dnes jej má v pronájmu soukromá společnost.

Zelenou Horu obývá celý zástup přízraků. Je to snad díky negativní zóně, která je podle slov senzibilů nejsilnější v místním kostele? Zajímavé je, že zde byla umístěna slavná Madona zelenohorská, jež se dnes nachází ve Vídni. Proslulá je zaťatou sekyrkou, která souvisí s pověstí, podle níž se nekatoličtí synové Ladislava ze Šternberka marně pokoušeli sochu rozštípat a spálit. Mohlo to nějak narušit pozitivní energii místa? Nebo za vše mohou nešťastné duše vězňů, kteří zemřeli v místních žalářích? Či snad nemají klid duchové dvaadvaceti zazděných lidí, jejichž kostry se prý na Zelené Hoře našly?

fotografie: autor Petr Matura

V letech 1263 – 1264 navíc postihl celou oblast mor, který si vybral velmi krutou daň. Mor se vrátil ještě v roce 1380, kdy si vzal životy 43 místních řeholníků. Možné tedy je, že ani oběti moru po smrti nenašly vytoužený klid.

Toto sídlo má i svoji Černou paní. Je jím dcera majitele zámku Adama Bernarda z Martinic Marie Dominika. Ta se za svého života zamilovala do místního myslivce. Za nějaký čas se páru narodilo dítě. Mariin otec však vztahu nepřál a podle legendy nechal zazdít čerstvě narozené dítě za krb do knihovny, ve které se dítě údajně narodilo. Myslivec neunesl smrt svého potomka a krátce poté se zastřelil. Otec se dceři pokoušel vnutit jiné nápadníky, ale nešťastná Marie Dominika z Martinic raději vstoupila do kláštera svaté Anny ve Vídni, kde roku 1784 zemřela. Pověst vypráví, že vystupovala o půlnoci ze svého obrazu, jež visel v zámeckém Černém sále. Na obraze byla Marie Dominika v černých šatech jeptišky. Její postava bloudila chodbami a naříkala pro své zazděné dítě a svého milého.

Dalším neklidným přízrakem je pak soudní úředník, který byl umučen ve věži poblíž brány. Dodnes je prý občas slyšet jeho nářek. O půlnoci pak vychází ze sklepení za kostelem, obejde nádvoří a pak chvíli stojí u bývalého purkrabství, kde kdysi žil zelenohorský purkrabí, který úředníka poslal na mučidla.

Obětí tohoto místa byli i milenci, které žárlivý manžel dostihl, muže ubodal a svoji manželku nechal zemřít v malé místnosti hlady.

Další zlo přišlo v roce 1620. Tehdy přitáhla k zámku vojska vévody Maxmiliána I. Bavorského o síle tisíců mužů. Těm se hrdinně postavilo asi sto dvacet jezdců a tím si podepsalo rozsudek smrti. Jejich hrdinskou smrt připomíná pomník, který dnes můžeme vidět před místní restaurací.

Paranormální jevy se zámku nevyhýbají ani v dnešních časech. V roce 2001 se prý za pobytu tehdejšího majitele stalo několik zvláštních událostí, i když sám majitel byl k těmto věcem velmi skeptický. Většina návštěvníků této unikátní památky však zaznamenává pocity úzkosti. Možná tu nebyl život Švandrlíkových baronů tak veselý. Zelená Hora však určitě stojí za návštěvu.

 

napsal Petr Matura