Stránská skále se nachází ve východní části Brna, je to kopec s vápencovou sklaní stěnou. Krom toho že Stránská skála je národní přírodní památkou je také opředena množstvím záhad.

fotografie: archiv autora

Podle archeologických průzkumů, zde bylo osídlení již v době paleolitu a patří tak k nejstarším osídlením v Evropě člověkem typu Homo erectus. Je zde i ,mnoho významných paleontologických nalezišť-například ve zdejší Absolonově jeskyni bylo nalezeno 645 zkamenělých kostí pleistocenních ptáků.

Jako jedno z nejlepších a nejlépe dostupných ložisek vápence byla Stránská skála již od vzniku Brna využívána pro těžbu kamene.

Za druhé světové války se zde začalo intenzivně těžit v souvislosti s výstavbou zbrojovky Flugmotorenwerke Otsmark. Rozšířením původních krasových jeskyní vznikl nejprve protiletecký kryt, který je dnes nejvyšší ze tří úrovní chodeb. Později začala na úpatí kopce vznikat také podzemní továrna, kterou však němci nestihli dokončit. Dnes je z jejích prostor přístupné ještě třetí nejnižší patro krasových jeskyní s labyrintem plazivek. Také zde nalezneme strmý krasový komín zatopený částečně podzemním jezerem a množství menších štol a sklepů.

Pokud člověk vstoupí do tohoto tajemné labyrintu, neubrání se zvláštním pocitům-jako by seocitl v jiném světe. Vše co se v těchto místech odehrávalo zde určitě zanechalo energetickou stopu. První lidé, kteří osídlil tyto jeskyně s sebou přinesli i magické rituály o nichž dnes víme jen málo.

fotografie: archiv autora

K Stránské skále se také váže mnoho legend. Jedna z nich vypráví o malé dívce, která se zde má do dnešních dnů zjevovat. V roce 1938 se na nedalekém statku se měla pohádat 14 letá dívenka Anna Dostálová se svoji matkou. Nakonec s pláčem opustila dům a zamířila na vrchol Stránské skály, kde měla asi v návalu emocí skočit  do místní rokle.

Úřady však údajně smrt vyšetřují jako nehodu. Není tedy divu, že se duše nešťastné dívky, která nenašla klid a smíření může objevovat dodnes. Svůj život měla ve Stránské skále-ve štole ukončit  oběšením i její matka, která neunesla dceřinu smrt.

V dobových záznamech však údajně tento případ není zaznamenán. Zametly snad úřady toto dvojité neštěstí pod stůl nebo je vše výmysl a dílo zjitřené fantazie?

Známý lovec duchů Jaroslav Drábek má názor, že neodvedené duše zde jsou. Sám jsem měl možnost  s ním navštívit před několika lety tato místa. Při komunikaci pana Drábka s místními entitami vykazovaly přístroje, které jeho tým používá značnou aktivitu. Také na jeho žádost, aby mi dal duch paní, která zde ukončila život nějaké znamení jsem ucítil ledový chlad na ruce. Podobně to cítili i další účastníci. Podotýkám že se snažím být k těmto věcem nestranný a nepovažuji se ani za skeptika,ale ani za duchaře..

Pan Drábek také vyprávěl, jak zde na místě chvíli zanechal o samotě jakéhosi zarytého skeptika, který po několika minutách vyrazil ven bílý jako stěna a již nikdy se neozval.

Dnes těžko můžeme tvrdit, že musí jít  konkrétně o již zmiňované duše matky a dcery, ale k něčemu nevysvětlitelnému zde jistě dochází. Někteří návštěvníci údajně viděli například mlhovitou postavu, nebo slyšeli kroky z míst, kde pak nikdo nebyl.

Podle mých informacích zde také mnoho skupin zkoušelo odváděcí rituál a harmonizaci prostoru, ale po čase se paranormální jevy na toto místo vrací.

Může zato snad zemská energie, která zde má podle některých badatelů silně vyvěrat a je tak brána do jiného světa stále otevřená?

Zahrává si tedy s námi fantazie nebo zde opravdu takzvaně straší? Každopádně i když tato místě lidé docela často navštěvují, je procházka temnými chodbami opravdu zvláštním zážitkem, který stojí za to...

 

napsal Petr Matura