V únoru může být venku ještě nepříjemně mokro a chladno, pojďme se tedy tentokrát podívat do brněnského podzemí, konkrétně do hrobky v tamním kapucínském klášteře. Čeká tam na nás opravdu vybraná společnost v čele baronem Františkem Trenckem, velitelem obávaných pandurů.

Známý dobrodruh se narodil 1. ledna 1711 v Regiu v italské Kalábrii jako třetí syn podplukovníka barona Johana Trencka a jeho manželky Anny Marie rozené Kettlerové. Podle pověsti nejevil po porodu známky života, a tak ho porodní bába, jak bylo v té době zvykem, vykoupala ve víně. Chlapce tím nejen vzkřísila, ale zároveň mu zajistila určitou nezranitelnost. Věřilo se totiž, že po takové koupeli se bude smrt dítěti vyhýbat a tak tomu také během baronova života opravdu bylo.

fotografie: archiv autora

Vojenský život začal poznávat v sedmi letech, kdy ho otec začal brát s sebou ke svému pluku. Matka se vedle toho zasadila, aby chlapec získal také formální vzdělání, nejprve u jezuitů v Šoproni a potom na gymnáziu Požeze v Uhrách a ve Vídni. Osvojil si tam celkem pět jazyků a později přida ještě další dva. To se mu později velmi hodilo v rakouské armádě složené z vojáků různých národností. Vedle toho si nadaný mladík oblíbil anglickou literaturu, psal básně a velmi dobře hrál na housle. Jeho osudem se ovšem stalo válčení.

V sedmnácti letech vstoupil do Pálffyho osmého pěšího pluku a dosáhl první důstojnické hodnosti, naplno se však začala projevovat jeho později tolik obávaná divokost a nespoutanost, kvůli nimž musel po třech letech, roku 1731, vojsko opustit. Do války s Tureckem vstoupil roku 1738 po bok maršála B. Ch. A. Münnicha v čele oddílů tří set všehoschopných mužů, pandurů, které sám zverboval. Rozpoznat je bylo možné na první pohled podle červeného pláště s kapucí, který jim vynesl přezdívku červení kapucíni. Trenck nakonec pro Marii Terezii dokázal sestavit malou, ale velmi úspěšnou pandurskou „armádu“ o pěti tisících mužů, což vzbudilo v jeho okolí nejen obdiv, ale především závist a obavy. Zřejmě proto byl Trenck roku 1745 falešně obviněn z toho, že se nechal podplatit pruským králem Fridrichem II. Trest smrti (celkem třetí v pořadí) mu byl nakonec změněn na doživotní vězení na Špilberku. Víc pro něj nemohla udělat ani sama císařovna.

fotografie: archiv autora

Přesto, že vězení na Špilberku nebylo nijak tísnivé, baron cítil, že se blíží jeho konec. Dne 29. září 1749 proto sepsal závěť, v níž odkázal kapucínskému klášteru částku 4000 zlatých a projevil přání být pohřben v jeho kryptě. Zemřel na vodnatelnost 4. října 1749, v den, který sám předpověděl. Pohřbem u kapucínů se také naplnilo heslo jeho rodu: Per Procellas ad Portum (Bouřemi k přístavu). Dosud neobjasněnou záhadou zůstává, proč byl baron po smrti setnut a kam se poděly dva krční obratle oddělené zřejmě při této příležitosti.

Vedle barona Trencka v téže kryptě odpočívají mumifikovaná těla řádových bratří a významných osobností a podporovatelů řádu. Nejpozoruhodnější z nich jsou ostatky sv. Klemenciány, mučednice z období raného křesťanství, jejíž mumie sem byla i s kamenným katafalkem dopravena z římských katakomb. Působivý doplněk k prohlídce krypty tvoří výstava fresek Ars Moriendi (Umění umírání).

Kudy tam...až bude otevřeno

Hrobka v kapucínském klášteře ve středu Brna (Kapucínské náměstí 5) je otevřena od března do listopadu. Po stopách slavného barona se dále můžete vydat do kasemat na Špilberku otevřených od března do řijna. Pokud budete chtít poznat ještě další brněnské podzemí, v roce 2012 byla otevřena Kostnice u sv. Jakuba na Jakubském náměstí s ostatky více jak 50 tis. osob. Otevřena je celoročně od úterý do neděle

Jitka Lenková