Jakuba Krčína si každý z nás vybaví zejména jako skvělého rybníkáře, kterým bezesporu byl. Jeho osoba je však obestřena mnoha záhadami a pověstmi. Jakub Krčín žil v době, kdy vrcholila zlatá éra alchymie - a jeho zaměstnavatel Vilém z Rožmberka byl vyhlášený svým zájmem právě o alchymii. Na svém dvoře v Českém Krumlově hostil například Johna Dee nebo známého Edwarda Kellyho. Není tedy divu, že zájmu o alchymii propadl i Jakub Krčín.

Pověst vypráví, že ve sklípku na zámku v Třeboni prý choval ďábly v podobě černých kocourů, které osobně krmil krvavým masem. Navíc prý každý večer důsledně dohlížel, je-li zámek, jehož zdi byly vykropeny svěcenou vodou, dobře uzavřen. Je to jen pověst, nebo se na zámku konaly nějaké magické obřady?

V roce 1680 obdržel Krčín za vynikající a věrné služby Sedlčany spolu z deseti vesnicemi a velmi brzy staví svoji vodní tvrz v Křepenicích. Nový hrádek Krčínov, a to zejména jeho černá kuchyně, se staly místem, kde se Krčín oddával alchymii. Z tvrze prý často vycházel černý kouř, a tak si lidé začali šuškat, že má jejich pán pletky se samotným ďáblem.

Jedna legenda se vypráví i o založení tvrze. Krčín prý měl uzavřít sázku s ďáblem, že tvrz nebude do rána postavena, jak ďábel slíbil. Mazaný rybníkář prý před svítáním vypustil kohouta, který kokrháním ohlásil nový den, a tak se prý čert musel vzdát Krčínovy duše a odletět. Cestou údajně upustil poslední kámen, který má ležet za tvrzí.

I Krčínova osobnost přispěla k jeho špatné pověsti mezi lidmi. Jednalo se prý o stále zachmuřeného člověka, který velmi tvrdě trestal jakékoliv prohřešky.  I to, že byl tento muž workoholikem, který prý dokázal pracovat až devatenáct hodin denně bez odpočinku, se muselo lidem zdát divné.

V roce 1590 odchází definitivně na odpočinek na svoji tvrz a kromě hospodaření se zřejmě daleko intenzivněji zabývá magií a alchymií. Umírá někdy začátkem roku 1604 ve věku asi devadesáti let, ale jeho smrt je obestřena tajemstvím stejně jako jeho život. Krčín zemřel údajně během návštěvy své nejstarší dcery Anny Kateřiny provdané Velemyšlské v Mitrovicích nedaleko Prčice a měl být pochován v obědnickém kostele Nanebevzetí Panny Marie. Tady Krčín dal už v roce 1603 zasadit poblíž presbytáře kamennou desku s latinským nápisem, který si sám sestavil. Na desce chybělo jen datum smrti.

Podle pověstí prý jeho lakomá dcera nechtěla vyplatit kameníkovi za vytesání číslic, a proto datum úmrtí chybí. V roce 1944 však byl otevřen Krčínův hrob v Obědnicích a ukázalo se, že hrob je prázdný. Za dalších deset let se v Prčici opravoval farní kostel svatého Vavřince a při jeho rekonstrukci byly nalezeny kousky náhrobní desky z černého mramoru. Po jejich sestavení bylo možné přečíst text: ,,...au Krczin...a z a Sedlčan..wpa“. Dalo by se to tedy vyložit tak, že: „Jakub   Krčín z Jelčan a Sedlčan dokonal svůj život a v pánu odpočívá“?

Byl tedy Jakub Krčín nakonec pohřben v Prčici? Někteří badatelé mají názor, že je zde pohřben jeho bratr Jindřich, avšak neexistují žádné důkazy, a tak je dodnes místo pohřbu velkého rybníkáře tajemstvím. Nebo snad objevil při svém bádání elixír nesmrtelnosti? Nebyl by jediným alchymistou, jehož místo posledního odpočinku je záhadou...

Zlí jazykové také tvrdí, že si ho ďábel odnesl do pekel. Dokonce existuje pověst, že za větrných a bouřlivých nocí se kolem rybníka Rožmberk ozývá vřískot a práskání bičem. To má prý Krčínův duch projíždět na dvoukoláku, do něhož je zapřaženo šest velkých černých kocourů. Sám satanáš prý nad nimi na kozlíku mává bičem a za ním se choulí a naříká Krčín.

Byl Krčín jen oběť závisti, protože byl pracovitý a geniální člověk, který však měl na své okolí stejně vysoké nároky jako na sebe, nebo měl skutečně pletky s temnými silami? Jeho duše však možná opravdu nenachází klidu, protože na tvrzi v Křepenicích prý jsou občas dodnes údajně slyšet kroky a občas zde někdo i zahlédne procházející postavu...

 

napsal Petr Matura

foto: Wikipedia, Trebonsko.cz