Na vysokém kopci nedaleko Starého Plzence se v nadmořské výšce 567 metrů tyčí hrad Radyně. Založen byl asi v polovině 14. století Karlem IV. Opuštěn byl již koncem 15. století.

Hrad obestírá velké množství legend, z nichž některé by mohly mít i reálný základ. Asi nejznámější je pověst o Radoušovi, spojená s vraždami manželek. Kde se však vzal příběh o vraždícím zakladateli rodu?

Ještě na přelomu 11. a 12. století si východní Slované vyprávěli o obludném démonu Rodovi s oslíma ušima. I Radouš je popisován jako tvor s oslíma ušima a kančími zuby. Mohlo jít o nějakou genetickou poruchu, kterou si tehdy lidé nedokázali vysvětlit, nebo se do příběhů promítla ještě i nějaká pohanská pověst?

Aby se Radouš prokletí zbavil, začal koketovat s černou magií, ale ani pomocí kouzel se ze  svého prokletí nedokázal osvobodit. Pokoušel se tedy alespoň počít děti, které by se svého rodového zatížení zbavily. Unesl tedy místní ženu a počal s ní dítě, jenže potomek se také narodil se znetvořením. Rozzuřený Radouš tedy zavraždil dítě i jeho matku. Jeho obětí se stávaly další a další ženy, s nimiž měl vždy stejně znetvořeného potomka. Své oběti pak vraždil a jejich krev obětoval démonům, které vzýval. Až jeho sedmé manželce Kateřině se podařilo odhalit jeho zločiny a uprchnout z hradu.

Na konci života se však Radouš dal na pokání, a tak mu bylo částečně odpuštěno. Během obléhání Radyně královským vojskem ho však zabil blesk. Jeho duch byl potrestán „pouze“ tím, že byl zaklet připoutáním ke svému hradu. Podle pověsti musí na hradě bloudit, dokud někdo z jeho potomků neusedne na papežský trůn.

K službě na hradě byl Radoušovi poskytnut Černý Hanuš, který s ním a černým psem hlídá poklady na Radyni. Černý Hanuš se na hradě měl objevit asi sto let po smrti Radouše. Tehdy se na hrad uchýlilo pět bratrů se svojí sestrou, kteří museli uprchnout z rodného hradu. Jednoho dne viděli tlupu vesničanů, jež chtěli popravit mladíka. Bratrům se ho zželelo, a tak ho zachránili. Hanuš byl prý kříženec černocha a bělošky. Jeho duše však byla černá jako jeho kůže. Hanuš se zamiloval do jejich sestry a když to bratři zjistili, vypudili ho.

Hanuš však na své ponížení nezapomněl a celá léta osnoval pomstu. Jednou přistihl čtyři z pěti bratrů odpočívat v lese a všechny je ve spánku ubodal. Když to jejich právě přicházející sestra viděla, omdlela. Hanuš ji naložil na káru a odvezl na Radyni, kde ji chtěl mít jako svoji otrokyni. Na hradě však proti Radoušovi vystoupil děsivý duch pána hradu, který Hanuše zaklel. Osvobozená dívka se nakonec setkala se svým posledním žijícím bratrem a opustila hrad. Na cestu si prý směla vzít část pokladu.

Tyto zde ještě zbývající poklady mají patřit právě Radoušovi, který je měl uložit ve zdejším podzemí. Podle kronikáře Beckovského se ve zdejším kraji vyprávěl magický postup, jak získat poklad. Takový odvážlivec kolem sebe měl nakreslit svěcenou křídou kruh, na ten pak položit řetěz a z kruhu vyhodit černou slepici, kterou si mág měl přinésti s sebou. Pes, který hlídá poklad, se prý pak údajně slepice zmocní a začne žrát. Jen po tu dobu je možno nabrat si zlata a pak rychle utíkat.

Nejrůznější pověsti o znetvoření, vraždách a unášení žen vůbec nemusí být fantazií. Vždyť i dnes dochází k podobným hrůzným zločinům. Na Radyni také proběhly výzkumy Paranormal GHOST týmu, jehož členové vypráví, že na místě, kde v minulosti nedaleko hradu zemřelo několik horolezců, přestal fungovat blesk u fotoaparátu a na místě navíc měli všichni členové týmu hluboce negativní pocity. Nejsou určitě jedinými návštěvníky, kteří na hradě a v jeho okolí neměli zrovna příjemné pocity, i když se jinak jedná o velmi romantické místo, které určitě stojí za vaši návštěvu.

napsal Petr Matura

foto: Wikipedia