Jméno Sibyla je od pradávna spojováno s věštěním budoucnosti. Sibyl však bylo hned několik. My se budeme zabývat Sibylou, které se také říká královna Michalda, což znamená žena plná moudrosti a rozvážnosti. Známe ji nejčastěji pod jménem královna ze Sáby. Známa je však i pod dalšími jmény jako Sibyla Judejská, Semitská nebo Egyptská. Jemenské a habešské legendy ji znají také jako Balkis nebo Bilkis. Je rovněž možné, že se jednalo o různé ženy- věštkyně, které pak během staletí splynuly v jednu.

obr. Královna Sibyla na cestě za Šalamounem - etiopská freska

Mučedník Justinián tvrdil, že byla dcerou fénického historika Berosona. I podle jiných pramenů byl její otec Babyloňan Berosus. Sibyla prý byla vychována u Hebrejců v Palestině. Legenda vypráví, že se stala manželkou jednoho z Noemových synů, se kterým měla připlout v arše a podílet se na stavbě babylonské věže.

Konkrétní historická data jsou však problematická. Královna ze Sáby žila pravděpodobně kolem roku 950 př. n. l., ale můžeme narazit také na rok 875, kdy se měla setkat s králem Šalamounem.

Dlouho se mělo zato, že Sába (Šeba) bylo její jméno, ale později se zjistilo, že je to jméno země, kde vládla.

Malou záhadou je též již i to, kde se její země nacházela. Zmínky o tomto království se dají nalézt už v 8. století př. n. l. a z nich lze pochopit, že Mezopotámie udržovala s tímto bohatým královstvím obchodní vztahy. Podle odhadů se království Sába mohlo nalézat někde na území jihozápadní Arábie, na pobřeží Rudého moře. Hlavním městem království bylo město Mariaba, nacházející se asi 16 mil od Sany, hlavního města dnešního Jemenu.

V 19. století dva francouzští cestovatelé, přestrojení za Araby, narazili na zříceniny obrovského města rozkládajícího se v horách. Toto město se nazývalo Merib. Francouzům se podařilo sesbírat mnoho úlomků s nápisy. Vyluštili z nich i název Šeba. Nápisy hovoří rovněž o tom, že mezi představiteli království bylo více žen než mužů, což není ani dnes nikde na světě samozřejmé.

Sába zřejmě na svoji dobu byla velmi bohatou zemí, obchodující s drahými kameny, kadidlem, slonovinou a dalšími vzácnými artefakty.

Na stopu královny Michaldy můžeme narazit i v Bibli v kapitole 10. Třetí knihy královské.

Královna prý také znala Písmo svaté a když přijela do Jeruzaléma, navštívila Olivetskou horu, kde údajně hodiny ležela naznak a líbala zemi, která se jednou měla stát místem Kristova utrpení. Když se později setkala s králem Šalamounem, řekla mu že ,,země v okolí Jeruzaléma je svatá, neboť se v ní narodí Mesiáš, který vykoupí lid z prvotního hříchu.“

Narození Mesiáše také předpověděla takto: ,,Narodí se nedaleko Jeruzaléma. Bude učit lid a činit zázraky, ale oni ho nepoznají, za své učení bude odsouzen k nejhanebnější smrti.“ Dále rovněž předpověděla, že strom, na kterém Kristus bude ukřižován, vyroste u potoka Cedron. Prorokovala také, že ,,křesťanství dosáhne takové moci, že bude dosazovat na trůn císaře a krále. Křesťané, když získají moc, začnou zanedbávat své povinnosti a místo ctnosti budou rozsévat hřích.“

Jak známo z historie, tato její proroctví se vyplnila. Muselo jít tedy o velmi nadanou věštkyni a inteligentní ženu, které si svým šarmem dokázala podrobit samotného krále Šalamouna. Jejich příběh je znám a asi není potřeba ho čtenářům znovu vyprávět.

Michaldě (Sibyle) se přisuzují i mnohá další proroctví. Někdy je, stejně tak jako i u jiných jasnovidců, problém interpretovat je dříve, než se stanou, a to i proto, že je tehdejší věštci mohli popisovat jen slovy, která znali. Například: ,,Lidé začnou pronikat do hlubin země, odkud si budou dobývat chléb a budou kopat ještě hlouběji, na tři sta sáhů, budou dobývat rudu a kamení. Tyto suroviny budou lidem později sloužit ke zhotovení různých železných zařízení, která se pak budou pohybovat na uhlí.“ My si dnes v této souvislosti vzpomeneme kupříkladu na první vlaky poháněné parou a i na další stroje. Pro člověka v dřívějších stoletích byl však asi problém pochopit Sibylinu vizi.

Každopádně Sibylina proroctví, která sahají až k apokalyptické vizi zániku světa, stojí za podrobnější studium, které nás určitě i dnes dokáže zaujmout.

 

napsal Petr Matura

foto: Wikipedie