Nedaleko Sudoměřic u Tábora najdeme zříceninu kdysi významného hradu Borotín. Hrad byl založen v druhé polovině 14. století a pod jeho ruinami se údajně mají nacházet i rozsáhlé podzemní prostory.

Hrad je navíc obestřen celou řadou pověstí. Asi nejvíce známá je pověst o bílé paní. Její nebezpečný duch býval viděn u příležitosti smrti každého člena rodu.

Pramáti Borotínů vlastnících hrad se těžce prohřešila proti cti rodu a za tento poklesek ji stihla krutá kletba. Podle badatelů by se mohlo jednat o Bertu Vítkovcovou z Borotína. Berta se prý měla zamilovat do obyčejného mládence. Když ji však otec provdal proti její vůli za šlechtice, scházela se dále se svým milencem. Když to její manžel jednoho dne odhalil, měl Bertu ve vzteku probodnout nožem. Ta měla po své smrti bloudit hradem až do té doby, dokud nevymře celý její rod. Vždy, když někdo z rodu zemřel, se zjevil její duch.

Hradní pán Zdeněk Borotínský viděl postupně umírat své tři bratry a rovněž i svou mladou ženu. Jeho syn Jaromír jej posléze zabil a zavraždil také svoji jedinou sestru Bertu. Jaromír sám pak spáchal sebevraždu v rodinné hrobce. Tím se stará kletba naplnila a duch rodu prý konečně došel klidu...

Další temná pověst vypráví o paní Magdaléně, které se také přezdívalo „Pyšná“. Ta se postarala o předčasnou smrt svého staré muže a začala trýznit poddané, které nutila k robotě. Pořídila si rovněž několik mladých milenců, s nimiž utrácela rodinné jmění a těžce vydřené peníze svých poddaných. Tři z jejích poddaných si proto jednoho dne počkali, když paní Magdaléna nastupovala do kočáru, a zabili ji. K jejich smůle byli odhaleni a za svůj zoufalý čin upáleni. Pověrčiví vesničané prý spálili dokonce i kočár své paní.

O tom, že na této pověsti může být něco pravdy, svědčí vyprávění jednoho z vedoucích dětského tábora, který se zde nedaleko nacházel. O půlnoci prý mezi spánkem a bděním zahlédl černý stín, následovaný jasně červeným obrysem kočáru, a uslyšel jakési zvláštní, podivné zvuky. Tento jev mělo zaznamenat i několik dětí.

Další podivná historka se vypráví o bílém světlu nad Borotínem. Toto světlo se prý mělo objevovat vždy, než měla obec postihnout nějaká tragédie, ať už se jednalo o přírodní katastrofu či například násilný čin.

Není tedy divu, že hrad si také oblíbil Karel Hynek Mácha, který jezdíval do nedalekých Měšetic u Sedlce, odkud pocházel jeho otec. Máchu jistě inspiroval i rakouský spisovatel a dramatik Franz Grillparzer, kterého pověst o bílé paní na Borotíně inspirovala k sepsání díla Die Ahnfrau (Pramáti). Premiéru mělo toto temné dílo v roce 1817 a pro Karla Hynka Máchu bylo jistě vítanou inspirací.

Ani okolí Borotína není bez zajímavých pověstí. Zmínit můžeme kupříkladu vyprávění o zaniklém městě Zelený Kostelec. To se podle legend mělo nacházet na místě, kde dnes na kopci v blízkosti vesnice Nový Kostelec stojí kostel Narození Panny Marie. Podle lidového podání tu měl stávat velký klášter a dokonce celé městečko. Dodnes prý zde mají být ukryty poklady.

Skeptik by mohl namítat, že se jedná pouze o legendy, ale každý badatel také ví, že v pověstech se vždy ukrývá pravdivý základ. Třeba se jednou podaří odhalit i tajemství Borotína a jeho okolí...

 

napsal Petr Matura

foto: Wikipedia