Křesťanskou věrouku obestírá velké množství záhad, které dodnes nedají spát ani vědcům. Jednou z takových záhad jsou stigmata.

Stigmata se objevují především u hluboce zbožných křesťanů, kterým se na těle objevují rány, jež měl utrpět Ježíš Kristus. Jedná se o zranění na rukou a nohou po hřebech a ránu v boku po probodnutí kopím, které Ježíš utrpěl při probodnutí římským vojákem Longinem. Některým stigmatikům se také objevují stopy po trnové koruně.

Samotné slovo stigma pochází z řečtiny a znamená značku. Poprvé slovo stigma použil již apoštol Pavel ve svém dopise Galilejským, kde píše: ,,Jizvy na mém těle jsou znamením, že patřím Ježíši.“

Stigmaty trpěl také svatý František. Ten měl v roce 1224 vidění andělů a ihned se u něj následně začala objevovat stigmata. Jeho životopisec vypráví, že se u něj ukazovaly malé kousky masa jako konce ohnutých hřebů, které někdo zatlačil zpět a které vyvstávaly z ostatního těla. Františkův pravý bok vypadal, jako by byl proboden kopím, pak ránu zakrývala jizva a často z ní prýštila krev.

Stigmata se však neobjevují jen v dávné historii. V roce 1918 se stigmata objevila i u pátera Pia, jemuž se při oslavách stigmatizace svatého Františka zjevil Kristus. Když vidění pominulo, Piovi začala téct krev z rukou, nohou a hrudníku. Tyto rány se obnovovaly každý týden až do konce jeho života v roce 1968. Jeho rány prozkoumal i vrchní lékař městské nemocnice v italské Barlettě dr. Luigi Romanelli a usoudil, že se nepodobají ničemu, co kdy viděl. Páter Pio je v Itálii dnes uctíván jako světec.

Další velmi známou stigmatičkou je Terezie Neumannová z Bavorska. Stejně jako v případě pátera Pia i jí se stigmata objevila po vidění Krista a přetrvávala až do konce jejího života v roce 1962.

V naší zemi je známý případ stigmatičky Anny Bohuslavy Tomanové z Orlických hor. V roce 1944 se na jejích rukou, nohou i hlavě objevila stigmata a také stopy po bičování. Ze všech ran pravidelně krvácela každý pátek, kdy Anna prožívala Kristovo utrpení. To bylo trnem v oku komunistickému režimu, který ji po zbytek života zastrašoval a pronásledoval. Tato chromá dívka navíc měla i léčitelské schopnosti. Zemřela 29. března 1957.

Zajímavé je, že osmdesát procent doložených nositelů stigmat představují ženy. Mnoho osob, jež prožívají stigmata, nemusí jíst a pít a projevují se u nich i další zvláštní schopnosti, jako již zmíněné léčitelství nebo schopnost bilokace, která se prý objevovala i u pátera Pia.

O vysvětlení stigmat se pokusil německý lékař Edward Frederick Hartung v roce 1935. Ten podle popisu příznaků a pocitů usuzoval na přítomnost infekční choroby. Podle něj mělo jít o kombinaci očního postižení a čtyřdenní malárie. Ta napadá játra a způsobuje intenzivní bolest. Jednou z komplikací malárie je i purpura, což je krvácení do kůže a podkoží. Podle něj se navíc některá z kožních prokrvácení mohla otevřít a prasknout. Hartungova teorie však nevysvětluje mnoho faktorů, jako například proč by k ranám docházelo pravidelně, a nevysvětluje ani další schopnosti u těchto osob.

Další teorie pochází z roku 1987 a vysvětluje tyto stavy leprou. Psycholog Leonard Zusne napsal v roce 1989, že případy stigmatizace lze rozdělit do dvou kategorií - zranění způsobená sebepoškozováním a poté ta vyvolaná emocionálními stavy.

Tedd Harrison, autor knihy Stigmata – středověký fenomén v moderní době, se domnívá, že většina stigmatiků se mohla poškodit sama nebo je na vině Grandier-Diamondův syndrom, což je choroba, při které dochází k psychicky vyvolanému souboru příznaků včetně krvácení do kůže a spojuje se s psychickými poruchami. Mechanismy této choroby však nebyly vysvětleny dodnes, takže konečné vysvětlení neexistuje, a tak lékařská vysvětlení pokulhávají. Parapsycholog D. Scott vyslovil názor, že skutečná stigmata se pravděpodobněji vyskytnou u osoby kontemplativní povahy se sklony k hysterii, která má však i mimořádné paranormální schopnosti. Postižený tak nasměruje psychokinetickou sílu přímo na své tělo, až se na něm objeví rány. Věřící lidé však žádné důkazy nepotřebují, a tak stigmata zatím zůstávají tajemstvím víry.

 

napsal Petr Matura

foto: Wikipedie