Kober, Marzebilla, Hejmon, Pelíšek, Fabián nebo Kačenka. Tato poněkud zvláštní jména zní tak rozdílně, přitom je spojuje jedna věc s Krakonošem nebo Radegastem. Jde totiž o patrony českých hor. Pojďme se s nimi seznámit.

Začněme v Čechách

Krkonošského patrona Krakonoše asi netřeba dlouze představovat. Zřejmě všichni známe Krkonošské pohádky a vybavíme si pána s plnovousem, který bafal dýmku. Krakonoš v minulosti měl různé stylizace. Byl to zlý a všemocný živel, který vládl větru, byl to démon trestající všechny bez rozdílu. Bývá vyobrazen i jako obr nebo trpaslík. Později byl vypodobňován jako spravedlivý zastávce chudých v boji proti chamtivcům a nenechavcům (však si vzpomeňme na Krkonošské pohádky). Krakonošovi se mj. také říkalo Rýbrcoul podle německého Rübezahl.

Z Krkonoš se přesuňme do Jizerských hor, kterým vládne Muhu. Je to duch sídlící na vrchu Muchov v kamenném moři, který se zjevuje jako stařík nebo v podobě mlhy. Jedná se o poctivého, pracovitého a spravedlivého vládce. Podle jedné pověsti byl Muhu stvořen díky společnému úsilí Krakonoše a Rampušáka z Orlických hor, kteří Muchov začali čarovat. A kouzlili tak silně, že země pukla a z nově vzniklé jeskyně vystoupila téměř průsvitná postava zahalená do hustého mračna mlhy. Od pánů Krkonoš a Orlických hor dostal nakázáno držet ochrannou ruku nad Jizerskými horami. Měl povoleno měnit podobu a stát se i úplně neviditelným. A soví muhúúú, které se ozvalo, dalo novému patronovi jméno, protože na to stvořitelé zapomněli. Muhu je asi nejtajemnější ze všech patronů.

Vrch Ještěd, který najdeme v Jizerkách, má strážit Kuksloch neboli Ježděd.

Českému ráji vládl Pelíšek, neposedný skřítek všudybyl. Své jméno dostal podle toho, že ustavičně pelášil z místa na místo. Objevoval se znenadání, vyvedl nějakou taškařinu, a zmizel pryč. Bydlel ve sluji ve Svantovítově stěně, odkud viděl do širokého okolí. Pelíšek podle pověstí nežije, prý se stal obětí obrovské katastrofy a jeho bezvládné tělo je zasypáno kdesi pod Svantovítovou horou.

Už jsme zmínili Rampušáka strážícího hory Orlické. Postavu vousatého vládce ale vymyslel redaktor Jiří Dvořák v roce 1962 a pojmenoval ji podle vesničky Rampuše. Jméno „Rampušák“ nese pivo, hospody i penziony. Podle dávných vyprávění Orlickým horám panuje Kačenka. Milá a půvabná dívka, která pomáhá poctivým a chudým lidem, zatímco nepoctivce a povaleče trestá. Podle jedné pověsti je do Kačenky zamilován Krakonoš, ale Kačenka nechce své hory opustit, proto ho vždycky odmítne. Kačenka i Rampušák vládnou od šedesátých let v Orlických horách spolu.

Ze severu se posuňme směrem na západ. Do Krušných hor, kterým vládne také vládne žena jménem Marzebilla po dlouhá staletí. Podle pověsti to byla vlídná a spanilá dívka, která byla mezi lidmi oblíbená. Byla zamilovaná do rytíře, jehož si vzala, ale nadbíhal jí jiný. Při svatební slávě se konal rytířský turnaj, kde se utkal zlotřilý rytíř z Hassbergu (nadbíhač) s rytířem ze Sonnenbergu (manžel). Boj skončil neúspěchem pro prvního z nich, ale když už se všichni radovali z vítězství, nevšímali si poraženého rytíře z Hassbergu, který svou porážku. Vítěze zezadu probodl. To ovšem neunesla Marzebilla a uprchla do krušnohorských lesů a byla spatřena až po roce, kdy se začala zjevovat v různých místech.

Z Krušných hor se dostaneme do Českého lesa, kterému vládne lesní duch Nikl. Dobrým pomáhal a zlé trestal. Je patronem sklářů a dřevařů. Má dvě tváře, kdy bílá strana značí dobro a druhá zlo. Tento patron se začal jako Nippel objevovat v německých pověstech. Jeho sídlem byl údajně kopec Niklasberg poblíž Bělé nad Radbuzou, a právě díky kopci se mu začalo říkat Nikl.

Neopomeneme ani Slavkovský les, který podle pověstí stráží obr Kober. Také odměňoval dobré a zlé trestal. Nikdo ho nepotkal od dob, kdy ve Slavkovském lese začaly přibývat osady, protože se stáhl hlouběji do lesů. Také se vyprávělo, že se v této oblasti nacházel otvor v zemi, kterému se říkalo Koberova díra. Měl sloužit jako úkryt v dobách nebezpečí pro obyvatele z okolních měst, vesnic a osad.

V Novohradských horách sídlí duch Hejmon, též Hejmor. Umí na sebe vzít podobu přírodních živlů, zvířat i lidí. Má spadeno hlavně na pytláky. Potřebným pomáhá a trestá křivdy a zlo.

Z jihu Čech se ještě přesuňme do středočeských Brd, které opatruje Fabián. Podle povídaček to byl rytíř, kterého zaklela opuštěná milenka v lesního ducha. Sídlí na hoře Velká Baba poblíž Hostomic pod Brdy. Tady se nachází kámen Fabiánova postel. Na hoře Plešivec by měl mít svou zahrádku. Vypadá jako tlustý mužíček v mysliveckém obleku. Je neškodný, ale prý dlouze a děsivě houká.

Hory na Moravě mají známé patrony, Praděda a Radegasta.

Jeseníky ochraňuje Praděd, který sídlí na stejnojmenné hoře. Původně se pro horu Praděd (Altvater) používala řada různých názvů, jméno Praděd se používá až od 19. století. Duch Jeseníků má nejčastěji podobu starce s dlouhým bílým vousem. Je zpodobněn také třeba jako lesník nebo pasáček. Stejně jako ostatní patroni trestá zlo a oceňuje dobrotu.

A konečně jsme se dostali na východ republiky do Beskyd, které stráží slovanský bůh války, slunce a štěstí Radegast. Uctíval ho kmen Rotarů. Už staří Slované na Radhošti slavili například letní slunovrat. V noci se tu rozzářily vatry a lidé tančili a zpívali. Podle jedné pověsti pak věrozvěstové Cyril a Metoděj nechali strhnout modlu Radegasta a místo ní postavili postavili kříž. Jeho socha na Radhošti prý plní přání, když se dotknete pupíku.

 

Napsala Soňa Brunnerová

Ilustrační foto: pixabay.com