Chameleoni je skupina ještěrů z čeledi chameleonovitých, jež zahrnuje čtyři rody, které souhrnně česky nazýváme chameleon. Vyskytují se zejména na Madagaskaru, kde žije více než polovina všech druhů chameleonů, dále pak v Africe (kromě oblastí s extrémně suchými pouštěmi), řidčeji v jižní Evropě (zde zejména ve Španělsku) a místy i v Asii. Lidé na Madagaskaru se jich však často bojí, i když jsou zcela neškodní. Přisuzují jim totiž nejrůznější magické vlastnosti...

Říká se, že chameleon dokáže změnit barvu podle prostředí, aby se maskoval. Není to však pravda – chameleoni mění barvu na základě emocí. Umí se rovněž dívat každým okem zvlášť, mají tzv. monokulární vidění, a jejich vymrštitelný jazyk často bývá delší než tělo.

Oči chameleona jsou díky své stavbě považovány za jedny z nejdokonalejších v téměř celé živočišné říši. Chameleon pohybuje každým okem nezávisle na sobě. Viděné obrazy se tak neslučují dohromady v jeden obraz, mozek vyhodnocuje každý zvlášť. Také při pátrání po potravě kouká chameleon každým okem zvlášť a teprve když chce na svou oběť vystřelit jazykem, zamíří na ni oběma očima. Některé druhy chameleonů mohou vidět kořist vzdálenou až jeden kilometr. Další zajímavou vlastností jeho oka je skutečnost, že se na budoucí potravu může dívat z několika různých úhlů, aniž by přitom pohnul svým tělem.

Jazyk chameleona je dalším nepřehlédnutelným prvkem. K lapání kořisti používají jazyk například mloci, mravenečníci, luskouni a některé druhy žab, avšak šampionem je v tomto ohledu právě chameleon. V okamžiku, kdy chameleon spatří svoji kořist, dutý jazyk se naplní tekutinou a následně vystřeluje. Proces vystřelení jazyka, uchvácení kořisti a zasunutí do úst probíhá velice rychle, proto většina jejich potravy, zejména hmyzu a dalších drobných živočichů, je proti tomuto útoku bezbranná. Konec jazyka je pokrytý slinami, které jsou asi 400x lepkavější než sliny lidské. Někteří chameleoni mívají jazyk i více než dvakrát delší než vlastní tělo a jazykem dokážou vyvinout rychlost až 5 metrů za sekundu. Velcí chameleoni mohou polapit i menšího ptáka, ještěrku nebo dokonce i drobné savce.

Také ocas chameleona je přibližně stejně dlouhý jako tělo, u některých druhů dokonce i delší. Ocas chameleonů je chápavý a při šplhání tak plní funkci páté končetiny. V klidovém stavu nebo během spánku je spirálovitě stočený. Pokud o něj chameleon přijde, ocas není schopen regenerace.

Jak již bylo uvedeno na začátku, úzce spolu souvisí zabarvení chameleona a jeho chování. My tak můžeme poznat, jak se chameleon právě cítí – a navíc je toto proměnlivé zbarvování komunikačním prostředkem pro chameleony mezi sebou.

Samotná změna barvy nastupuje přibližně po třech sekundách. Barevná škála je rozmanitá, nikoliv však neomezená. Každý druh má svoji vymezenou paletu barev. U většiny druhů však převládají nejrůznější odstíny zelené, hnědé a černé barvy. Některé druhy se pak vybarvují do žluté, oranžové, fialové a modré. Pokud je chameleon podrážděný, zvětší objem svého těla nafouknutím a zbarví se do těch nejtemnějších odstínů zelené, hnědé a černé barvy. Když ale naopak v klidu spí, mívá nejsvětlejší možný odstín zelené barvy. Při námluvách se pak sameček zbarví do všech barev, kterých je schopen, aby se zalíbil samičce.

 

Napsal Petr Matura

Foto: Pixabay.com, Wikimedia