Asi každý z nás měl někdy neodbytný pocit, že je sledován kýmsi neznámým. Například sedíte v dopravním prostředku, začne vás mrazit v zádech nebo v zátylku, vy se náhle otočíte a opravdu za vámi sedí někdo s pronikavě upřeným pohledem. Ani si to neuvědomujete, ale přesně v této chvíli, kdy jste se otočili, jste právě prokázali své paranormální, telepatické schopnosti...

Víra v moc určitých typů pohledu je obvyklá u většiny lidské společnosti. Mimořádně je dnes rozvinuta zejména v Indii. Mnoho lidí zde navštěvuje svaté muže, aby se dočkali jejich pohledu, který je požehnáním pro toho, komu se pohledu dostane. V naší kultuře lze víru v moc pohledu najít  například ve výrazech jako,,dohlédnu na tebe“, což buď znamená ,,ochráním tě“ - nebo naopak ,,mně neunikneš, mám nad tebou kontrolu a vidím tě všude“. Kdysi se za tzv. zlý pohled dokonce upalovalo. A kdo ví, jak to bývávalo s uhranutím...

První zmínka o pocitu, že se na nás někdo dívá, se ve vědecké literatuře objevila již v roce 1898, kdy psycholog E. B. Titchner na toto téma uveřejnil článek v uznávaném časopise Science. Napsal, že jisté procento studentů je přesvědčeno, že dokáže ucítit, když se na ně někdo zezadu dívá - a menší procento pak věří, že vytrvalým sledováním šíje osoby sedící před nimi mohou tuto osobu donutit, aby se otočila. Touto problematikou se zabýval i známý biolog Rupert Sheldrake ve svém bestselleru Sedm experimentů. V této své sérii vědeckých experimentů, jež jsou určeny k testování této i jiných lidských reakcí, se věnoval zejména právě těm, které se nedají vysvětlit běžným způsobem.

Například i existencí tzv. „šestého smyslu“ se doposud zabývalo jen velmi málo seriozních výzkumů. Řada experimentů však byla provedena v USA na Standfordově univerzitě. Experimentátoři se posadili za subjekt, zaklepáním tužky o stůl naznačili, že zkouška začíná, a poté se subjektů dotazovali, zda se domnívají, že se na ně někdo dívá a nakolik jsou si jisti touto skutečností. Vyšetřovatelé zjistili, že odpovědi subjektů byly správné v polovině případů – což můžeme očekávat i od nahodilých odpovědí. Ovšem v případech, kdy byly odpovědi subjektů dle jejich přesvědčení ohledně pozorování naprosto sebejisté, že se na ně experimentátor dívá, dosahoval počet správných odpovědí téměř sedmdesát procent, což je tak vysoké číslo, že ho nelze odmítnout s poukazem na obyčejnou náhodu. Také další testy přinesly povzbudivé výsledky a všechny naznačily, že pocit, že je člověk sledován, skutečně existuje. Testy však také ukázaly, že v umělých podmínkách tento pocit funguje správně jen málokdy. Jako kdyby tuto jinak přirozenou reakci v tomto případě cosi narušovalo...

Okultními schopnosti nejsou obdařeni jen lidé, ale i zvířata. Sheldrake uvádí dojemný případ psa, který patřil americkému přírodovědci Williamu Longovi. Když byl Long ještě malý hoch, jeho rodiče ho poslali na internát. Long tak byl celé měsíce mimo domov, ale kdykoliv se vracel domů, jeho pes na něj čekal na stejném místě na pěšině u domu, jako kdyby mu někdo řekl, že se William vrací domů.

Máme tedy tuto schopnost, stejně jako zřejmě i zvířata, vrozenou? To doposud nevíme. Ovšem „teorie upřených pohledů“, jak většina z nás jistě ví, v praxi skutečně funguje...

 

napsal Petr Matura

foto: pixabay.com