Rakouskému skladateli, kterému "Pražané rozumějí", bylo v den jeho úmrtí pouze 35 let. Zemřel 5. prosince roku 1791, následující měsíc, 26. ledna 1792, by býval oslavil 36. narozeniny. Dodnes se neobjasnilo, proč zemřel v tak mladém věku. Dodnes nebyla nalezena jeho kostra.

Geniální Wolfgang Amadeus Mozart po sobě zanechal vdovu Constanze (1762 - 1842), která se dožila úctyhodných 80 let, a dva syny Carla Thomase a Franze Xavera Wolfganga. Mozartovi během devíti let svého manželství měli celkem šest dětí, ale čtyři z nich se dospělosti nedožily. Jejich synové žádné potomky neměli a nikdy se neoženili. Starší Carl byl nadaný pianista a dožil se 74 let. Mladší Franz Xaver stal hudebním skladatelem a klavíristou a vyučoval ho italský skladatel Antonio Salieri a Johann Nepomuk Hummel. Franz Xaver zemřel v 53 letech v Karlových Varech, kde najdete i jeho hrob.

Vdova Constanze

Constanze po manželově smrti zůstala zadlužená, ale díky svým obchodním dovednostem z obtížné situace nakonec vybruslila. Podařilo se jí získat vdovský důchod od císaře. Začala pořádat ziskové pamětní koncerty a pustila se do zveřejňování manželovy práce, což jí nakonec finančně poměrně dobře zajistila. Své syny poslala do Prahy, aby se vzdělávali u Franze Xavera Niemetscheka, se kterým spolupracovala na prvním životopisu svého muže. Nezůstala vdovou navždy, 18 let po Mozartově úmrtí se znovu vdala v Prešpurku (dnešní Bratislavě) za George Nikolause von Nissena, což byl dánský diplomat a spisovatel. Zprvu u paní Mozartové bydlel jako nájemce. I on zemřel dříve než Constanze.

Mozart versus Salieri

Již tu padlo jméno skladatele Antonia Salieriho, známého Mozartova soka z oscarového filmu Amadeus, který byl natočen Milošem Formanem podle divadelní hry Petera Shaffera z konce 70. let. Dramatik Shaffer v ní využil legendu, kterou vymyslel Alexander Sergejevič Puškin. Ruský spisovatel totiž napsal hru "Mozart a Salieri", kde je skladatel z Itálie označen za Mozartova vraha.

Skutečnost byla poněkud fádnější, oba muži si byli velmi blízcí. Antonio Salieri mladého genia podporoval. Vídeňské muzeum Mozarthaus před pěti lety dokonce uspořádalo výstavu nejen o jejich vztahu, ale i o Salieriho přínosu světu hudby.  V únoru roku 2016 v Praze našli pracovníci pražského Muzea hudby ztracenou skladbu, kterou Salieri s Mozartem složili společně. Byl to hezký "dárek" k výročí, protože v roce 2016 uplynulo 260 let od narození a 225 od úmrtí salcburského rodáka.

Proč ale Mozart zemřel?

Našli jsme několik článků, které spekulují o příčině Mozartovy smrti. Podívejme se nejdříve na novější poznatky.

Podle studie, kterou provedli vědci z univerzity v Amsterdamu roku 2009, Mozartovu smrt zavinily komplikace zánětu hltanu. V jeho úmrtním listu není uvedena choroba, nýbrž symptomy, a to vysoká horečka s vyrážkou. Vědci dospěli k tomu, že se skladatel mohl stát obětí epidemie streptokokové infekce v krku, kterou v prosinci 1791 onemocělo mnoho lidí a u Mozarta se objevila smrtelná ledvinová komplikace.

Podle německého vědce Ludwiga Könnena Mozart zemřel na syfilis, když se nakazil od prostitutky. Uvádí to ve své knize Smrt Mozarta.

Americký lékař Jan V. Hirschmann před 18 lety došel k názoru, že za skladatelův konec může trichinelóza, která byla způsobená parazitem ze špatně propečeného vepřového masa.

Objevují se i teorie, že ho nechali otrávit svobodní zednáři. A to kvůli tomu, že v opeře Kouzelná flétna prozradil tajemství, která pro ně měla velký význam. První zpráva, že hudební génius mohl být otráven, přišla z Prahy takřka ihned po jeho smrti. Pražský dopisovatel berlínského listu Musikalisches Wochenblatt napsal: „Po návratu z Prahy se cítil nemocen a jeho stav se neustále zhoršoval. Předpokládá se, že trpěl vodnatelností. Zemřel ve Vídni koncem minulého týdne. Protože jeho tělo po smrti oteklo, dá se předpokládat, že byl otráven.“

Podle matriky zemřelých u Svatoštěpánského dómu ve Vídni byla příčina smrti Mozarta „horečka s vyrážkou“. Lékaři Sallaba a Closset označují pravděpodobně revmatickou horečku. „Onemocněl v pozdním podzimu zánětlivou revmatickou horečkou, která byla tehdy u nás rozšířená a zachvátila mnoho lidí,“ vyjádřil se nejvyšší zemský lékař Dolních Rakous Eduard Guldener von Lobes v roce 1823.

Doposud nebylo prokázáno, že některá z údajných Mozartových lebek, skutečně patří jemu. Lebka, které chybí spodní čelist a je ve vlastnictví nadace Mozarteum v Salcburku, není totiž jediná, o které se tvrdí, že patřila Mozartovi. Podle průzkumů má konkrétně tato lebka frakturu levé spánkové kosti, která je způsobena pravděpodobně úrazem. Ta mohla způsobovat bolesti hlavy, Mozarta provázely ke konci života. Podle vědců mohly být skladatelovy smrti právě následky zranění hlavy, nikoliv revmatická horečka, jak se řada odborníků domnívá.

Mozartovo tělo zůstalo po smrti v bytě až do druhého dne. Po smutečním průvodu byla rakev cca 48 hodin ponechána v márnici. Jelikož neměla rodina moc peněz, bylo Mozartovo tělo uloženo do všeobecného jednoduchého hrobu na vídeňském hřbitově Sankt Marx, který nebyl nijak označen. Rakev do něj uložil hrobník Simon Preuschl.

 

Napsala Soňa Brunnerová

 

zdor foto: cs.wikipedia.org