Lidové zvyky nám pomalu mizí, přesto jsou některé pozoruhodně houževnaté. Třeba ty, které jsou spojené s převlékáním se za někoho jiného – mikulášská nadílka, obchůzka Tří králů, masopustní maškary. Pestrá směsice nejrůznějších postav je při pohledu zvenčí docela pěkně bizarní, lákavá i odpudivá zároveň.  Proč ale masky vypadají právě tak, jak vypadají?

V některých případech to je celkem jasné. Svatý Mikuláš naplňuje svým úborem zcela jasně představu biskupa, jímž také ve skutečnosti byl.  Světce s dárečky doprovází anděl, tradičně, krásná bytost v bílé říze s křídly. To s čertem už je to zajímavější.

Prastaré panoptikum

My vlastně vůbec nevíme, proč náš čert vypadá jako čert. Speciálně potom český čert jako průvodce Mikuláše a součást masopustního průvodu je považován za folkloristický unikát. V jeho pozadí samozřejmě někde vykukují démonské rohy antických Panů a Satyrů, jejich kozí nožky (nebo aspoň jedna), oháňka s třapcem na konci a celotělní chlupatý pokryv, ale čeští čerti jsou postrojeni leckdy velmi podivně. Mají třeba slaměné suknice až na zem a na hlavách kukly připomínající hlavy bílých koček

Antický svět k nám promlouvá postavou tzv. bakuse (masopusta, masopustníka), což není nikdo jiný, než bůh vína a bakchanálií Bakchus. Další prastarou figurou je medvěd vedený medvědářem. Kdo by v něm hledal pozůstatky prastarého medvědího kultu, který primitivním lovcům v době kamenné velel uloveného medvěda rituálně odprosit? Maškara medvěda je přitom panevropská, o žádném národu se nedá říct, že by s ní přišel právě on.

Stejně magický jako medvěd je i kůň. V řadě národních legend je chápán jako dopravní prostředek mezi světem živých a mrtvých, mezí světem naším a jinými světy, kde třeba žijí víly a skřítkové. Ano, kůň je západoevropským a keltským mytickým zvířetem. Na jeho vznešenosti mu v očích poučeného diváka sotva ubere jeho nepěkné maškarní zpodobnění.

Tradičně se kobyla (klibna) dělává tak, že dva muži si položí na ramena žebřík, omotaný hrachovinou nebo jiným materiálem, přední muž nese hlavu, zadní ocas. Takováto kobyla může nést i jezdce. Variantou klibny je husar, kdy jeden muž jako jede na koni sestrojeného ze dvou velkých sít, která má připnuty k pasu, a z prostěradla. Stejně jako kobyla se někdy vyrábí i koza.

Pojďme se podívat ještě na další maškary. Muž se začerněným obličejem se snaží svobodným dívkám přivazovat k ruce nebo k noze kládu s řetězem či provazem. Mládenci s praporem, tzv. „voráči“ se snaží o voračkách, posledních třech dnech masopustu, vybírat za symbolické oborání katastru obce, aby se zajistila plodnost polí. Na koni sedí podivná maškara s hlavou na dlouhé tyči a snaží se nakukovat do oken okolních domů.  Muž převlečený za babku kořenářku se pokouší prodávat místo bylinek seno. Další dva lidé jsou zase převlečeni za kozlíky. Mají pravou kozlí kůži a dovádějí v průvodu, trkají se a pobíhají kolem. Vostřížkové mají kostým z barevných kousků hadříků. Tzv. židé vůbec nepřipínají rabína Löwa, ale spíše čerty. Celí jsou oděni do kožešiny doplněné kožešinovou kuklou s husími peroutkami, které z určitého úhlu pohledu připomínají rohy. Někdy si svoji kuklu vyrábějí ze stažené králičí kůže a růžky potom tvoří postavené králičí uši. Židé se chovají se dosti podivně – nic nechtějí, nic nenabízejí, jenom jakoby slídí, dorážejí na diváky a občas je dokonce uhodí rancem, pytlem smotaným do válce a uvázaným na provaze. Doprovází je šašci typického cirkusového vzhledu. Mezi tradiční maškary patří i svobodná žena s nemanželským nemluvnětem v náručí (dorka), smrtka s kosou, či bába s dědkem v nůši a různá řemesla (např. doktoři, zdravotnický personál, holiči, řezníci, ševci, myslivci, kat), občas se objeví vlk nebo vodník. Vzácněji se vyskytuje „divý muž“. Jeho hlavním rysem je zarostlá tvář, což se imituje pomocí medu a máku (u mladého) nebo peří (u starého). Kupodivu nejde o himalájský import, ale o postavu, která je doložena už v raně středověkých pramenech.). Zelený muž je „zarostlý“ chvojím po celém těle, slaměník je celý oděn do slámy.

Kačer Donald nebo mimozemšťani?

I maškary mají svůj vývoj. Na takové lucky či perchty připomínající ze všeho nejvíce bílé paní narazíte v reálu opravdu už jen málo, za to byly maškarní průvody obohaceny třeba o postavy fotografa a dokonce i filmaře, policajta, výběrčího daní. Nová, tedy dříve nedoložená, je kupodivu i čarodějnice, a to jako reminiscence na současné pohádky. Stejným způsobem se maškarou stal i kačer Donald.

A tady se dostáváme k tomu podstatnému. Kdyby někdo viděl jenom masku kačera Donalda a neznal jeho disneyovskou předlohu, jak by si asi vykládal symboliku této stylizované kachny? My se díváme na vostřížky, židy a klibny a pátráme po jejich původním významu, který se dávno přesunul někam jinam. Strašidelná postava nakukující do oken třeba i v prvním patře – kolikrát se takové vyprávění již objevilo v záznamech setkání s „ufouny“?  Židé, kteří vůbec nepřipomínají židy, ale spíše rohaté čerty nebo cokoliv s podobnými výrůstky na hlavě - třeba s anténami. Slaměníkův úbor evokuje představu skafandru. A postava „v masce čaroděje“ z kovového zakončení opasku z Velké Moravy, snad předobraz dnešních maškar, má hlavu s ne-lidskými rysy zcela jasně ukrytou kukle těsně přiléhající ke zbytku zjevně vzduchotěsného obleku. Kukla je navíc doplněna dvěma hadicemi. Čaroděj – nebo mimozemšťan? Podivné maškary bez jakéhokoliv smyslu nebo důkazy o návštěvách „těch druhých“? Dávno zasuté vzpomínky promlouvající prostřednictvím pro nás bizarních masek?

Jitka Lenková

zdroj text a foto: Babinet.cz