Toto nebezpečné strašidlo viděl jen málokdo. Má totiž ve zvyku skočit nešťastníkovi na záda, škrtit ho a ječením ho pohnat k běhu. Když hejkalova oběť padne vysílením a hejkal ji může v klidu roztrhat.

obr. Hejkal se s oblibou maskuje jako starý strom či vykotlaný pařez.

O tom, že by svoji kořist i jedl, zprávy nejsou. Obvykle se živí drobnou lesní havětí jako hmyzem, vajíčky a vůbec vším, co najde. Nejvíc mu chutnají žabky a drobné ryby. Pocestný si někdy může zachránit život tím, že odhodí potraviny, které nese s sebou. Zvlášť, když to budou zabíjačkové pochoutky jako jitrnice a jelítka, neboť nemasité potravě se hejkal hýbá.

Jak takový hejkal vlastně vypadá? Protože žije v hlubokých lesích, nejčastěji se maskuje jako nějaký starý, omšelý strom – a takových přece v lese je! Kdo měl to štěstí a setkání s ním přežil, obvykle ho popisuje divého muže porostlého hnědou či černou srstí, případně pokrytého kůrou, cáry lišejníků, mechem a listím.

Ne vždy se musíte bát

Někdy se ale i hejkal ocitne v nouzi, třeba když padne do pytláckých želez. V takovém případě se doporučuje bez ohledu na hejkalovu špatnou pověst neváhat a chycenému nebožákovi pomoct. Na zachránce hejkal neútočí, naopak mu daruje nějakou neobvyklou, obvykle kouzelnou odměnu.

V lesích na Vysočině, zvláště na Počátecku a Chrudimsku se vyskytuje hejkalův příbuzný, tzv. hejkadlo, malé, avšak velmi silné stvoření se dvěma dlouhýma tenkýma nohama a koňskou hlavou. Vyhnout se mu lze stejně jako hejkalovi - v žádném případe neodpovídat, když vykřikuje to své „Hej! Hej!“

obr. V okolí Dobronic hlídá hejkal  les před zloději a dalšími škůdci

Hlídají také poklady

Protože hejkal patří obecně mezi hojná strašidla, dochovala se o něm řada pověstí. Tak například v okolí jihočeských Dobronic vytrestal chalupníka, který chtěl v lese krást dříví. Pořádně mu nabil a nepřestal, ani když se zloděj dal na útěk. Rány od hejkala se mu navíc už nikdy nezahojily.

Jiný hejkal, tentokrát od Chýnova na Táborsku, měl zase škodolibý smysl pro humor. Proměnil se ve starý pařez a když na něj chtěla usednout unavená selka s plnou nůší vajec, ucukl. Hejkal ji potom odškodnil kusem stříbra.

Smůlu měli hejkalové v okolí hradu Jivno ve Středočeském kraji, když neuhlídali tamní poklad. Stříbrný řetěz a zlaťáky si jeden chasník z blízkého Zbečna odnesl domů, třebaže na něj hejkalové celou cestu doráželi. Kdyby se to stalo na hradě Radyně u Plzně, asi by takové štěstí neměl. Zdejší hejkalové se považují za nejmocnější a nejnebezpečnější u nás. Každý by se tu tedy měl mít pořádně na pozoru. Ale to nakonec platí pro všechny lesy. I bez hejkala je bloudění či podvrtnutý kotník nepříjemné až dost.

obr. Hejkalové v lesích okolo Radyně neznají slitování

 

napsala Jitka Lenková

Obr. autorka, archiv autorky