Bílých paní se po našich hradech, zámcích i jiných místech potuluje možná i víc jak stovka. Černé paní se vyskytují o hodně vzácněji. Jedna taková straší na nádherném moravském hradě Buchlově a za jejím osudem se skrývá příběh snad ještě černější, než její šat.

Tentokrát začneme náš příběh od konce. Nedaleko hradu Buchlova, na místě zvaném Smraďavka, byl 25. 7. 1582 nalezen mrtvý hradní pán Jindřich Prakšický ze Zástřizl. Našli ho probodeného jeho vlastním kordem, vrah samozřejmě nikde. Kdo by to tak mohl být?

V šestnáctém století se zločiny vyšetřovaly rázně. Po ruce byl pánův zbrojnoš a tak padla vina na něj. Jenže podezřelých se kolem vyskytovalo o hodně víc. Například Jakub Bílský z Bělé, opat sousedního velehradského kláštera, vedl s panem Jindřichem neustále nějaké spory o hraniční pozemky. Došlo to dokonce tak daleko, že buchlovší poddaní loupili na rozkaz svého pána na klášterní vinici hrozny! Jedna tichá vražda by pro opata znamenala vyřešení letitého problému…

Kromě něj měli na buchlovského pána spadeno i místní zbojníci, jejichž náčelníka Jana Šerého nechal bez milosti popravit. Místo, aby se lapkové zalekli krutého trestu, mohli v nestřežené chvíli pomstít smrt svého vůdce.
A co jistý pan Vilím Rym? Na Buchlově s panem Jindřichem tehdy hodovali dva dny. Jistě nezůstali úplně střízliví. Naopak bývalo zvykem v pití závodit a „soutěžní“ nádoby mívaly věru bohatýrské rozměry. Potom by snadno stačila drobná rozmíška a neštěstí bylo hotovo.

Čtvrtý podezřelý v pořadí se jmenuje Vilém Zoubek ze Zdětína. Choval velmi přátelské vztahy k manželce zabitého šlechtice, Kateřině Rájecké z Mírova. Možná přátelské až příliš. K tomu paní Kateřina svého chotě upřímně nesnášela. Ovšem v době, kdy prakticky neexistovaly rozvody, neměla moc na výběr. Buď se dál trápit, nebo…a zbraň měl tehdy každý po boku. Jindřichovi Prakšickému se stala osudnou ta jeho, zatímco vrah si tak chytře pojistil další zamaskování své pravé identity.

Kde selže světská spravedlnost, tam nastupuje ta vyšší. Vypráví se proto, že onu vraždu zosnovala skutečně paní Kateřina a za to musí na Buchlově dodnes strašit jako černá paní. Snad má ta černá barva symbolizovat její černou duši nebo černou myšlenku na vraždu vlastního manželka, kdo ví. Podle pověsti se zjevuje v té nejponuřejší místnosti celého hradu. Říká se jí „pokoj mrtvých“, a to plným právem. Dříve se tu soudili pytláci a ti dostávali i velmi kruté tresty. Také tu bývala ukládána těla zesnulých před pohřbem, na něž shlížely úmrtní podobizny již zesnulých hradních pánů. A jako největší kuriozita je zde dodnes uložena pravá egyptská mumie.

Černá paní se tedy nachází v té nejlepší společností. O půlnoci, jak také jinak,vystupuje v celé své děsivé kráse z nejtemnějšího kouta komnaty a vydává se na obchůzku. Jestlipak se přitom zastaví i u kordu, který zabil jejího manžela? Nese dva poučné nápisy: „Sláva vyplývá z ctnosti“ a „Ctnost přežívá smrt“. Škoda, že to tak úplně neplatí. Černá paní na Buchlově přece přežila svou smrt a proslavila se přesto, že o ctnosti se u ní zrovna mluvit nedá.

Jitka Lenková, foto autorka, archiv autorky