Přízrak bílé paní se u nás zjevuje asi na sto dvaceti místech. Ta nejznámější mezi nimi má i své jméno. Je to paní Perchta z Rožmberka a setkat se s ní můžete nejen na zámku Rožmberk, ale i v dalších sídlech rožmberského rodu, v Českém Krumlově, Třeboni anebo Jindřichově Hradci.

Perchta, i když šlechtična, to měla těžké už od dětství. Narodila se roku 1429 v Českém Krumlově jako jedno ze sedmi dětí Oldřicha II. z Rožmberku a jeho manželky Kateřiny, rozené z Vartemberka. Ta však brzy zemřela a tak Perchta vyrůstala bez matky. Když jí bylo necelých dvacet, otec jí, jak bylo tehdy zvykem, domluvil sňatek s ovdovělým Janem V z Lichtenštejna. Snad by si i přibližně stejně staří novomanželé začali rozumět, kdyby Jan neměl tak lakomou a krutou povahu. Odvezl Perchtu na svůj hrad Mikulov a tam jí začalo pravé peklo. Zvlášť poté, co Perchtin otec Janovi nevyplatil slíbené věno. Perchta doslova strádala v chudobě, často i hlady, utiskovala ji také Janova matka a jeho bláznivá sestra. Přesto Perchta Janovi porodila syna a dceru. Obě děti však brzy zemřely.

Po celou tu dobu Perchta prosila otce a bratry o pomoc, ale marně. Nakonec od manžela utekla a toho vzteky ranila mrtvice. Zemřel roku 1474 a Perchta ho přežila jen o dva roky. Místo posledního odpočinku našla v klášteře „U Skotů“ ve Vídni.

Na rožmberských hradech a zámcích se zjevuje vlastně za trest. Manžel Jan ji prý před smrtí prosil za odpuštění, ona mu ale nevyhověla. A tak začala po smrti strašit. Na zámku v Jindřichově Hradci ji vídávali, jak se svazkem klíčů prochází chodbami anebo z věže pozoruje město. Pokud bylo vše v pořádku, usmívala se. Když měl někdo umřít, zjevila se s černými rukavicemi. A když další zdejší pán, Jáchym z Hradce, odmítl na Velikonoce chudině vařit tradiční sladkou kaši, každou následující půlnoc působila tak strašný rámus až došlo k nápravě. Podobně za třicetileté války chtěli na této kaši ušetřit Švédové. Bílá paní je neváhala v noci vyhazovat z postelí a jejich hlídky porážet na zem. Naopak velmi mateřsky pečovala o posledního potomka rodu, Petra Voka. V noci ho chodila kolíbat a potom mizela ve zdi. Později prý byl na tom místě nalezen poklad.

Zatím naposledy se zjevila na Rožmberku, kde prý v roce 1944 vyděsila dvě členky německé Hitlerjugend. Podivné kroky zde zaslechli v roce 1996 také řemeslníci, kteří ji zřejmě vyrušili svými opravami. A nemá ráda ještě jednu věc – když si z ní někdo tropí legraci. Tak pozor na to, kdybyste ji náhodou někde potkali.

Jitka Lenková

 

Obr. autorka, archiv autorky