Všechno to začalo v roce 1863 příchodem benediktinů do kláštera v německém městečku Beuron. Chtěli povznést úroveň svých bohoslužeb, kromě jiného i výzdobou příslušných prostor zcela novým způsobem.

Jako příslušníci vůbec nejstaršího mnišského řádu na světě založeného  sv. Benediktem z Nursie (asi 483-543) zřejmě tehdy zatoužili změně a oslovily je výtvarné  zásady formulované zakladatelem tzv. Beuronské umělecké školy Peterem Lenzem (1832-1928). Nechtěl, jako ostatní umělci té doby, jen bezduše napodobovat přírodu. Za nejdůležitější ve své tvorbě považoval uplatnit božskou „harmonii čísel“, která podle jeho názoru měla mít na diváka až mystický účinek, zvláště ve spojení se stejně harmonickými gregoriánskými chorály používanými při beuronských bohoslužbách.

Při hledání této harmonie se Lenz vrátil až do staré Byzance, Egypta a Řecka, kde za nejdokonalejším a tudíž božský obrazec byl považován rovnostranný trojúhelník. Použil ho tedy jako základ svých vzorových předloh, kartonů, podle nichž měli tvořit všichni umělci beuronské školy.

Lidská postava tak na nich například byla rozkreslena na pozadí dvou rovnostranných trojúhelníků zaklesnutých do sebe a byly pevně stanoveny poměry mezi jejími jednotlivými částmi. Dodržení všech přesně stanovených geometrických pravidel mělo k věřícím promlouvat jako by k nim ve své dokonalosti hovořil sám Bůh.

Zda tomu tak opravdu je, si můžete u nás vyzkoušet hned na několika místech, která jsou vyzdobena tímto způsobem. Tím asi nejznámějším je klášter v pražských Emauzech (Praha 2), rovněž v Praze najdete  beuronským stylem vyzdobený kostel sv. Gabriela (Praha 5) a  kostel sv. Rodiny (Praha 6), mimo Prahu potom Růženecký kostel (České Budějovice), Marianum (Opava), kaple sv. Jana Nepomuckého (Hradec Králové)  a kostel Všech svatých (Třeběšice u Divišova).

Opravdovým unikátem je potom beuronská kaple v budově gymnázia v Teplicích, která svého času sloužila jako sklad zeleniny a podle toho i vypadala. I tak se ji podařilo obnovit, takže dnes v ní najdeme jak tu nejdůležitější fresku s Ježíšem Kristem zdobící stěnu, před kterou původně stával oltář, tak mnoho dalších působivých vyobrazení. Mezi nimi uvidíme například sv. Karla Boromejského, patron řádu sester boromejek, který tuto  budovu původně vlastnil.

Přímé následovníky unikátní beuronský výtvarný styl nemá, oslovil a ovlivnil však například Alfonse Muchu, známého svou příslušností ke svobodným zednářům. Nakonec, harmonii ve světě lidí i ve vztahu k bohu jako Stvořiteli hledali a hledají i oni.

Jitka Lenková