Byli jste už na v Praze na Vyšehradě? Možná ještě tak se školou a ve dne. A tak asi ani netušíte, jak strašidelné může být tohle místo v noci. Přízraky tu číhají doslova na každém rohu.

U rotundy sv. Martina se zjevuje průvod dávných obyvatel Vyšehradu, Tvoří ho rytíři ve starodávní zbroji a kněží a směřují po staré, dnes již zrušené cestě do rotundy. A protože tato stará cesta bývala výš než dnešní silnice, průvod se vznáší trochu nad zemí. Nakonec vstoupí do svatyně zdí v místě, kde kdysi bývaly dveře.

Přímo na hradbách nad Vltavou zase můžete spatřit bílou paní, někdejší kněžnu Libuši. Prochází se tam v dlouhém rouše, občas se usadí v jednom z oken a dívá se na Prahu. Kromě toho hlídá své poklady ukryté podle pověsti ve vyšehradské skále, zlato, drahokamy, říční perly, lýčené střevíce a mošnu svého muže Přemysla a mnoho dalšího.

Pomáhá jí v tom černý pes. Obvykle sedává rovnou u střeženého bohatství, někdy však tajnou podzemní chodbou vyběhne ven, podívat se, jak je na světě. Koho by také bavilo sedět pořád v podzemí, i když mu tam podle legendy dělá společnost sám kníže Přemysl a jeho vojsko.

Legendární Čertův sloup sem prý shodil sám ďábel a dodnes na něm někdy sedává v podobě raráška. Vypadá trochu jako veverka, má špičaté uši, kozlí hlavu, přední nohy kratší než zadní a tenký dlouhý ocas se mu ovíjí kolem sloupu.

Poměrně nebezpečný je přízrak bezhlavého francouzského důstojníka, který zde padl jako první z celého francouzského ležení. Bylo to vlastně za trest, protože se neuctivě vyjádřil o Vyšehradu i o kněžně Libuši. Když tady ještě sídlila vojenská posádka, občas škrtíval vojáky na stráži.

V Cihlové bráně může návštěvníka nepříjemně překvapit zjevení oběšence, pokud neví, že právě tady může narazit na ducha stavitele Boučka. Ten se v bráně kdysi skutečně oběsil se z lítosti nad tím, na kolik peněz ho její stavba přišla. Prý by za ně jinak mohl postavit dva domy.

To však ještě zdaleka není vše. Když se v noci vyhnete přízračnému ďáblovu kočáru taženému bezhlavými vraníky anebo válejícímu se hořícímu sudu, ještě pořád nemáte vyhráno. V pravé poledne tady rozčepýřená žlutá kvočna hledává svá ztracená zlatá vejce, aby z nich vyseděla zlatá kuřátka. Jenže vejce jsou pod zemí a nemůže se k nim dostat, a tak úpěnlivě naříká. Bohužel není známo, jak jí pomoci.

Zato se doporučuje pečlivě se na Vyšehradě dívat pod nohy. Někdy je tu prý možné nalézt malé stříbrné penízky, zvláště po dešti, o něco větší než čočka. Pocházejí z Libušina pokladu a třeba na ně budete mít štěstí právě vy.

Jitka Lenková

http://zahadno.bloger.cz