O Stonehenge můžeme říct, že je sice monumentální, avšak jen jedinou, poměrně kompaktní stavbou. Avebury oproti tomu můžeme vnímat jako pokus neolitických zemědělců přetvořit celý kus krajiny do určité podoby podle svých představ. Naplnění této představy věnovali kolem 1,5 mil. hodin tvrdé práce. Vybudovali tak hlavní kruh o průměru až 420 metrů tvořený příkopem, náspem a vztyčenými kameny a v něm dva menší kruhy a přidali široké aleje, v nichž místo stromů stojí zase kameny, vedoucí k dalším kamenným kruhům a jiným objektům a to vše orámovali dalšímí kruhovými náspy a příkopy.

Nadšení stavitelé

Podle archeologů začali místní obyvatelé kruhový příkop  v Avebury, základ celého budoucího monumentu, hloubit  kolem roku 3300 př. n. l., tedy přibližně ve stejné době, jako začalo vznikat Stonehenge. Počínali si při tom opravdu velkoryse. Bodci z paroží rozrušovali svrchní vrstvu tvrdé křídy, aby se dostali na měkčí, opět křídový podklad, a kopali pořád dál. Kostěnými a dřevěnými lopatkami nakládali drť do košíků a vysypávali ji nahoru na násep. Tak vytvořili přibližně kruhový příkop pět metrů široký, a 7-10 metrů hluboký o obvodu kolem 1350 metrů Nad ním navršili téměř šest metrů vysoký násep. Některé zdroje však udávají ještě monumentálnější rozměry – šířku příkopu 21 metrů a hloubku 11 metrů. V této své prvotní podobě muselo Avebury z dálky  vypadat jako nepřehlédnutelná kompaktní bílá bariéra. Přesnější údaje dnes již nelze zjistit, protože postupem času byl příkop i val postupně srovnáván s úrovní terénu. Ve všech ohledech bylo tento příkop větší než ten ve Stonehenge, jehož vnější příkop má průměr jen asi 100 metrů a násep dosahoval pouze dvoumetrové výšky.

Kameny nesmí chybět

Uvnitř příkopu se nachází kamenný kruh o průměru cca 330 metrů tvořený

98 vztyčenými kameny z téhož křemenitého pískovce zvaného sarsen, který byl použit i ve Stonehenge. Tyto kameny se tyčily do výšky   3,6 –až 4,2 metru a vážily až 40 tun. Na svá místa byly podle radiokarbonového datování organického materiálu v jamách pod nimi umístěny nejspíše v téže době, kdy vznikal hlavní příkop Avebury, nebo v poměrně krátké době po jeho vzniku, max. do roku 2700 př. n. l.

Do dnešních časů se jich v lepším či horším stavu dochovala sotva polovina. Můžeme proto jen předpokládat, že zvlášť velké kusy označovaly čtyři vchody u kruhu, zvláště pak ten na jeho severní a jižní straně. Nejzajímavější z nich  je dvojice kamenů u jižního vchodu. Jsou, jako jediné, ohlazené tak, že to vypadá, že sloužily k broušení seker. Uvnitř velkého kruhu se dále dochovaly zbytky dvou menších kruhů, asi stometrových. Severní kruh tvořilo 27 kamenů a jižní 29. Ten byl ještě dále doplněn skupinou 12 kamenů ve tvaru písmene Z.

Megalitická krajina

Avebury bylo dále spojeno kamennými alejemi s dalšími megalitickými stavbami v okolí. Přes dva kilometry dlouhou West Kennet Avenue tvořilo na sto párů asi tři metry vysokých kamenů. Ve středověku byly bohužel použity na různé stavby v okolí. Tato cesta končila v tzv. Svatyni, menší, nejvýše dvacetimetrové kruhové stavbě. Archeologové předpokládají, že to byla jakási chata postavená z dřevěných kůlů a překrytá jednoduchou střechou. Směrem do středu se mírně zdvihala. Kolem této ústřední svatyně byl vybudován kruh z asi čtyřiceti kamenných sloupů o průměru cca 40 metrů. Na druhou stranu vedla z Avebury druhá kamenná alej Beckhampton Road, která končila na jakémsi kruhovém prostranství v dnešním Beckhamptonu.

Malebné okolí Avebury kromě toho dotváří množství další neolitických památek. Mezi oběma alejemi se tyčí známý Silbury Hill, zřejmě největší uměle navršená mohyla na světě. Se svými téměř čtyřiceti metry výšky a objemem 350 000 m³ se téměř vyrovná některým menším egyptským pyramidám.

Necelé tři kilometry jižně od Avebury se nachází   jedna z nejkrásnějších a nejzachovalejších podzemních hrobek v Anglii West Kenneth Long Barrow. Je postavena, jak jinak, zase z kamenů. Vytvářejí ústřední chodbu a celkem pět pohřebních komor. Při pohledu z vrchu půdorys hrobky připomíná stonek s dvěma lístky po každé straně s pátým, větším na vrcholku.

Při prohlídce okolí Avebury nesmíme zapomenout ani na neolitickou osadu na Windmill Hill. Její vnější, poněkud nepravidelný a poměrně mělký (max. hloubka 2,1 m) kruhový příkop o průměru téměř 400 metrů ohraničuje plochu 8,5 ha. Podle archeologických nálezů sloužila tato osada svým stavitelům pouze sezónně, od jara do podzimu. Na kamenech tady pravěcí zemědělci mleli obilí, vyráběli keramiku a pazourkové nástroje, poráželi dobytek a žili svůj běžný každodenní život ve 4. tis. př. n. l.

Některé z těchto staveb vznikly podle všeho dříve než Avebury. Lze tedy předpokládat, že jeho stavitelé si pro něj vybrali toto místo právě proto, aby je doplňovalo do podoby kulturní megalitické krajiny.

Teorie a hypotézy

Když chybí písemné prameny a jasné archeologické indicie, obvykle se jinak nevysvětlitelné stavby označí jako kultovní. Tak je tomu i v případě Avebury. Poměrně bezpečně víme, co aveburský komplex staveb nebyl. Nepředpokládá se, že by sloužil jako astronomická observatoř, protože v aveburských kruzích narozdíl od Stonehenge nebyly nalezeny žádné významné astronomické souvislosti. Dále víme, že ho nepostavili keltší druidové, kteří přišli až dlouho poté, co bylo Avebury postaveno. Mohli ho však využívat. Stejně tak nelze Avebury připisovat Římanům. Ti zde pouze vybudovali dodnes patrnou cestu a pravděpodobně Avebury navštěvovali doslova jako dnešní turisté. A tak se zatím nejpravděpodobněji zdá vysvětlení britského archeologa Michaela Damese. Ten považuje aveburské kruhy i okolní stavby za obrovský přírodní amfiteátr, kde se prakticky celoročně odehrávaly významné slavnosti a incenovaly různá mystéria související s nedávno vzniklým zemědělstvím. Uspořádání aveburských staveb přímo vybízí ke kolovým tancům, k předvádění dramatických jevů, k různým obětováním a k pořádání různých průvodů např. za účelem mystického zajištění plodnosti země, zvířat i lidí. K ubytování posloužil Windmill Hill a návštěvu posvátného okrsku bylo možné spojit i s návštěvou zesnulých v Long Kenneth Barrow případně k pohřbu dalších významných osobností. Součástí slavnosti v Avebury mohly být samozřejmě i svatby, obřadné vítání jara apod.

Kromě toho je třeba zmínit se ještě o dalších možných souvislostech. Kruhová chata, tzv. Svatyně, nápadně připomíná Athénin kruhový chrám v Delfách, pokud si ho ovšem představíme jako zatřešený (což kdysi dávno také byl). To by mohlo naznačovat existenci pradávného kultu tzv. omfalu, pupku světa, připomínajícího velké kamenné vejce. V tomto případě bychom ovšem museli připustit, že přinejmenším některé civilizační vlivy, jako právě třeba stavba megalitických staveb, se do Evropy dostaly od západu. Z Ameriky? Z Atlantidy?

Tajemné leylines

Na hodně tenkém ledě se ocitáme, když začneme uvažovat o tzv. leylines, přímých spojnicích mezi různými místy na Zemi. Avebury je tak součástí spojnice Glastonbury - Cadbury směřující do míst, kde vychází Slunce 1. května, tedy ráno po čarodějné Valpuržině noci. Tohoto rána začíná keltský beltine, největší pohanský svátek v roce. Je zasvěcen návratu "bohyně matky zpátky na zemi" a radosti z jara a počínajícího léta vůbec. Takový svátek může opravdu mít tradici dlouho mnoho tisíc let.

A v poslední době se objevilo ještě jedno možné vysvětlení. Podle posledních vědeckých výzkumů jsou velké bloky kamene schopné shromažďovat a vyzařovat "energii země", tzv. telurické proudy. Tu energii, kterou indikují např. virgule proutkařů. Telurické proudy protékají pod povrchem země na velké vzdáleností, tvoří sítě, obrazce a linie. Snad naši předkové, kteří byli k přírodě vnímavější, dokázali tuto energii vycítit. V obrovských kruhových stavbách se jí potom snažili zachycovat a čerpat ji pro sebe. Snad přitom dosahovali i mystického vytržení, prožívali fantastické halucinace či nepředstavitelnou euforii umocněné ještě slavností atmosférou. Prožití takových okamžiků totálního štěstí srovnatelného snad dokonce s drogovým opojením by bylo možné považovat za dostatečnou motivaci k jinak těžko uvěřitelnému pracovnímu vypětí při stavbě monumentálních kamenných kruhů. Někteří citliví jedinci záchvěvy telurických proud v Avebury možná pociťují dodnes. A tak je Avebury i okolní megalitické stavby stále turisticky vděčnou lokalitou.

Jitka Lenková

Obr. archiv

Avebury 1, 2

Část kamenného kruhu v Avebury

Avebury 3

Na romantické rytině se Avebury představuje jako druidský chrám.

Avebury 4

Avebury podle všeho patřilo do rozsáhlého okrsku zaplněného stavbami s nám dnes již neznámým účelem.

Avebury 5

Schematicky největší náčrt Avebury, zatím největší stavby svého druhu na světě.