Den letního slunovratu tvoří přirozený protipól slunovratu zimnímu, který u nás - díky Vánocům - oslavujeme výrazně významněji. Stejně jako nejdelší noc v roce, tak i ta nejkratší je považována za svým způsobem magickou, a to nejméně několik posledních několik tisíc let. Alespoň tak lze usuzovat podle dávných megalitických památek postavených, které jako obří kalendáře tento den, stejně jako některé další, rok co rok bezpečně ukazují dodnes.

Čarovný oheň letního slunovratu

Obrátíme-li se k nejstarším, předkřesťanským tradicím, potom podle dochovaných zpráv dávné evropské národy, například Keltové, pojímají tento den jako příležitost k očištění a k oslavě plodivé síly, přičemž hlavní oslavu představuje setkání u některého z ohňů hojně zapalovaných na kopcích.

Tato pohanská tradice přetrvává i po příchodu křesťanství. Asi nejzajímavějším obyčejem bylo skákání zamilovaných dvojic držících se za ruce přes oheň, čímž se měl svazek mladých lidí upevnit. Protože během nejkratší noci v roce přestávají platit běžná společenská pravidla, bývá to také jedna z mála příležitostí, kdy se mladé páry mohou "legálně" uchýlit do ústraní. Pokud intimní sblížení takové dvojice nezůstane bez následků, nic nebrání tomu, aby se po žních, tedy v prvních týdnech těhotenství nevěsty, konala svatba. Očekávaný potomek potom přijde na svět na jaře, takže jeho matka se může po šestinedělí znovu zapojit do koloběhu zemědělských prací, které záhy poté vrcholí.

Narozeniny Jana Křtitele

Je zajímavé, že přísná katolická církev proti tomuto obyčeji v zásadě nic nenamítá, pouze pohanský slunovrat přetváří do únosné podoby oslavy narození svatého Jana Křtitele. A proč právě jeho?

Svatý Jan Křtitel požívá od samého počátku mezi křesťany značné úcty proto, že zvěstoval příchod Ježíše Krista, V prvních stoletích našeho letopočtu došli církevní otcové k závěru, že se narodil právě půl roku před Kristem, tedy 24. června, což je téměř na letní slunovrat. Snad je v tomto ohledu ovlivnila i malá biblická nápověda. Podle ní totiž Jan Křtitel řekl, že on se bude po svém příchodu zmenšovat, zatímco Ježíš zvětšovat - přesně jako to odpovídá zkracování a prodlužování dne po slunovratech!

Den narození sv. Jana Křtitele dříve lidé považují za druhé Vánoce, byť u nás v tomto ohledu poněkud pozapomenuté. Děti by však jistě uvítaly obnovení někdejšího obyčeje - stlaní postýlky pro tohoto světce. Stačí pod stůl nastlat čerstvou mateřídouškou a přikrýt ji bílým ubrusem anebo ji vložit do malého povlaku, aby vznikl polštářek. Na tuto "postýlku" se položí obrázky svatých, obrázek sv. Jan Křtitele doprostřed. Děti věřily, že sv. Jan chodí tuto noc po světě a v uchystané postýlce si odpočine. Ráno najdou postýlku trochu pomačkanou a pod obrázky peníz, který tam vloží dospělí jako odměnu sv. Jana za poskytnutí noclehu.

Sen noci svatojánské

Shakespearova komedie, v originále nazvaná Sen noci slunovratové, čerpá z keltských tradic, podle nichž je opona mezi naším a "tím druhým" světem o letním slunovratu zvláště tenká (podobně jako o Dušičkách). Oba světy se proto mohou snadno prolnout, což se v tomto případě také stane a v lesíku za městem se tak setkají lidé s vílami a elfy a s jejich kouzly. Jednomu z lidí tak poněkud zlomyslný skřítek Puk přičaruje oslí hlavu, naštěstí právě jen na tuto noc.

Vzdálenou ozvěnou tohoto motivu potom volá notoricky známé nasazení medvědí hlavu Ivánkovi v ruské pohádce. Stane se tak v létě, byť není jasně řečeno, že za slunovratu, za zvuku zvonečku a v březovém hájku, před nímž, nezávisle na tomto filmu, varuje i naše lidová tradice. Mluví se v ní o tzv. březovém prahu, jehož překročení doprovází právě zvuk zvonků. O svatojánské noci tak lze dojít až ke sněmu lesních bytostí, což nemusí zůstat bez následků. A když si uvědomíme, že medvědí hlavu přičaroval Ivánkovi Dědeček Hříbeček - tedy skřítek - kruh se uzavírá a jsme zpět u anglického Puka.

V čem však spočívá podstata sdělení této slunovratovo-svatojánské mytologie? Patrně varuje, že není radno o svatojánské noci opouštět bezpečí svého domova, eventuelně posvátným ohněm chráněné veřejné prostranství, protože mimo ně na člověka číhá nejedno nadpřirozené nebezpečí. Možné zvraty osudu naznačuje i to, že podle pohanských tradic byl tento den zasvěcen také bohyni vrtkavého štěstí - Fortuně.

V této souvislosti nelze nezmínit dvě historické události, možná v našich dějinách nejtragičtější, které se odehrály právě v této době - poprava českých pánů na Staroměstském náměstí 21. června 1621 a vypálení Lidic 10. 6. 1942, tedy téměř o slunovratu. Zatímco o možném okultním pozadí první události, zejména pokud jde o výběr data, se žádné indicie nedochovaly, Lidice byly zlikvidovány k „usmíření smrti“ R. Heydricha, přičemž

kořeny nacistické mytologie pevně tkvěly v „nordických“ tradicích. Patřilo k nim nejen zapalování očistných slunovratových ohňů, ale také víra v to, že červen je měsícem zlomu, kdy se otevírají dveře k jiným světům. Za posvátnou barvu června, rozjásaného, barevného měsíce, proto byla, pro nás překvapivě, považována černá.

Svatojánské býlí a zlaté kapradí

To by však nesměl být člověk člověkem, aby se tyto eventuelní nadpřirozené síly nepokusil využít ve svůj prospěch! U nás nejspíš nejznámější pověra vypráví o zlatém či svítícím kapradí, které tu noc rostě v lesích a s jehož pomocí je možné najít ukryté poklady. Může se ale také stát, že pokud na člověku ulpí o svatojánské noci pouhým okem neviditelné výtrusy této rostliny, stane se i on sám dočasně neviditelným. Snítka kapradí utržená o této noci, usušená a uložená doma tak, aby ji nikdo neviděl (např. založená v knize v knihovně) zajistí tomu, do tak učiní, blahobyt po celý následující rok. Pokud si přejete něco jiného, stačí na to pomyslet při trhání ono snítky.

Kromě kapradí ovšem všechny byliny natrhané tuto noc venku v přírodě (ne doma na zahrádce) mají zvláštní moc a považují se mimořádně účinné. Na prvním místě mezi nimi třezalka tečkovaná spojovaná s osobou sv. Jana Křtitele, neboť ony drobné skvrny jsou považovány za uschlé krůpěje jeho krve vytrysklé poté, co si Salomé přála jeho hlavu a také ji uťatou dostala.

Sotva co však překoná tzv. svatojánské koření. Do této směsi bylin kromě již zmíněného kapradí a třezalky ještě patří komonice lékařská, kopřiva dvoudomá, pelyněk černobýl, prha arnika, svízel syřišťový, vstavač a, poněkud překvapivě, v této době již odkvetlá prvosenka jarní, snad pro podobnost jejích květů se světluškami - svatojánskými broučky. Složení směsi se může mírně měnit podle krajových zvyklostí a dostupnosti rostlin, někdy se jako svatojánský uvádí také heřmánek anebo sporýš, vždy však oněch bylin musí být devět. Pokud si svatojánské koření dáte onu noc pod polštář, bude se vám zdát o budoucnosti. Tak hezké sny!

Jitka Lenková

Druhý plán

Co radí ezoterička?

Léčitelka, ezoterička a čarodějka v dobrém smyslu slova OLGA KALINOVÁ tvrdí: „Slunovrat obecně znamená nový začátek. Důležité je očistit se, na fyzické úrovni, i na té jemnohmotné. Proto se také dříve zapalovaly svatojánské ohně, které očišťovaly od všeho zlého, ale pokud se u vás tato tradice již nedrží, nevadí. Ideální by bylo odebrat se někam do přírody a pokusit se nalézt vnitřní harmonii. Pokuste se soustředit, cítit v sobě světlo, protože my jsme bytosti světla. Pokud to světlo necítíte, musíte si říct "chci" - chci to světlo. Jakmile pocítíte, že přišlo, soustřeďte se na to, co chcete začít nového - novou práci, nový vztah či něco jiného? Pokud váháte mezi několika možnostmi, požádejte vesmír či jiné jsoucno o nápovědu, která možnost je pro vás ta nejsprávnější. A hlavně přitom nezapomínejte na to nejdůležitější, lásku a odpuštění.“