Magická rudá planeta zářící na temné obloze přitahovala pozornost lidí od okamžiku, kdy obrátili pohled od země pod svýma nohama směrem k nebi. Trvalo však dlouho, než jsme ji mohli pozorovat dalekohledem a ještě déle, než se k ní podařilo vyslat nějaké ty družice a získat trochu slušné snímky jejího povrchu. K mysteriózním kanálům, vyschlým mořím a divokým spekulacím o Marťanech přibyly marsovské pyramidy a hlavně tajemná Tvář. S novými, dokonalejšími fotografiemi ovšem zase zmizely jak jarní sníh. Opravdu?

První kosmická sonda, sovětský Korabl 4, se k Marsu vydala před víc jak půl stoletím, v roce 1960, ovšem svého cíle nedosáhla. Za opravdu úspěšné lze považovat až americkou sondu Mariner 9 v roce 1971, který pořídil celkem 7329 fotografií povrchu Marsu, a Viking 1 a 2, které na jeho povrchu přistály v roce 1975 a odeslaly na Zemi na 300 000 jeho snímků.

Neuvěřitelných 22 let po Vikinzích konečně na Marsu přistál roku 1997 další vyslanec Pozemšťanů, Pathfinder s vozítkem (roverem) Sojourner. Definitivní průlom ve výzkumu povrchu Marsu potom znamenalo téhož roku jeho snímkování družicí Mars Global Surveyor a v roce 2006 začátek jeho mapování sondou Mars Reconnaissance Orbiter schopné rozpoznat detaily o rozměrech několika desítek centimetrů. Ti, kteří čekali na lepší a ostřejší záběry „svých“ pyramid a Tváře, zůstali zklamáni. Všechny ty zajímavé útvary se podle vědců staly pouhými optickými klamy.

Zároveň se však na internetu (http://www.google.com/mars/) objevila mapa Marsu „jako živá“. I když na ní Tvář a pyramidy nenajdete, můžete objevit ledacos dalšího. Přesto ale  jako by tajemství Marsu nikoho nezajímalo a NASA, která jediná má odpovídající prostředky k jeho výzkumu, ze všeho nejméně.

Zhroucení civilizace?

Přitom se zdá jenom logické, že objev čehosi „podezřelého“ okamžitě vyvolá reakci v podobě co možná nejrychlejšího průzkumu oné „podivnosti“.

Na Marsu se, kromě jiného, v oblasti Cydonia na fotografiích objevilo „cosi“ jako pyramida a „cosi“ jako reliéf lidské tváře. Nebylo by tedy logické, aby právě v těchto místech přistála nejbližší plánovaná sonda? A proč? – jako by se ptali příslušní odborníci. A tak Pathfinder přistál v bezpečné vzdálenosti od Cydonie v oblasti zvané Ares Vallis a stejně tak ji v roce 2004 minuly další dva rovery, Spirit v kráteru Gusev a Opportunity v oblasti Meridiani. Jistě. Byla to místa přesně vytipována vzhledem k vědeckým cílům, jaké měly a mají tyto mise plnit. Geologické průzkumy a pátrání po vodě jsou určitě důležité, ve srovnání s případným objevem uměle vytvořeného objektu na Marsu však rázem neznamenají vůbec nic.

Objevují se ale i další náznaky toho, že s Marsem asi není všechno v pořádku. Opravdu je možné, aby se takové množství kosmických sond „jen tak“ ztratilo či bylo jinak zmařeno v důsledků různých chyb, a to právě, když mířily k Marsu? Dává NASA veřejnosti k dispozici skutečně všechny fotografie Marsu? A pokud ano, nejsou některé poněkud poupravené? Do jaké míry odpovídá mapa Marsu na Googlu tomu, co sondy skutečně vyfotografovaly? Běžný čtenář a uživatel internetu může pouze doufat, že NASA nefixluje, a smířit se s tím, že jsme a byli jsme, zatím, ve vesmíru opravdu sami.

Co když tomu tak ale není? Vědci pomalu připouštějí, že na Marsu mohla být voda, že tam mohly vegetovat jakési mikroorganismy a nakonec, po letech příprav, oznámí i existenci mimozemské inteligence anebo pozemských základen na Měsíci a Marsu vystavěných třeba už před desítkami let.

A proč ty okolky? Odpověď by se mohla skrývat ve více jak dvou set stránkové „Studii o důsledcích mírových kosmických letů na situaci lidstva“ vypracované v Brookingsově institutu. Již v roce 1985 si ji objednala právě NASA a v roce 1961 byla předložena Kongresu USA. Kromě jiného se v ní píše: „Antropologické studie obsahují mnoho příkladů společností, které si byly jisty svým postavením ve vesmíru, které se však rozpadly, když se setkaly s dosud neznámou společností, mající jiné názory a životní způsoby. Jiné pak takové setkání přežily pouze za cenu radikálních změn svých vlastních hodnot, názorů a způsobů jednání.“ Jinými slovy – kdyby se naše, pozemská a především americká společnost naplno srazila se skutečností, že nejsme ve vesmíru sami, mohlo by to znamenat její konec. A také konec jejich stávajících mocenských struktur, nástup chaosů a zmatků. Utajit lidstvu nějakou tu mimozemskou inteligenci se potom nutně jeví jako menší zlo.

Jitka Lenková

Foto archiv

Popis k foto Cydonia

Pohled na nejzáhadnější místo na Marsu, oblast Cydonia. Slavná Tvář se nachází v jedné třetině fotografie uprostřed.

Popis k obr. Carter

Americký spisovatel Edgar R. Burroughs nechává svého hrdinu Johna Cartera bojovat na Marsu s jeho opravdu roztodivnými obyvateli.

Popis k obr. kanály

Kanály na Marsu, jak je viděla a zakreslil jeden z nejlepších astronomů své doby Giovanni Schiaparelli (1835-1910).

---------------