Kdy se v naší zemi žilo lépe a kdy naopak hůře? A má stav naší země nějakou spojitost s tím, jaký znak ji právě reprezentuje? V každém případě se po bitvě na Bílé hoře ocitla ve spárech gryfa, i když toho jsme ve státním znaku samozřejmě nikdy neměli. Musí však všechno být zjevné na první pohled?

Plamenná orlice a dvouocasý lev

Černá orlice s plamínky, takovou podivnou podobu má náš nejstarší znak, později přiřazovaný k osobě svatého Václava, resp. k rodu Přemyslovců. Její původ se odvozuje od znaku německých císařů, černé orlice na stříbrném poli, což mělo dokázat jednak spřízněnost obou zemí, jednak poukazovat na vysokou urozenost českých knížat. Proč je orlice plamenná, nevíme. Podle heraldické legendy mají plameny znamenat to, že český kníže má právo cestou k německému císařskému dvoru krajinu kolem své cesty poplenit ohněm, což je v praxi výsada dosti pochybná a obtížně realizovatelná. Srovnatelné právo není známo ani v kontextu té doby, čili raného středověku. Samotná plamenná orlice je potom znamením stejně unikátní jako její nástupce, dvouocasý lev. Ten se poprvé objevil jako znak používaný českým králem Přemyslem Otakarem II. Vyvinul  se z jednoocasého stříbrného lva na červeném poli, který údajně získal český kníže Vladislav II. od římského císaře Fridricha I. Barbarosy roku 1158 za pomoc při dobývání Milána. Kníže znak přijal jako znak svého rodu, zatímco orlice se posunula do roviny znaku státního. Dva ocasy měli symbolizovat spoluvládu Přemysla Otakara II. s jeho otcem Václavem I. Jednookým. Vysvětluje se, poněkud násilně, i tak, že vlastně jde o dva lvy v zákrytu, přičemž z toho druhého je vidět jen ocas. A zatímco toto dvojvládí časem přirozeně skončilo Václavovým úmrtím, lev jako státní znak se zachoval dodnes, zřejmě právě pro tuto svoji anatomickou i heraldickou zvláštnost a unikátnost. Je zajímavé, že sice mluvíme o dvouocasém lvovi, když se však podíváme již na jeho nejstarší zobrazení, je na něm jasně vidět, že ocas má jen jeden kořen a rozdvojuje se až v první čtvrtině své délky. Podobně je znázorněn také zdvojený ocas na reliéfu gryfa na jednom z náhrobků na pražském Starém židovském hřbitově, přičemž souvislost mezi oběma těmito dvouocasými zvířaty zatím zůstává neobjasněna.

Přichází gryf

Jedním z osudových okamžiků českých dějin je bezpochyby bitva na Bílé hoře 8. listopadu 1620. Po ní už nic nebylo jako před ní. Upadl především význam českého království jako takového, za své vzala někdejší sláva plamenné orlice i dvouocasého lva, dvou královských zvířat. Na bitevním poli nad nimi zvítězil mystický gryf, zvíře zcela smyšlené a hlavně naprosto nekrálovské. Objevuje se tam nenápadně, v podobě štítonošů znaku jednoho z vítězů, Karla Buquoye Bonaventury. Podmaňuje si orlici i lva, ale zároveň v sobě kombinuje jejich podobu a skrývá v sobě obě tato zvířata. Jeho přední polovina je totiž orlí, včetně křídel, zadní polovina pak patří lvovi. Česko se tak symbolicky ocitlo ve spárech gryfa, jehož symbolika sice není prvořadě negativní až do té chvíle, než zjistíme, že jeho synonymem, tedy jiným označením, je děsivý pták Noh. (Skutečnost, že známá píseň Karla Kryla Pták Noh vypráví o zemi „podobné ghettu“, byť v jiné souvislosti, už jen patří mezi ty nekauzální souvislosti, které člověka vždy znovu mile překvapí.)

Osudové orlice a řepa

Zatím se tedy český znak skrytě transformoval do podoby gryfa, oficiálně mu po tři sta dlouhých let vládl dvouhlavý habsburský orel a my toto údobí vnímáme jako období temna a útlaku. Podruhé nás podobný osud čekal po roce 1945, tentokrát pod nadvládou dvouhlavé ruské (dříve carské) orlice, i když navenek tento stát reprezentovala rudá hvězda. Z hlediska dějin tento krátkodobý symbol nemá však v toku dějin zřejmě takovou sílu, jako dávná symbolika lvů a orlů. Ještě kratší trvání, pouhé dva roky, měl symbol řepy, který se o roce 1918 dokonce objevil na některých mincích nového státu, než byl nahrazen starým dobrým českým lvem. I ten se však dneska opět podrobuje orlovi, tentokrát tomu ze znaku USA.  Potřetí tak v našich dějinách vítězí orel nad lvem, jako by tento symbol byl prostě silnější. A my si můžeme položit tito otázku: Kdybychom si, jako stát, kdysi dávno ve středověku ponechali svoji vítěznou orlici a nenahradili ji prohrávajícím lvem, odvíjely by se naše jiným, lepším způsobem?

Jitka Lenková

Popisky k vyobrazení

1 – Gryfové jako štítonošové erbu rodu Buquoy (zdroj: www.buquoy.blog.cz)

2 – Gryf vymalovaný na staré mapě (zdroj: archiv autorky)

3 – Nejstarší známé vyobrazení dvouocasého lva na minci ražené Přemyslem Otakarem II. kolem rocku 1260 (zdroj: archiv autorky)

4 – Dvouocasý gryf na náhrobku hrobu na Starém židovském hřbitově v Praze (zdroj: archiv autorky)