Vypráví se legenda o tajemném podzemním království někde v srdci Asie, tajuplné Aghartě. Žije tam dokonalý národ, kterému vládne moudrý a laskavý panovník, Král světa. Je neúnavný, stále bdělý a připravený pomáhat lidstvu. O tom, co se děje na povrchu, ho informuje jeho magické zrcadlo a neselhávající telepatická mysl. Disponuje nesmírným bohatstvím, dosud nepoznanými silami a úžasnými znalostmi. Svoji říši i celé lidstvo se snaží vést k dobru. Činí tak pomocí svých spojenců, vyslanců Krále světa.

Do Tibetu!

Legendy o tajemné říši dobra a o podzemních říších vůbec patří do standardního repertoáru mágů a mystiků. O tom, že do našeho světa zasahují aghartští mahátmové, tedy "velké duše", byla nezvratně přesvědčena ruská mystička Helena Petrovna Blavatská (1831 - 1891). Sama dokonce vyslance z této říše přijímala a s mahátmy si dopisovala. Tvrdila, že spojení s nimi navázala přímo v Tibetu, kde prožila několik let. Je to však tvrzení značně pochybné. Z vyprávění pamětníků víme, že Blavatská se často uchylovala k různým podvůdkům, jen aby dodala potřebné vážnosti sobě i svému mystickému poslání.

Možnou existenci vysokých tibetských zasvěcenců, bílého bratrstva či bílé lóže, však doložily i někteří serioznější osobnosti. Do Tibetu se na svém útěku před bolševiky v roce 1920 dostal polský cestovatel Ferdinand Ossendowski. Setkal se tam s člověkem, mocným lámou, který o sobě tvrdil, že sám Aghartu navštívil. Jiný láma v Urze mu zase vyprávěl, jak se Král světa objevil během buddhistických slavností v Siamu. Jel ve zlatém voze taženém bílými slony a na potkání uzdravoval hluché, slepé a chromé. Kam upřel pohled, tam ožívali i mrtví. Ossendowski všechno, co se o Aghartě a Králi světa dozvěděl, poctivě zaznamenal. Sám však do Agharty nepronikl a s tamějšími zasvěcenci se neseznámil.

Tajemný Roerich

Za skutečného vyslance tibetských moudrých mahátmů v západním světě můžeme považovat ruského malíře Nikolaje Roericha (1874-1947). Pocházel se staré petrohradské rodiny, která svůj původ odvozovala až od Vikingů z 10 st. Od dětství tíhl k mystice, dějinám a k výtvarnému umění. Po absolvování ruské Akademie krásných umění studoval v Paříži. Tam si pronajal stejný byt, ve kterém kdysi přebýval pověstný hrabě Saint-Germain. Šel od úspěchu k úspěchu, navrhoval úchvatné divadelní scény stejně snadno jako chrámovou výzdobu. Obrazy maloval po desítkách a používal přitom nezaměnitelnou, až snovou škálu barev. První světovou válku přečkal ve Skandinávii. Odtud na pozvání odjel do USA a v roce 1920 se tam rozhodl zůstat natrvalo. Stále více ho fascinoval svět buddhismu a Tibetu. V roce 1923 zorganizoval malou expedici a v Asii strávil pět let. Do deníku si zapisuje i to, co se dozvěděl o tajemné Aghartě, jejím hlavním městě Šambhale a Králi světa. Cesta do něj vede přes Lhasu, rovnou z dalajlámova paláce. Král světa také osobně navštěvuje některé tibetské kláštery. Odhalení tajemství se zdá být na dosah ruky. Roerich diskutuje s lámy ve Lhase. Ostražití mniši připustí, že něco takového jako Agharta a Šambhala skutečně existuje. A podle některých znamení usoudí, že Roerich je dokonce jejich chráněncem! Setkal se nakonec Roerich s Králem světa? V deníku o tom mlčí. Po svém návratu však ruskému ministrovi zahraničních věcí předává poselství tibetských lámů a mahátmů, kteří vyslovují svůj obdiv ruské bolševické revoluci.

Na západ se Roerich vrací už jako velký guru a uznávaný učitel Znovu se na Východ vydává v roce 1930. Jeho přítel a tajemník prezidenta F. D. Roosevelta Henry Wallace ho vysílá na botanickou expedici do Gobi. Jejím účelem je zjistit, zda by zemědělské zkušenosti tamějších obyvatel nebylo možné aplikovat v hrozivě se rozrůstající americké "Prašné míse". Roerichovi však stačilo, že se vrátil na svá milovaná místa a původní poslání expedice  téměř zcela ignoroval. Většinu času strávil s tamějšími politiky a toulkami v doprovodu kozáckého osobního strážce. Přitom neustále podněcoval místní buddhistické obyvatelstvo k povstání.

Zvnějšku se tedy Roerichova osobnost jeví značně rozporuplně. Stal se nositelem vysokých humanistických ideálů vycházejících z indické a tibetské buddhistické tradice. Podílel se na přípravě zakládacích listin OSN, navrhl ustavení tzv. Roerichova paktu o ochraně kulturních statků v případě války a v roce 1935 byl navržen na udělení Nobelovy ceny za mír. Přitom sympatizoval s říjnovou revolucí a na hrob "velkého mahátmy" Lenina dokonce přivezl hrst tibetské prsti. Za druhé světové války prodává své obrazy a výtěžek předává Rudé armádě. Narukují do ní dokonce i jeho dva synové. V duchu se ptám, jak mohl tak světaznalý člověk, stýkající se s "velkými duchy" Indie a Tibetu, přehlédnout všechno to zlo, jaké bolševická vláda v Rusku způsobila? Jak mohl třeba nevidět hladomory na Ukrajině a vykonstruované politické procesy v třicátých letech? Vystupoval proti fašistickému Německu a přehlédl, že ruský komunismus vyrůstá ze stejných totalitních kořenů? Od člověka s údajnými styky s Králem světa bychom přece jen čekali větší jasnozřivost.

Další vyslanci

Přesto však Tibet patrně sehrál osudovou roli v životě mnoha dalších velmi významných osob. Patří mezi ně například Ježíš Kristus. O jeho životě toho víme poměrně málo, před svým příchodem do Jeruzaléma. měl dost času i k návštěvě Indie a Tibetu. Podle některých dosti kontroverzních názorů některých současných badatelů si Ježíš právě tam osvojil některé jogínské a fakírské znalosti. Díky nim poté přežil ukřižování a tím založil náboženství, k němuž se dnes hlásí na 1,8 mld. věřících.

Druhým známým duchovním vůdcem, návštěvníkem Tibetu, je Buddha (564 - 483 př. n. l.) Jeho vize neustálého koloběhu životů a možnosti vyváznout z něj do blažené nirvány se rychle rozšířila po celé Asii. Dnes si buddhismus získal na 300 milionů příznivců. Z Tibetu čerpal také zakladatel taoismu, čínský filozof Lao-c? (6. - 5. st. př. n. l.). Jeho následovníci usilují o hledání správné, tj. vysoce humánní cesty k mystické, transcedentní říši. Tibet navštívil i starověký divotvůrce Apollónios z Tyany (1. st. n.l.). Vynikl jako jasnovidec, ovládal všechny jazyky, aniž se jim učil, rozuměl řeči zvířat a věděl i to, co nebylo řečeno. Vykonal několik zázraků - utišil mor v Efesu způsobený zlým duchem, uzdravil posedlého mladíka a probudil k životu dívku nesenou do hrobu pouhým dotekem ruky. V některých jednotlivostech se tak jeho životopis nápadně podobá životopisu Ježíše.

Mezi další návštěvníky Tibetu se dále řadí Platón, Pýthagorás a hrabě Saint-Germain (1690? - ?) stejně jako kdysi populární mystik turko-arménského původu G. I. Gurdjev (1877-1949). Někde pod Himalájem sídlí i Devět neznámých, legendární společenství zasvěcenců, snad totožných s mahátmy. I oni stejně jako Král světa nebo ve spolupráci s ním řídí osudy našeho světa. Střeží obrovský poklad různých vědomostí a znalostí a důsledně ho chrání před zneužitím. Odtud se prý Pasteur prostřednictvím svého spolupracovníka Yersina dozvěděl o možnosti očkování a o jeho praktické realizaci. Od Devíti neznámých prý také pocházejí slavná asijská bojová umění, zejména schopnost zabít protivníka pouhým dotekem, a mnohé další věci.

Existuje Král světa?

Byla by to krásná představa, že nad nehodným lidstvem stojí nějaký moudrý a laskavý vládce, která nás prostřednictvím svým vyslanců, např. dalajlámy, a svými styky s nejmocnějšími tohoto světa chrání před nejhorším. Těžko se však smířit s myšlenkou, že tento moudrý, laskavý a nesmírně mocný vládce připustil například hrůzy druhé světové války stejně jako současné hladomory, epidemie a válečné konflikty. Krásné humanistické ideály, které reprezentuje, zatím s realitou světa prohrávají. Jako by žádný Král světa snad ani neexistoval.

Jitka Lenková

Obr. archiv autorky