Rohatecká Slatina, Rohatec, Roháč, Dolní štýrská marka, Pramen milosti, Svatý vrch… Tyto názvy míst v severním Slovinsku znějí jako ze starých legend nebo snad z Pána prstenů. Je možné, že skrývají svatý grál?

Centrem oblasti na pomezí Slovinska a Rakouska zvané Dolní Štýrsko (Untersteiermark) se staly dříve i u nás dobře známé lázně Rohatecká Slatina (Rogašska Slatina). Jednoho ze zdejších hostů, Hanse von Thala, zavedl počátkem minulého století výlet po okolí až k vysokému kříži s vyobrazením ukřižovaného Krista, jehož krev z probodeného boku zachytává anděl do ploché misky - budoucího grálu. Pod křížem vyvěral křišťálově čistý pramen. Shodou okolností se tam Hans von Thal dal do řeči s místní venkovankou. Dozvěděl se tak, že tento zázračný Pramen milosti vytéká z jezera pod Svatým vrchem a že má zázračnou moc…

Kouzelný kopec

Tím však pověst nekončila. „Na tom jezeře,“ vyprávěla dál venkovanka, „pluje loďka bez plachet a kormidla, tažená jen velkým ptákem na zlatém řetězu. Ve člunu stojí boží posel a naslouchá. Vyjede na svět, až nespravedlnost v něm přesáhne všechny meze, a bude bránit nevinné. Na hlavě mu sedí pták a po boku visí roh.“

Ještě téhož dne měl Hans von Thal štěstí na další zajímavé setkání, tentokrát s duchovním z nedalekého ženského kláštera. Když se mu zmínil o venkovance a její pověsti, sečtělý kněz dodal, že zdejší kopec Roháč (Boć) není podle zdejších lidí ničím jiným než legendárním Montsalvatem - místem, kde se nachází svatý grál. Tam ho také, jako jediný, našel rytíř Parsifal.

Badateli nikdo nenaslouchal

Místopis této legendy, jak ho známe ze středověkých pramenů, prý navíc odpovídá právě zdejšímu kraji. Každý kopec, pramen, cesta či vodopád. Stejně jako místní jména.

Jejich rozboru se od roku 1914 podrobně věnoval major rakousko-uherské armády a slovinský vlastenec Martin Žunkovič. Došel k názoru, že pokud Parsifal vyjel podle legendy za grálem z místa zvaného Gauriun, musí to být Gurina v Korutanech (Kärtnen), Rohas je Rogatc a Zilje současné Celje.

A jak se Monsalvat stal vrchem Boć čili Roháčem? Jednoduše. Někdy se Monsalvat píše i jako Montsalvatsch, přičemž „mont“ znamená samozřejmě hora a „sal“ je slovinsky velký, ohromný. Z poslední slabiky „vatsch“ se už potom snadno může stát „vać“, případně „voć“ či „boć“. „Mont-sal-vatch“ se tedy rovná „hora velký Boć“. Ze Slovinska se původem keltská sága nakonec díky truvérům rozšířila ve 12. století do celé Evropy a ze skutečného kraje pod horou Boć se staly mýtické končiny.

Major Martin Žunkovič svou hypotézu sice uveřejnil, ovšem pouze v německém čtvrtletníku Staroslovan. Po rozpadu Rakousko-Uherska se Štýrsko stalo cizí zemí i pro nás, v práci Martina Žunkovičově nikdo nepokračoval, a tak pomalu upadla v zapomnění. Tiché vrchy nad údolím Drány proto na další hledače svatého grálu čekají zcela nerušeně.

Jitka Lenková

 

foto: archiv

1 – Sir Galahad na romantickém obraze Arthura Hughese (cca 1870) projíždí blíže neurčenou hornatou krajinou, jako bychom snadno našli i ve Slovinsku.

2 - Slovinský vrch Boć (978 m) je dominanta krajiny a místní o něm tvrdí, že je to bájný Montsalvat.