„Najednou byl tady, obrovský a majestátně nádherný. Sálal z něho nesmírný žár a v pravici svíral světelný meč. Znenadání jsem pocítila jeho meč ve své pravici a ucítila jsem, jak mi celým tělem projela netušená síla. Meč v ruce mi dodával odvahu a sílu…“

Tak popisuje své setkání s archandělem Michaelem německá psychospirituální terapeutka Felicitas Kaupa. Tehdy se jí nedostávalo „odvahy, síly ani kladné motivace“. Archanděl Michael, jehož atributy jsou oheň a vůle po prosazení, jí pomohl tento problém překonat.

Nečekaní pomocníci

Podle očitých svědectví mají andělé na Zemi plné ruce práce. Dvojice majestátních mužů v bílém šatu se náhle zjevila za jedním holandským misionářem, když ho chtěli přepadnout nějací pobudové. Misionář se nestačil divit, jak rychle pochybná individua prchají. Sám o přítomnosti „ochránců“ totiž neměl ani tušení. Jedna mladá Američanka zoufale potřebovala vytlačit auto ze závěje. Nedostávalo se jí k tomu síly, ani když jí pomáhal další řidič. Najednou auto vyklouzlo zpátky na silnici. Byl to pravdu zázrak. Ve sněhu na karoserii auta totiž byly otisky tří párů rukou. Třetího pomocníka samozřejmě nikdo neviděl.

Bývalí lučištníci z bitvy u Azincourtu (1415) v podobě andělů v čele se sv. Jiřím přišli na pomoc Angličanům v bitvě u Monsu (28. 9. 1914). Podobně andělské vojsko „bílých rytířů“ zahnalo o rok později německou jednotku od anglických pozic u belgického Yperu. Další andělé – bojovníci radili Johance z Arcu.

Příběhů s anděly je také plná Bible. Anděl s planoucím mečem vyhnal Adama a Evu z ráje, andělé varovali Lota, aby zavčasu opustil Sodomu. Běžně také zvěstují narození význačných osobností (Ježíš, Jan Křtitel). A jaké by to byl vánoční betlém bez anděla! I mezi anděly panuje podle Bible jistý řád. Je jich devatero sborů (kůrů) a nejvyšší z nich jsou archandělé (Michael, Gabriel, Rafael, Uriel). Všichni jsou vyšší nehmotní duchové, nadaní silou rozumu a vůle, kteří vysoko vynikají nad člověka. Ti andělé, kteří se v čele s Luciferem ve své pýše pokoušeli stavět nad Boha, byli svržení a stali se z nich ďáblové.

Nebeští poslové

Andělé často slouží jako prostředníci mezi Bohem a lidmi. Ostatně původní význam řeckého slova angelos je právě posel. Katoličtí věřící o existenci andělů naprosto nepochybují, zvláště pak poté, když papež Jan Pavel II. dne 9. července 1986 potvrdil existenci „neviditelných nebeských bytostí“.

Pevně stanovené úkoly mají islámští andělé a archandělé: Gabriel je posel boží, Michael patron Židů, Israfel v den posledního soudu probudí mrtvé hlasem své trouby a Azrael jako anděl smrti vytahuje duše z umírajících těl. Jiní andělé velebí Alláha, nosí jeho trůn, hlídají peklo, přimlouvají se za lidi a vedou záznamy o jejich dobrých a špatných skutcích.

Podoba andělů se u nás ustálila v „klasické“ podobě. Je to velmi krásná zlatovlasá bezpohlavní bytost oděná v bílé roucho s bílými křídly na zádech. Případně se ještě vyskytují malí andělíčci v podobě roztomilých okřídlených chlapečků. Taková podoba je ale jen určitou stylizací. Dalo by se říct, že kolik lidí anděla vidělo, tolik různých podob má.

Alžbětinský mág John Dee hovořil a psal o „světelných démonech“. Na některých obrazech starých mistrů nemají andělé křídla bílá, ale doslova duhová. Gorbačova prý občas doprovázely „barevné světelné postavy“. Novozélandský mystik G. Hodson popisoval „své“ anděly jako „bytosti se zcela lidskými obrysy, které byly kvůli intenzivně zářící auře jen slabě zřetelné“. Andělé sovětských kosmonautů ze Saljutu 7 (Solovjev, Atkov, Kizimir) byli podle jimi podepsaného protokolu „obrovských postav podobajících se člověku, avšak s křídly a aurou, která vypadala jako zářivý opar“. Připomínali anděly v křesťanských kostelech, měřili několik set stop a rozpětí křídel měli jako dopravní letadlo. Vydávali oranžovou záři a dohromady jich bylo sedm. Je to pravda nebo výmysl jistého sovětského emigranta, který si takto chtěl na Západě přivydělat?

V každém případě to nebyli andělé ani první ani poslední. Jisté andělské rysy míval již posel antických bohů Hermés (Merkur) se svými okřídlenými opánky. Podobné „andělsky“ zářící postavy zářící postavy mají také indičtí dévové, což je souborné označení pro ty hinduistické bohy, kteří nejsou součásti tria Brahma, Višnu, Šiva. Doslovný překlad sanskrtského slova „déva“ potom znamená „zjevující se“. Jejich doložená tradice sahá až někam do poloviny třetího tisíciletí př. n. l. Lidé se tedy s „anděly“ museli setkávat již velmi dávno.

Téhož názoru je i anglická vizionářka Dorothy McLeanová. Na nehostinné skotské vrchovině se svými přáteli úspěšně pěstuje nejrůznější plodiny podle pokynů dobrých neviditelných bytostí. Tvrdí, že „andělé byli součástí dějin země ještě než přišli předkové lidí“ a že „osud lidí a andělů vzájemně splynul.“

Kdo je viděl, uvěřil

Existují tedy tyto dobré bytosti? Ti, kteří se s nimi setkali, přísahají, že ano. Ti ostatní snad potřebují ke svému vnitřnímu klidu alespoň představu „bytostí, které by jim byly blízké, které by nestály tak vysoko jako bůh a které by nebyly tak hrozné“, jak píše náš známý psychiatr V. Vondráček.

Současným naplněním této touhy je zcela nepochybně i pokus o navázání kontaktů s „přáteli s vesmíru“. Asi ne náhodou má jejich velitel Aštar Šeran zcela evidentní „andělské rysy“. A místo křídel mu slouží kosmická loď.

Přesto bychom přece jen neměli o andělech nevážně žertovat. Stačí si vzpomenout, kdy naposled se nám podařilo „o chlup“ vyváznout z nějaké opravdu nebezpečné situace. Neměl v tom náhodou peruť náš anděl strážný?

Jitka Lenková

Obr. archiv autorky