Vzpomenu si na něj vždycky, když se mi zamotá šňůra k sekačce. Bezdrátový přenos energie patřil mezi jeho celoživotní zájmy stejně jako nespočetné dalších nápadů a myšlenek. Jenom patentů mu bylo úspěšně zapsáno kolem tří stovek, řadu objevů a vynálezů si však zapsat nenechal, protože ani on sám nedokázal dohlédnout jejich významu. Nikola Tesla (1856-1943). Pán blesků.

Rádio pro Marťany

Když se podíváme na jeho životní dráhu, je z ní na první pohled patrné, že geniální vynálezce – a to přízvisko si zcela jistě zaslouží – určitě nebyl osobností ani praktickou, ani systematickou. Pokud nedokázal domyslet praktické využití některého ze svých objevů a vynálezů, bylo to jen z toho důvodu, že jeho mysl se místo toho už zabývala něčím úplně jiným, daleko úchvatnějším. Když se zabýval bezdrátovým přenosem čili telegrafem, neviděl v budoucnosti rozhlasové vysílání, ale možnost navázat kontakt s Marťany. A třebaže si právě tento vynález nechal patentovat, za vynálezce bezdrátového spojení je dnes obecně považován o generaci mladší italský elektrotechnik Guglielmo Marconi (1874-1937) a roku 1909 za něj také dostal Nobelovu cenu.

Je pochopitelné, že Tesla takovou nespravedlnost nesl těžce, ale nedokázal s ní účinně bojovat. Marconi   si jako populární osobnost dokázal naklonit veřejnost i soudy na svoji stranu, zatímco Tesla působil dojmem podivína. V jeho prospěch nakonec soud rozhodl až roku 1943, po jeho smrti.

Spor s Edisonem

Druhého největšího soka na poli elektrotechniky pro Teslu představoval Thomas Alva Edison (1847-1931). Jejich řevnivost až otevřené nepřátelství byly o to sžíravější, že Tesla původně pro Edisona pracoval. Do jeho společnosti Edison Machine Works nastoupil roku 1884, když přijel do USA. V té době měl tento mladý Srb za sebou studia na gymnáziu, na polytechnice ve Štýrském Hradci a na Karlově univerzitě v Praze a praxi v Budapešti v telegrafické společnosti. Před odjezdem do USA objevil princip střídavého proudu a sestrojil elektromotor, kterým ho mohl pohánět.

U Edisona právem očekával pochopení pro své vynálezecké ambice, vždyť to byl vlastně kolega v oboru. Narazil však na Edisonovu zarputilost živenou do značné míry jeho vlastními obchodními zájmy Edison totiž počítal s využitím stejnosměrného proudu a tímto směrem orientoval všechny své vynálezecké i obchodní aktivity. Na rozdíl od Tesly uvažoval systematicky a pragmaticky, své vynálezy si nechal všechny řádně patentovat a celkem jich má 1692. Jakmile se ukázala možnost existence nějakého nového oboru, založil pro ni vlastní společnost, z níž mu plynuly další patenty (celkově několik tisíc) a samozřejmě také peníze. Existence elektráren, rozvodných sítí a všemožných zařízení a přístrojů, především motorů, na střídavý proud bylo to poslední, co mohl při své koncepci využití stejnosměrného proudu asi tak potřebovat.

Zavilost, s jakou Edison tuto svoji koncepci hájil, vyvrcholila v dokumentárním filmu, který nechal natočit v roce 1903. Námět je jednoduchý. Slonice Topsy, která pomáhala při výstavbě zábavního parku na Coney Islandu, zabila tři lidi, včetně opilce, která se jí pokoušel nakrmit cigaretou. Utracena byla vpravdě novátorsky, Teslovým střídavým proudem. Edison tak chtěl demonstrovat, jak je tento proud nebezpečný. Při veřejných produkcích neváhal stejným způsobem sprovodit ze světa řadu dalších zvířat, koček, psů a dokonce i krav. Nechtěně tak vynalezl nový popravčí nástroj, elektrické křeslo, což Teslu, autora objevu, vůbec nenapadlo. Nakonec však v této „válce proudů“ zvítězil. Ukázalo se, že při přenosu střídavého proudu v rozvodné síti dochází k menším ztrátám než při přenosu proudu střídavého a že motory na střídavý proud jsou konstrukčně jednodušší a tak i levnější než ty na proud stejnosměrný.

Tajemná věž

Přibližně v téže době napřel Tesla síly do svého největšího projektu, Wardenclyffské věže. Zatímco při prosazování střídavého proudu ho podpořil Edisonův konkurent George Westinghouse (1846-1914), v tomto případě se o finanční zajištění projektu postaral miliardář J. P. Morgan a o pozemky na Long Islandu na stavbu věže James S. Warden, právník, bankéř a zřejmě také vizionář. Měl představu společnosti jménem Wardenclyffe čítající 2500-3000 lidí. Původ názvu společnosti zůstává nejasný, snad se odvozuje od slova cliff – útes. Cílem společnosti bylo po celém světě bezdrátově téměř zdarma přenášet informace (jako telegrafem či rozhlasem) a elektrickou energii, která je schopna se za určitých podmínek odrážet od ionosféry. K tomu účelu měly být po celém světě postaveny Teslovy (Wardenclyffské) věže, první právě na Long Islandu. Bohužel se neosvědčila, vlastně nikdy ani nebyla pořádně dostavěna. Proud financí od zklamaných investorů vyschl a věž samotná byla zbořena za roku 1917, aby nemohla sloužit jako orientační bod pro německé ponorky.

Paprsky smrti a další šílenosti

Krach tohoto projektu celkem logicky uvrhl Teslu do hluboké deprese. Jestli dosud neuvažoval úplně standardně, nyní ztratil soudnost již úplně. Roku 1934 například ohlašuje svůj objev „paprsků smrti“ a nabízí je všem světovým velmocím (kvůli zachování rovnováhy). Nikdo však o jeho objev nestojí. Nevíme, na jakém principu fungoval a zda vůbec existoval. Když vypukne 2. světová válka, Srbové doufají, že právě Tesla jako krajan a jeho vynález jejich zemi zachrání. Marně.

Poslední roky života tráví Tesla v horečné práci při minimálních nárocích na stravu (mléko, chléb, med a zeleninové šťávy) v hotelu New Yorker, kde ho také zastihne smrt. To, co po něm zůstalo, se samozřejmostí sobě vlastní zabaví CIA, což zavdává další obsáhlý prostor k dohadům. Teslovi se tak postupně připisuje Tunguzský katastrofa (1908) jako nepovedená zkouška jeho paprsků smrti, stejně jako Experiment Filadelfia, při němž údajně došlo k teleportaci americké válečné lodi Eldridge (1943). Čtenář skeptický a střízlivý označí takové domněnky rovnou za šílenosti. I on však musí připustit, že tajemství vztahu mezi hmotou, energií a časem jsme zatím rozluštili jen částečně a že Tesla mohl být v této oblasti dál, než si dnes dokážeme představit.

Jitka Lenková, obr. archiv autorky

Popisky obrazků:

Wardenclyffská věž byla vysoká 57 metrů, průměr kupole činil 21 metrů. Pod věží byla vyhloubena 37 metrů hluboká kolmá šachta se schodištěm. Kovové jádro věže vážila si 50 tun. Jak přesně věž fungovala, věděl jen její autor. A možná ani ten ne. (rekonstrukce dle dobových podkladů)

Portrét slavného vynálezce se objevil na několika různých bankovkách, zatím naposledy na srbské stodinárovce.

Torpédoborce Eldridge nebyl žádný drobeček. Měřil 93 metrů, což je délka fotbalového hřiště.