Schodiště v kapli Loretto v Santa Fé je považováno za zázrak od okamžiku svého vzniku. Nestává se zas až tak často, aby se nějaký svatý rozhodl sestoupit na zem v hmatatelné podobě a zanechat nám tady po sobě stejně hmatatelné dílo. V tomto případě to byl svatý Josef a roku 1878 postavil v kapli schody, které bezpečně slouží dodnes.

Odvážné sestry misionářky

Historie kaple Loretto a jejího schodiště začala roku 1873, kdy se skupinka řeholních sester z Kongregace Panny Marie Loretánské vydala z Kentucky do Santa Fé v Novém Mexiku, aby tam založily klášter a školu a šířily slovo Boží. Putovaly do tehdy nehostinného kraje. Místní přistěhovalce sužovaly nájezdy indiánů, chudoba i nemoci. Sestry cítily, že právě tady je jejich práce velmi zapotřebí, a s nadšením se pustí do své misijní práce. Do jejich školy brzy začaly chodit kromě dětí přistěhovalců také děti indiánské a mexické. Misii se vedlo dobře a tak sestry po několika letech působení v Santa Fé začaly pomýšlet na stavbu vlastní kaple.

S prosbou o radu, jak stavbu realizovat co možná nejlépe, se obrátily na rovněž horlivého misionáře Jeana- Baptistu Lamyho (1814-188), prvního arcibiskupa teprve nedávno zřízené arcidiecéze Santa Fé. Lamy pocházel z Francie, o které se mu zřejmě přece jen trochu stýskalo. Předlohu pro novou kapli hledal proto právě tam. Jako nejvhodnější se mu zdála rozměry spíše skromnější, ale půvabná Sainte-Chapelle v Paříži.

Chybí schodiště!

Tím však jeho účast na projektu skončila. Do stavby samotné se pustil dnes zcela neznámý francouzský architekt Paul Mouly. Možná my dnes už tušíme, proč zůstal neznámý. Když roku 1878 tragicky zemřel, aniž kapli dostavěl, ocitly se sestry před zapeklitou otázkou – jak se mají dostat nahoru na kůr, když tam nevedou žádné schody? Odpověď možná neznal ani sám stavitel, protože po sobě nezanechal žádné podklady, skicy ani náčrty, jak si řešení tohoto problému představoval. Navíc se ukázalo, že na obvyklé schodiště je v kapli prostě málo místa a lézt nahoru po žebříku se ctihodným sestrám nezdálo ani vhodné, ani důstojné. Na celkovou přestavbu nepovedené kaple už další prostředky neměly, a tak se uchýlili k jedinému prostředku náprava který znaly, k modlitbám. Rozhodly se pro modlitby k svatému Josefovi, protože byl povoláním truhlář, a aby ty modlitby byly opravdu účinné, rozplánovaly si je na devět dní, tzv. novénu.

Truhlář z neznáma

A devátého dne se skutečna stal zázrak. Ke kapli přišel starší šedovlasý muž s oslíkem, na kterém měl naložené tesařské nářadí, pilu, kladivo a úhelník a nabídl sestrám, že jim se schodištěm pomůže. Během několika následujících měsíců (různí prameny mluví o době 6-9 měsíců) vytvořil půdorysně velmi úsporné točité schodiště. Dřevo na něj prý získal bůhví odkud a v případě potřeby jej ohýbal ve zvláštních lázních. Na stavbu navíc nepoužil jediný hřebík. Když sestry schodiště spatřily, bylo jim hned vše jasné. Takový zázrak nemohl postavit nikdo jiný, než sám svatý Josef osobně.

Za největší div se považuje samotná konstrukce schodiště bez středového opěrného sloupu. Možná to koncem 19. století v Americe opravdu vypadalo jako zázrak, v Evropě však nejméně jedno takové schodiště už existovalo. Víte kde? Pokud hádáte, že to bylo známé schodiště na zámku v Lednici, hádáte správně. Nechal jej zhotovit Alois II. Josef, kníže z Lichtenštejna, během novogotické přestavby zámku, kterou zahájil roku 1845. Tajemný truhlář tedy nemusel být vůbec žádný svatý, pouze zručný řemeslník, možná původem z Evropy, obeznámený s tímto způsobem stavby schodišť. A když viděl nadšení sester nad tím „zázrakem“, prostě jen neměl to srdce kazit jim radost.

Konec legendy?

V legendě o původu schodiště v Santa Fé se ještě uvádí. že není známo, odkud pochází dřevo, z něhož bylo zhotoveno. To bylo možné tvrdit před objevem DNA, po něm už jen těžko. Moderní výzkumy odhalily, že dřevo pochází ze smrku, který běžně roste v Severní Americe, možná jen bylo dovezeno z větší vzdálenost.

Poslední ranou, kterou legendě zasadily současné výzkumy, má být objev amatérské historičky Mary Jean Cookové. Při pročítání starých záznamů o kapli našla zmínku, že v březnu roku 1881 sestry zaplatily jakémusi Rojasovi za dřevo 150 dolarů. Cooková se domnívá, že oním mužem byl Francois-Jean Rochas, původem z Francie, který se kolem roku 1875 usadil v Psím kaňonu (Dog Canyon) u Santa Fé, postavil si tam kamennou chatu a věnoval se chovu skotu a pěstování hroznového vína, třeští, švestek, broskví, fíků a dokonce oliv. Když bylo roku 1894 nalezen mrtvý s prostřelenou hrudí, v jeho pozůstalosti se objevil soubor důmyslného tesařského náčiní...

Krásná legenda přesto žije dál. Ke kapli vás bezpečně i dnes dovedou ukazatele upozorňující na „zázračné schodiště“. Na vlastní oči ho uvidíte po zaplacení 2,50 USD vstupného a za tisícovku tu můžete mít i svatbu. Není to přehnaná suma. I když toto místo možná není tak úplně zázračné, krásné je zcela jistě.

Jitka Lenková, foto archiv autorky