Není mnoho států, které by vznikly na „zelené louce“, tedy které by byly úmyslně založeny podle určitých, jasně daných pravidel. Spojené státy americké měly to štěstí, že patří mezi ně. Anebo smůlu?

Nový světový poledník

Skupina mužů, většinou svobodných zednářů, kteří uvedli v život ideu USA a jejich hlavního města, Washingtonu, se řídila svébytnou filozofií kladoucí důraz na geometrii, symetričnost a symboliku. Uvědomovali si tito bezpochyby výjimeční a vzdělaní muži, že jakmile se symbol jednou zobrazí, začne si žít svým vlastním životem? A pokud ano, jaký budoucí život naplánovali tímto způsobem USA, jejich obyvatelům a nakonec i celému světu?

Otázka hlavního města právě vzniklých Spojených států amerických se stala postupně aktuální po jejich založení roku 1776. V Kongresu USA se během let 1789 - 1791 sešlo kolem padesáti návrhů na to, kde by mělo ležet. Bylo jasné, že dojít k řešení bude nesnadné. Jako rozumný se jevil návrh, aby hlavní město leželo zhruba uprostřed země. Toho se podařilo docílit jen částečně, pokud jde o jih a sever, protože směrem na západ se tehdy nacházela ještě obrovská kvanta volného území. Konečnou variantu, údolí řeky Potomac, prosadil, prezident George Washington (1732-1799) čistě vahou své autority. Svoji volbu odůvodnil tím, že tento vodní tok tvoří přiroze­nou spojnici mezi pobřežím a vnit­rozemím. To, že on sám a jeho rodina v této lokalitě vlastní rozsáhlé plantáže, které se takto významně zhodnotí, tehdy nikdo za konflikt zájmů nepovažoval. Washington měl stejně jasno také o tvaru budoucího města. Bude to rovnostranný kosočtverec se stranami o délce 10 mil (16 km). Rovnou rovněž určil, kde se bude nacházet jeho nejjižnější cíp. Po jeho zaměření v terénu byl vytyčen zmíněný čtverec, do jehož obrysu bylo třeba budoucí velkoměsto zasadit.

Tímto úkolem prezident pověřil jednoho ze svých důstojníků, nadaného inženýra francouzského pů­vodu majora Pierra Charlese L´Enfanta (1754 – 1825). Na důkaz toho, že všechna moc v USA vychází ze zákonů přijatých voleným zákonodárným sborem, Kongresem USA, je jako nejdůležitější objekt ve městě vyzdviženo právě jeho sídlo. A to doslova. Budova Kongresu byla vystavěna na nejvyšším pahorku v celém obvodu města, tzv. Jenkins´s Hill. (Dodnes se neví, kdo to vlastně ten Jenkins byl).

Když bylo rozhodnuto, kde bude stát Kapitol, geodetické práce pokračovaly vytyčením světového nultého poledníku jako místa, kde vše počíná. To, že se dnes o něm téměř neví, je dáno tím, že „titul“ nultého poledníku roku 1884 získal na základě rozhodnutí mezinárodní konference poledník procházející britskou Greenwiche. Ještě méně se ví, že později se tento americký nultý poledník přesunul do Bílého domu, sídla prezidenta. Symbolicky se tak rovněž posunul „počátek věcí“ od vůle lidu (kongres) k vůli jediného člověka (prezident).

 

Promenády, náměstí, hvězdy

Vztah mezi mocí zákonodárnou, tedy Kapitolem, a mocí výkonnou, Bílým domem, vyjádřil L´Enfant prostřednictvím velkolepé promenády (Mall), kterou tyto dvě budovy spojil. Naproti tomu méně významnou roli přisoudil moci soudní, protože budoucí justiční palác umístil stranou od této ústřední dvojice a vedl k němu jen ulice běžné šíře. To však nikterak nezmenšuje jejich význam. L´Enfant je narýsoval tak, stejně jako vše ve městě, podle zásad tzv. posvátné geometrie. Ta vychází z určitých přesně daných proporcí, například z tzv. zlatého řezu, který je pokládán za ideální poměr mezi různými délkami. Usiloval snad o to, aby Washington získal stejné esoterické vlastnosti jako jiné starověké stavby navržené podle těchto zásad? Důmyslný sys­tém ulic navíc vytvořil i síť pěticípých hvězd a pamatoval na všechny potřeby budou­cích obyvatel. Každý ze států unie v něm měl mít třeba „svoje" náměstí.

Pokažený plán

Jenže jak už ve stavebnictví bývá, plán je jedna věc a jeho realizace druhá. Již pouhé dva roky od schválení toho­to maximálně harmonického plánu došlo k zásadním změnám. Jako střed města už není vnímán Kapitol, ale Bílý dům. V důsledku toho se čtvrtě západně od Kapitolu zasvěcené obchodu (ekonomice) nerozvinuly tak, jak bylo původně plánováno. Pokud vycházíme z teze, že město Washington je zmenšeninou USA, oslabení některé jeho části, se může v budoucnu promítnout do celé země, resp. do celého světa. K tomu navíc někteří badatelé v plánu Washingtonu vysledovali jednu velkou pěticípou hvězdu stojící na špici, tradiční symbol Satana.

Samozřejmě je diskutabilní, zda plán města a jeho výsledná realizace mohou opravdu ovlivnit budoucí děje. Faktem ovšem zůstává, že za mocensky nejsilnější prvek USA se považuje prezident a ne kongres a že zatím nejhorší hospodářská krize začala v roce 1929 právě v USA. Stejně, jako ta zatím poslední na podzim roku 2008. Škoda, že nakonec snad ani sám Washington a jeho společníci nevěřili tak úplně zázračné moci symbolů a jejich promítání do reality. Jinak by nejspíše nějakou disharmonii v plánu „svého“ města vůbec nepřipustili a všechno dnes možná vypadalo

Jitka Lenková, foto archiv autorky