Kamenné bloky prý pluly vzduchem, když jim to přikázal. Tak na podivínského Edwarda Leedskalnina vzpomínají pamětníci, kteří se potají připlížili k hranicím jeho pozemku. Byli zvědaví, jak téměř holýma rukama staví svůj monumentální památník Coral Castle (Korálový hrad) na památku své první a jediné lásky.

Sladkých šestnáct

Kdyby Edwarda Leedskalnina (1887 – 1951) neopustila jeho snoubenka Agnes Scuffs den před svatbou, nejspíš bychom dnes neměli co obdivovat. Jenže stalo se. Slibně se vyvíjející vztah mezi Edem a o deset let mladší Agnes skončil pro Eda šokem. Mladičkou, tehdy teprve šestnáctiletou Agnes hluboce a opravdově miloval a nazýval ji „sladkou šestnáctkou“ (Sweet Sixteen), ona mu však nedokázala jeho náklonnost oplácet stejnou měrou. Zrušení svatby na poslední chvíli lze z její strany chápat i jako akt zoufalství. Pro Eda to byl drtivý otřes. Zároveň se však rozhodl své lásce postavit památník, jakému není ve světě rovnou.

Tuny korálů

Příležitost k realizaci jeho plánu se mu naskytla až později, když onemocněl tuberkulózou a ze zdravotních důvodů se roku 1918 přestěhoval na Floridu. Nejprve bydlel ve Florida City a tam také začal svůj památník stavět. Když se časem začalo město rozrůstat, přestalo vyhovovat Edově uzavřené povaze. Koupil proto 10 akrů (4 ha) půdy u Homesteadu a začal tam svůj Korálový hrad postupně stěhovat.

Přitom pro takovou práci neměl ani fyzické, ani technické předpoklady. Narodil se v lotyšské Rize v rodině dřevorubců a jeho vzdělání se počítalo na pouhé čtyři třídy základní školy. Zřejmě však byl obdařen přirozenou inteligencí, protože si sám sestrojil generátor na výrobu střídavého proudu. Jinak však podle svědků používal k práci s kamennými bloky jen ruční nářadí, žádné kladkostroje, vrátky a podobná technická zařízení. Kamenné bloky nemohl zvládat ani vlastní hrubou silou, protože měřil sotva 150 cm a vážil asi 45 kg.

Pokud jde o přesun kamenů do Homesteadu, dalo by se říct, že Ed zvolil kombinovanou dopravu. Použil k ní podvozek ze starého náklaďáku, na něj nainstaloval dvě lyžiny a naložil na ně kámen, jeden nebo více bloků. Jeho přítel s traktorem potom tento pozoruhodný „valník“ převezl oněch potřebných 10 mil, Ed kámen složil na zem a tak se to celé opakoval, až převezl materiál na celý „hrad“.

Záhadou ovšem zůstává, jak Ed dostal bloky nahoru na valník a potom zase dolů. Jeho přítel s traktorem ani nikdo jiný ho nikdy neviděl bloky ani nakládat, ani vykládat. Ed byl totiž starý lišák. Nemrzelo ho počkat si, až se setmí, jen aby mohl s kameny manipulovat nepozorovaně. Vyprávění o tom, jak kdosi viděl, že jeho kameny pluly vzduchem jako balony, odbýval jednoduchým vysvětlením. Sám se naučil takto s kameny manipulovat, a to stejným způsobem, jako tak činili stavitelé egyptských pyramid a Stonehenge.

Ať již to byla pravda nebo ne, hmotnost všech kamenů použitých na stavbu Korálového hradu se odhaduje na 1100 tun. A nikdo ani dnes neví, jak přesně se na svá místa dostaly. Jediným dalším vodítkem zůstává vyprávění onoho Edova kamaráda, jak si jednou zapomněl na traktoru svačinu. Když se pro ni po půl hodině neplánovaně vrátil, zjistil, že na původně na prázdný valník je už naloženo několik kamenných bloků, což by normálně během oněch třiceti nikdo nestihl ani za pomoci jeřábu. Že by tedy opravdu antigravitace?

10 centů

Stavbě Korálového hradu, původně však svým autorem nazývaného Rock Gate Park (Park kamenné brány), věnoval Edward Leedskalnin podstatnou část svého života. Na živobytí si vydělával různými drobnými pracemi, ale mnoho peněz ani nepotřeboval. Neměl auto, na nákupy jezdil pravidelně asi pět kilometrů na kole. Kupoval si obvykle především sušenky, sardinky, mléko a vejce, na zahrádce si pěstoval ovoce a zeleninu, občas ulovil králíka. Většinu dne trávil četbou o magnetické energii a silách kosmu, vzpomínáním na svou lásku a přemýšlením a psaním brožur o životě a světě. Po nocích stavěl svůj hrad, odpočíval jen pár hodin pozdě odpoledne. Lidem v návštěvě svého díla nebránil, naopak, ochotně je po něm za 10 centů prováděl a přitom prodával své brožurky.

Muzeum korálového hradu

Osamělý byl také závěr Edova života. Když se v prosinci 1951 začal cítit nemocný, odjel autobusem do nemocnice a tam po několika dnech zemřel. Za bezprostřední příčinu úmrtí bylo označeno celkové vyčerpání a selhání ledvin. Korálový hrad zdědil jeden z Edových synovců, který jej později prodal. Nakonec se majitelem Korálového zámku v roce 1981 stala společnost Coral Castle Inc., která jej vlastní dodnes. „Kamenná zahrada“ byla tehdy oceněna částkou 175 tis. dolarů a dostala statut muzea. O tři roky později bylo dílo zapsáno do Národního registru historických míst.

Korálový hrad je denně veřejnosti přístupný (plné vstupné 15 dolarů), lze v něm pořádat různé akce, např. svatby, a v místním obchodě se dodnes prodávají brožurky sepsané legendárním stavitelem tohoto zázraku. O svém největším tajemství v nich však nepíše.

Jitka Lenková, foto: www.wikipedia.org, www.1.bp.blogspot.com