Bulharský archeolog Georgi I. Georgiev (1917-1988) drží v ruce malý hliněný disk o průměru kolem šesti centimetrů. Jeho pozornost ihned upoutají podivné značky, které jsou do něj vyryty. Zatím ještě nikdy a nikde takové neviděl. Tuší, že drží v ruce objev dějinného významu. Nejdřív se asi zdráhá o tom vůbec uvažovat, nakonec však musí onu myšlenku připustit. Pravděpodobně se jedná o vůbec nejstarší písmo nalezené v Evropě. To staví Bulharsko a jeho pradávné civilizace do úplně nových historických souvislostí. Pochopitelně velmi lichotivých.

Datování nelze zpochybnit

Georgiev dobře ví, že ono hliněné kolečko, dnes obecně nazývané Karanovská pečeť, nalezené roku 1956 ve stejnojmenném pradávném sídelním útvaru v údolí Marica  v jihovýchodním Bulharsku u Nové Zagory, vzbudí u jeho kolegů vášnivé diskuse. Každá země by se ráda pochlubila tím, že to byli právě její obyvatelé, kteří v celé Evropě používali písmo a písemné záznamy jako první. Jenže právě datováním si je bulharský archeolog jistý.

Karanovo totiž není jenom takové nějaké obyčejné prehistorické sídliště. Tvoří jej kulturní nános vysoký třináct metrů, který rostl do podoby současného pahorku o rozměrech cca 150 x 240 metrů tak, jak zde postupně žily jedna generace praobyvatel Bulharska za druhou. Nejstarší vrstva se datuje až k roku 6 500 př. n. l. a ta nejmladší až k datu 4000 př. n. l. (Karanovo I – VII.). Dům, v němž byla pečeť nalezena, byl v rámci této stratigrafie (Karanovo VI.) datován do období kolem roku 4800 př. n. l. Znamená to, že ona pečeť nemůže být mladší než 6800 let. Není ale vyloučeno, že může být starší, pokud si ji obyvatelé Karanova mezi sebou předávali po nějakou dobu jako vzácnou památku z generace na generaci.

Naprosto ojedinělý unikát

A to je velmi pravděpodobné. Pečeť nebyla nikde jen tak pohozena, podle její polohy v domě měla své vlastní, významné místo. Spokojit se v tomto případě s obvyklým výkladem archeologů, že tomu tak bylo proto, že se jedná o nějaký kultovní, uctívaný předmět, je sice možné, ale nikoliv dostatečné. Různá etnika sice uctívají různé předměty, které považují za posvátné, ovšem hliněné popsané kolečko se mezi nimi, až na Karanovo, nevyskytuje. Můžeme si položit otázku, jak je možné, že pečeť byla v domě vůbec nalezena, když jí jinak byla věnována takové péče? Proč si ji někdo neodnesl s sebou, proč nebyla s někým pohřbena, nebo někde uschována?

Tady odpověď známe. Obyvatele domu zaskočil požár a když před ním prchali, pečeť s sebou vzít nestačili. Tímto zásahem osudu se paradoxně uchovala až do naší doby, požár hlínu vypálil a učinil ji prakticky nezničitelnou. To je však také jediná, bezpečně potvrzená skutečnost, kterou známe. Jinak zůstává pečeť, její původ i význam, zahalena tajemstvím.

Vinařská značka anebo zvěrokruh?

S určitým vysvětlením, které se objevilo i v naší literatuře, přišli Georgievovi kolegové archeologové poměrně brzy po objevu samotném. Podle nich nejde o nic jiného, než o napodobeninu fénického písma, To se, kromě jiného, objevuje také na hliněných pečetích na amforách s vínem, jakýchsi starověkých „plombách“. Tyto pečetě označovaly kvalitu a původ vína, byly důkazem jeho jakosti. Autorem karanovské pečeti by podle této teorie byl padělatel takovýchto plomb, který věděl, jak fénické značky vypadají, ale přesně je napodobit neuměl. Krásná hypotéza má jen jedinou drobnou vadu. Féničané svoje písmo vynalezli až kolem roku 1400 př. n. l.

Badatel Richard Flavin se však třeba domnívá, že Karanovská pečeť není ničím jiným než mapou hvězdné oblohy, anebo zvěrokruhem, chcete-li, a rozpoznává v jednotlivých znacích příslušná souhvězdí. Používá přitom dělení pečetí na čtyři kvadranty, jak je zavedl už Georgiev, když se pokoušel znaky dešifrovat. V jednom z nich (vpravo nahoře) viděl například hlavu koně nebo  psa. I to však, stejně jako zvěrokruh, zůstává nadále předmětem diskuse.

Evropské pravěké lineární písmo?

Co už lze považovat za písmo a co ještě ne? Jakkoliv je Karanovská pečeť sama o sobě unikátní, v evropských souvislostech ojedinělá není. Existuje skupina pravěkých nálezů z různých části Evropy, např. i z Francie, které archeologové, byť s jistou dávkou opatrnosti, považuji za záznamy čehosi, čemu souhrnně říkají evropské pravěké lineární písmo. Jeho znaky tvoří rovné čáry (proto lineární) a v různých oblastech se liší.

Nejpodobnější karanovským znakům se jeví lineární písmo objevena na hliněných destičkách v nedalekém Rumunsku připisovaných tzv. kultuře Vinča objevené roku 1961 v rumunském Sedmihradsku nedaleko obce Tartaria. S Karanovem ji spojuje nejen teritoriální, ale také časová blízkost, protože kultura Vinča se datuje do období 5500-4200 př. n. l. „Vinčané“ se proto mohli s „Karanovskými“ klidně potkat, třeba formou výměny zboží. Mezi vinčanské nálezy patří i hliněná kruhová destička s otvorem, jejíž plocha je rozdělená na kvadranty a vyzdobena značkami. I když se těm karanovským nepodobají, charakter obou disků je velmi podobný. Dnes bychom řekli, že jejich design je shodný natolik, že jeden disk může být klidně originálem a druhý jeho napodobeninou. Proto možná mezi nimi opravdu existuje určitá souvislost, které si ale zatím nikdo nepovšiml.

I kdyby tomu tak ale bylo, k rozluštění karanovského nápisu (nebo vinčanských značek) to stačit nebude. Na to se jich bylo objeveno příliš málo. Zatím.

Jitka Lenková

Foto: Karanovská pečeť, zdroj: www.institutet-science.com